Nejlepší filmy roku 2009

Stejně jako loni, i letos jsem se rozhodnul zveřejnit žebříčky toho, co se mi letos podařilo vidět. Protože v Critickeru letos přibyly nějaké nové funkce na dělání žebříčků, bylo to poměrně jednoduché. 

Žebříčky tu letos najdete dva. První vám ukáže filmy letošního data vzniku, ty jsem viděl převážně v kině. Ve druhém je všechno, co jsem letos na Critickeru ohodnotil, tj. i věci viděné v TV, viděné dříve a teprve letos hodnocené, atd.

Takže žebříček první:

Letošních filmů jsem viděl 23. Procentuální hodnocení vidíte sami. Je poměrně smutné, že letos se žádný film nedostal přes 90%, což je moje hranice pro nejlepší filmy. Nejlepší šestice je pro mě nerozhodná, ale kdybych přeci jen měl vybrat, pak na pomyslných stupních vítězů budou Star Trek, Hanebný pancharti a Avatar. Největší překvapení je pak jednoznačně Taken (96 hodin).

Pokud by se ale do letošních filmů počítalo vše, co jsem letos viděl, byly by stupně vítězů jiné, jak můžete vidět na dalším žebříčku:

Vítězem by se stal skvělý film V Bruggách a společnost by mu vítězů dělali neméně skvělí Karamazovi a Casablanca. 

Letos jsem opět dohnal nějaké dřívější resty (právě ta Casablanca, Dům u jezera, Den kdy se Země zastavila), objevil nečekané (Romance & Cigarettes, Good Night and Good Luck) a dokoukal rozkoukané The Sopranos. Celkově to byl takový průměrný filmový rok, ale spokojenost převládá.

Na shledanou v roce 2010 a hodně dobrých filmových zážitků!

Fotky z Festivalu fantazie 2009

Ačkoliv jsem slíbil, že se k FF09 nebudu vracet, přesto se k němu jen krátce vrátit musím. Ale jen obrazově. Já letos příliš s foťákem neřádil, to za mě obstarali jiní. Mých několik málo najdete v mojí veřejné Picasa galerii.

Festival fantazie 2009

Vymetání pavučin

Poslední půlrok byl hektičtější, než by mi bylo milé. Milion a jedna věc v osobním životě, práci a tak vůbec. Není divu, že nebylo moc času na blogování a popravdě, ani chuť. Dnes jsem ale konečně zase šťastný (k tomu se vrátím!), v práci mám víc klidu, je po Festivalu fantazie (k tomu se vracet netřeba, všichni jste tam byli) a já ležím doma s chřipkou. Tedy ideální podmínky k tomu něco napsat. Ale co? No nebojte se, však já něco vymyslím. 

Přinejmenším jsem slíbil admirálu Johnakovi recenzi jeho knihy. To však ještě potrvá, zbývá mi dočíst poslední českou knihu z Honorverse a pak terpve začnu Pokračování diplomacie. Přemýšlel jsem tedy, že napíšu nějakou variaci na Zprávu o stavu Unie, ale do toho se mi příliš nechce.

Takže tu dnes přibyde pouze tento úvodník a možná ještě nějaký filozofický blábol odpoledne. Uvidíme...

Bilanční

Dnes je poslední den roku 2008 a tak by nebylo úplně špatné se trochu ohlédnout za tím, jaký byl. Ve zkratce - nebyl nejhorší. Ale přece jen to trochu rozepíšu, stejně se na to chystám už aspoň měsíc. Budu psát jen o sobě. Ne že by mě nezajímalo, co se děje kolem mě, kam se (tak šíleně rychle) řítí svět a jak se mění lidé, se kterými přicházím do styku, ale to se stejně dočtete jinde a já se necítím být vhodnou osobou, která by měla chválit a kritizovat. Možná právě jen sebe.

Fyzička

Začnu hned tím, na co jsem pyšný nejvíc. S úderem první vteřiny roku 2008 jsem přestal kouřit. Úplně. Dnes jsou to 364 dny a kousek a vydržel jsem to. Poklepání po ramenou je, myslím, zcela na místě. Horší je to s tělesnou váhou. Ikdyž horší, jen jsem prostě nedosáhnul toho, co jsem chtěl. Ale aspoň jsem se začal víc hýbat, přestal přibírat, něco přeměnil na svaly a něco shodil. Zbývá přeměnit ten zbytek. Chodím pravidelně na squash a mám pocit, že už se pomalu začínám přibližovat tomu, kde jsem byl někdy na konci studií. Je zvláštní, jak to člověk rychle zapomene. Jen do té posilovny kdyby se mi chtělo chodit víc...

Pracovně

už to snad ani lepší být nemohlo. Tedy ne pokud pracuji v současné firmě. Byl jsem povýšen, v podstatě na druhou nejvyšší pozici v podniku. Výš ani nechci, s tím, co se bude dít letos by to určitě nebylo rozumné. Práce mám nad hlavu, ale je zajímavá, a pokud se na tom místě nějaký čas udržím a něco se naučím, pak to bude moc hezky vypadat v životopise a bude to fajn odraz dál. Ne že bych se zatím chtěl loučit, máme celkem dobrý kolektiv a rok 2009 beru jako velkou příležitost.

Osobní život

No, nějak přežívám. S Padmé trochu bojujeme, nemůžeme se shodnout na představě společného bydlení. Tohle bych chtěl určitě v roce 2009 nějak rozlousknout, je to v podstatě jediná věc, která mi dělala vrásky. Ale když si vzpomenu, co se letos přihodilo mnoha párům z mého okolí, asi můžu být ještě rád!

Získal jsem pár nových přátel, s jinými vztahy utužil a na jiné zase trochu zapomněl. Těm se tímto omlouvám a slibuju, že se pokusím polepšit.

Kde jsme se mohli potkat

Na Lapiduchu jsem stále, to je stará vesta a nečekám, že mě jen tak pustí. Blogování mě bavit nepřestalo, ikdyž už si víc vybírám, o čem mi stojí něco napsat. Sledovat mě můžete i na Twitteru. Před pár dny jsem se zaregistroval na facebooku. Úžasný žrout času. Uvidíme… A možná se i uvidíme na SGU.cz S pár lidmi jsem tenhle web založil a hodlám provozovat. Jen tak, protože mám bránu pořád rád, i přes to, co se s ní poslední dobou děje.

To by asi mohlo být všechno, žádné další podstatné věci mě už nenapadají. Tak na závěr trochu moudra, ať má tenhle blogpost apoň nějaký smysl:

"Celý život jsem se snažil žít správně, ale dělal jsem svinstva, jako všichni ostatní. Jako vy všichni."

Dmitri Karamazov

Přeju vám všechno nejlepší do roku 2009, ať je v každém ohledu lepší než 2008!

Mých Top 5 filmů pro tento rok

Když jsem dnes ráno četl na Twitteru povzdech Annaud o tom, že nějaký film, na který se těšila, dostal poměrně špatné hodnocení a to měl být jejím filmovým zážitkem roku, napadla mě jedna věc: Jaký byl můj filmový zážitek roku?

Protože používám služeb serveru Criticker.com, nebylo těžké to zjistit. Pohleďte na pět nejlepších filmů, které jsem měl tento rok možnost vidět. (Nejsou to všechno filmy letošní, já vím a ještě není úplný konec roku, já vím. V závorce je moje procentuální hodnocení.)

1. Finding Neverland (95%)
   
2. The Good, the Bad and the Ugly (95%)
3. No Country for Old Men (93%)
4. The Dark Knight (91%)
5. The Assassination of Jesse James by the Coward Robert Ford (90%)

A na co se těším v roce 2009. Podle trailerů nejvíc na nové Coeny - Po přečtení spalte, na pořádný komiksák - Watchmen, na dvojku Transformers a na nového Tarantina. Ale třeba se taky objeví něco, co všem vypálí rybník. A jak jste na tom vy?

V začarovaném lese, přijďte probůh, nebojte se!

byl podtitul letošního vánočního koncertu Monkey Business, 10. prosince v Lucerně.
Kdo má aspoň trochu tuhle partičku kolem Romana Holého, Matěje Rupperta a Tonye Graves, ten rozhodně neprohloupil. Byla to show se vším všudy - králem sokolů, královnou lidojedů, medvědem s cigárem, funkujícím čertem a vokálními bludičkami. Nechyběla ani ohňová a operní exhibice.Předkapela Showstation spolu s Terezou Černochovou (jíž se musím hluboce omluvit) nažhavila publikum víc než dobře a pak už bylo načase přivítat krále a bohy:

Celý večer probíhal ve velice svižném tempu, M.B. hráli průřez ze všech desek a nechyběly ani ukázky z nového alba Twilight Of Jesters, které by mělo vyjít v únoru. Zhruba ve 2/3 koncertu se na pódiu zjevil avizovaný host, Glen Hughes (ex Deep Purple). který to taky slušně rozpálil. Ondřej Brousek na klávesy a Glen Hughes zpívající Video Killed Radio Star, na to asi dlouho nezapomenu. Na konci nechyběl ani Dan Bárta (má nový účes a pěstěný knír), což se dalo čekat, protože se objevil i na dvě písničky s předkapelou, hostuje totiž na desce Terezy Čenochové.
Nechybělo tedy vůbec nic, koncert byl naprosto dokonalý. Energie, kterou dokáže na pódiu Matěj Ruppert předat, jeho práce z publikem, desítky kravinek, které za během koncertu vymyslí, to se musí vidět.

The Shape Of Things To Come

God is a goalie
winning the extra time
God is a goalie
What great churches

A ticket to fame
Come to the game
Coach in every street
That is all the kids will need

Setting the score
you will be adored
Just run with the ball
Education is obsolete

Těším se!

Hezky napsáno

Když jsem dnes ráno na Lapiduchu četl klub "Co vás dnes pobavilo", našel jsem odkaz na tento příspěvek na blogu. Kromě toho, že je to celkem vtipný a dobře napsaný příspěvek, velice mě v něm zaujala jedna konkrétní část, která mi připadá neuvěřitelně výstižná a navíc moc hezky napsaná. Musím se tedy s vámi o ni podělit:

"Mnoho ľudí, s ktorými prichádzam do osobného, či pracovného kontaktu nadáva a ja ich akceptujem. Je to ich voľba, ich život, ich osobnosť, ich profil. Každý z nás osobnými prejavmi pestuje svoju vlastnú bytosť. Niekto besné zviera, iný anjela."

Zajat seriály

Končí léto a začíná sezona seriálů. Něco už běží a něco startuje tento týden, jsem velice zvědavý, jak budu stíhat na všechnu tu nadílku koukat.

Co už běží (a na co koukám):

Stargate Atlantis. Pátá řada. Dobře, je to sračka, ale už je to poslední sérka a je to SG, takže bych na to pravděpodobně koukal, ikdyby tam obručí procházeli cvičení tygři.

Eureka. Třetí řada. Naprosto boží věc, oddychovka a v současnosti asi moje nejoblíbenější.

Terminator: The Sarah Connor Chronicles. Druhá řada. Pro fanoušky terminátorů povinnost, solidní průměr.

Fringe. První řada. Letošní novinka z produkce J.J.Abramse, pokus o nová Akta X. Zatím se mi to docela líbí, ale po dvou dílech těřko hodnotit.

Co startuje (a na co budu koukat):

Heroes. Třetí řada. Tenhle hrdinský seriál mě baví, přestože necítím potřebu se k němu vracet, zajímá mě jak to bude pokračovat.

The Big Bang Theory. Druhá řada. Nejlepší věc minulé sezóny. Velice zábavný život geeků, must see.

Co běží (a uvažuji o sledování):

How I met your Mother. XY řada. Každí to chválí a každý se u toho směje. Snad si najdu čas.

Merlin. První řada. BBC Wales a dobré ohlasy na pilot. Pilotu šanci dám, až bude volná chvilka.

Co musím dokoukat:

Sarah Jane Adventures. Spin-off Doktora Who. Brzy poběží další řada, je potřeba se dostat do obrazu.

Pushing Daisies. Viz minule. Navíc v říjnu startuje druhá řada.

Uff, není toho málo. Jelikož většina nových dílů se vyskyne v úterý a středu, je do konce týdne o zábavu postaráno. Jak pak má člověk dělat taky něco jiného?

Pozn.: pokud přestáváte stíhat sledovat kdy běží nová epizoda vašeho oblíbeného seriálu, doporučuji si je naklikat na CAT - Calendar for TV.

Zasažen seriály

Jak jste si mohli přečíst v minulém příspěvku, mám docela dost co dělat a tak jsem toho poslední dobou moc nenapsal. A pravda také je, že každou volnou chvíli, ve které jsem dřív blogoval, mi sežraly dvě seriálové novinky (pro mě novinky), na které bych vás rád upozornil.

The Tudors

You think you know a story but you only know how it ends, to get to the heart of the story you have to go back to the beginning...


Máte rádi historické romány a dramata? A co takhle trochu fikce na způsob Šifry mistra Leonarda? Řízněte to Třemi mušketýry, vypusťte většinu humoru a přidejte trochu krve. Máte to? A líbí se vám to? Když si pustíte tenhle seriál, zaručeně bude!
Tudorovci pocházejí z produkce HBO a stejně jako Řím se mohou chlubit nákladnou výpravou, skvělými herci a výborným příběhem. Jak sám název napovídá, odehrávají se v Anglii za vlády rodu Tudorovců, konkrétně Jindřicha VIII. Nevím kolik si toho pamatujete z hodin dějepisu, já zhruba jen to, že měl šest žen a aby toho dosáhnul, neváhal v Anglii změnit náboženství a své ženy popravovat. Všechno tohle se také dozvíte ze seriálu, ovšem mnohem poutavějším způsobem. Ovšem jako na přípravu do školy bych na seriál příliš nespoléhal, scénáristé vám totiž předhodí směs pravd, polopravd, intrik a vymyšleností a to tak chytře, že nebudete tušit, co je co. Nejlepší na tom je, že pravda může být cokoliv. Přesně jako u Dana Browna.
You think you know a story but you only know how it ends...

Pushing Daisies

Pamatujete na Dead Like Me? Tak tenhle je taky o mrtvých lidech, tak trochu.
Odkaz na DLM není úplně bezpředmětný, za oba totiž může Brian Fuller. Oba seriály jsou podobně vtipné, ale Pushing Daisies ještě o trošku ujetější.
Něco k příběhu - cukrář Ned umí dotekem oživit mrtvé. Má to ale dva drobné háčky. Druhý dotek je opět vrátí mezi mrtvé, tentokrát natrvalo. A když to nestihne do minuty, umře místo nich někdo jiný. Legrace nastvává, když mu na to přijde soukromý detektiv Emerson Cod a začne Neda využívat ke své práci. Vědět kdo byl vrah se detektivovi docela hodí a jak to zjistit líp, než se zeptat zavražděného, že? Jednou ale Ned v márnici objeví svou dětskou lásku, Charlotte "Chuck" Charles a na problémy je zaděláno...
Pushing Daisies vám velice doporučuji na chvíle, kdy potřebujete relaxovat a zasmát se.

Málo času i chuti

na blogování. To máte:

práce, rekonstrukce statku, posilovna, placení faktur, být svědkem na svatbě, dovolená v Bulharsku, Lapiduch, technická na autě, interní audity, posilovna, Supreme Commander, výměna DVD v počítači a uspořádání kabelového chaosu, kolaudace u Invi, SGC sraz, podklady pro koordinační pracoviště, posilovna, zjistit proč nejde Padmé počítač, nakupování domény, Lapiduch, stavební dozor, instalace CMS, přeinstalovat Padmé počítač, SGU, geocaching, Supreme Commander, hrátky s PDA, Lapiduch, sledování seriálů, tátovy narozeniny.

Ale stejně, Stay Tuned!

Do Kutné Hory za keškama

Tak jsme si v neděli udělali geovýlet.
Ptáte se kdo? V abecedním pořadí:
Posádka šnorchlkár: Johny Idler, snorchl, Shake_meloun
Posádka Jarmomkár: Affaia, Jarmom, Padmé, Tarkish
Časoprostorové koordináty cílové destinace: 49° 57' 00" s. š., 15° 16' 01" v. d. (pokud jste seriózní geokačeři, jistě dávno znáte systém zeměpisných souřadnic zpaměti, zbytek dál číst nemusí), 10:00 GMT.
Teplota, tlak, rosný bod: střídavě oblačno, zprvu horko, pak pršelo a pak zas hic.



Průběh mise:
(ve stručnosti, pro lepší report KLIK)
Cache č.1 - super hřbitůvek, creepy babička included. Šahání do míst plných pavučin übercool.
Cache č.2 - hezký chrám, mňam klobása v přilehlé občerstvovně. Ceny se začínají zvedat. Keška nic moc, nalezena po chvíli, když už mě nebavilo koukat na šnorchla.

Mezipřistání v kostnici. Very creepy, kam se hrabe babička.



Cache č.3 - zajímavá schovka, hlídkující mudlové byli výzva, ale šnorchl to odlovil mistrovsky. Akorát mám dojem, že by to stejněudělal ikdyby na něj koukal fotbalový stadion.



Cache č.4 - začíná pražit slunce, keš dobře schovaná, naštěstí máme bystrého Shakea.
Cache č.5 - zmizelé uličky. Nezmizelá keš.

Mezipřistání v pizzerii, čerpání tekutin skromné, ceny na úrovni 5th avenue NY.

Cache č.6 - mystery keš. Jelen s osmi nohama je mystery, to dá rozum!
Cache č.7 - vyhlídka na pamětihodnost největší, Sv. Barboru. Velice hezké.



Cache č.8 - druhá mystery keš. Milion komínů na jedné střeše, mudlovská rádkyně a hledání tam, kde nic nebylo. Velice mystery.



Návrat na výchozí koordináty cca 18:30 GMT.
Výsledek mise: 7 úspěšně odlovený kešek, 1 neúspěšná. 7 uondaných geokačerů, žádná zranění na těle ani na duchu.
*****/*****

N 48° 59' 23.8812" E 15° 54' 52.4988"

Geocaching mě fakt dostal! Od minule už se mi podařilo ulovit zase něco víc keší, povětšinou pražských. Mám k tomu skvělého parťáka, jehož hlad po lovení je stejný jako můj a tak můžeme vyrážet celkem pravidelně. Ostatně, ve dvou je to větší zábava a víc očí víc vidí...

Také jsem minule psal, že si založím svou vlastní skrýš. Minulý víkend jsem si na to udělal čas a na svém vysněném místě kešku schoval. Samozřejmě, nebylo to tak úplně snadné, jak to tu zde popisuju. Místo jsem sice vybrané měl, ale to bylo všechno. Potřeboval jsem kompletní kešku a připravit její popis.

Co se kešky samotné týče, v podstatě jsem se řídil radami zkušených. Krabičku jsem koupil v Tescu, spolu s logbookem. Taktéž jsem tam sehnal igelitové pytlíky s uzavíratelným vstupem, aby je chránili před vlhkostí. Kvůli té jsem přidal i několik balení silicagelu. Tužku dodala tradičně IKEA a informační materiály jsem stáhnul z geocaching.cz. Poslední starostí bylo, co vložit za startovní předměty k výměně. Doma se různého harampádí najde dost, ale do své první keše jsem chtěl něco speciálního. Volil jsem hlavně předměty s SG tématikou, která je moje srdcová. Tedy lanyardu, náramek a nějaké odznáčky. Doplnil jsem to pexesem, starými mincemi, přívěskem ve tvaru meče a v náboji schovaným zapalovačem. (Ano, já vím, zapalovač se nedoporučuje, ale tohle je suchý benzíňák, schovaný v přívěšku na klíče ve tvaru náboje do pistole, miniatura. Něco prostě skvělého.) Celá keška vypadá takhle:




Poté následovala příprava zápisu pro stránky geocaching.com. Naštěstí se k místu pokladu vztahuje pěkná pověst a také jsem udělal nějaké fotky, takže to nebyl až tak strašný problém.

Když tedy byla příprava hotová, vydal jsem se na procházku spojenou se zaměřením a uschováním kešky. To se ukázalo být asi nejtěžším na celém podniku. Představu o místě jsem měl, ale vymyšlenou schovku ne. Na místě to byl trochu problém, ale nakonec jsem ho vyřešil tak, aby schovka nebyla příliš očividná ani příliš obtížná. Zaměřování jsem prováděl na několikrát, výsledné souřadnice průměroval a nakonec ještě ověřil na mapy.cz.

Poté už stačilo kešku poslat ke schválení, které trvalo ani ne půl dne (i s pochvalou, heč!) a čekat na FTF. Výsledek můžete posoudit zde, nebo přímo zde:



FTF proběhlo asi za dva dny a nálezce byl velmi spokojený, což mě moc těší. Doufám, že se keška bude líbit i dalším lidem, byl bych rád, kdyby byl alespoň jeden nález týdně, ale smutný nebudu, ani když potěší jen pár lidí za rok.

Won't You be My Neighbor?

V úterý, 29.7. startuje v USA třetí řada seriálu Eureka. Nebudu ho zde popisovat, kdo neviděl, stejně nepochopí neuvěřitelnou lehkost a humor tohoto sci-fi seriálu. Ale napovědět by vám mohl trailer:

EDIT: na tytrubce je z nějakého záhadného důvodu jen kratší verze traileru, doporučuji pustit tuhle.

Prague Proms: „Hollywoodská noc“ VOL. II.

V dnešním postu se vrátím k zážitku ze středy. Konečně uběhly dva měsíce, kdy jsem nedočkavě čekal na to, až budu moct použít lístky na další koncert filmové hudby. Tentokrát šlo o Hollywoodskou noc, VOL.II. (nevím proč druhá část, ale tiše předpokládejme, že nějaká první někdy dřív byla) a byla to součást pravidelného letního festivalu Prague Proms.

Tento festival je pořádán Českým národním symfonickým orchestrem. Na různých akcích hraje buď přímo celý orchestr, nebo jeho jednotliví členové doprovázejí známé umělce z celého světa.

Vraťme se ale ke středě. ČSNO kocertoval tentokrát celý, pod taktovkou Marcella Roty, který je jeho stálým dirigentem a pod kterým doprovázeli např. i Andrea Bocelliho. Sídlem souboru je Smetanova síň Obecního domu, koncert se proto konal tam. S Padmé jsme měli lístky na balkon, ze kterého bylo krásně vidět, fotky už ale mobil zvládal hůř.



Program:
Richard Wagner – Valkýra...Apokalypsa /Francis Ford Coppola 1979/
Nino Rota - Cabiriny noci /Federico Fellini 1957/
Marvin Hamlisch - A Chorus Line /Richard Attenborough 1985/
John Williams - Schindlerův seznam /Steven Spielberg 1993 /
John Barry - Tanec s vlky /Kevin Costner 1990/
James Horner – Titanic /James Cameron 1997/

Přestávka

Klaus Badelt - Piráti z Karibiku /Gore Verbinski 2003/
John Williams - ET Mimozemšťan /Steven Spielberg 1982/
Lalo Schifrin – Mission: Impossible /Brian De Palma 1996/
John Williams - Zachraňte vojína Ryana /Steven Spielberg 1998/
Alan Silvestri - Forrest Gump /Robert Zemeckis 1994/
John Barry - 007 James Bond /Terence Young 1962/


Znal jsem všechna skladby, kromě úvodních Roty a Hamlische. Ti mě také nejvíc (a možná právě proto) překvapili. Schindlerův seznam byl prostě klasika, ten mě vždycky dostane. Zajímavý byl i Titanic, nebýt té prostřední pasáže provařené Celine Dione. Po přestávce přišel svižný rozjezd, Badeltovy Piráty taky docela můžu. Pak jsem přetrpěl E.T.ho (nějaká moje soukromá fobie, prostě tenhle film nemusím, včetně hudby) a nastala největší bomba. MI v podání symfoňáku, to se musí slyšet! Válela zejména rocková sekce (bubny a basskytara), zbytek ansáblu si to neuvěřitelně užíval a klátil se do rytmu. Oblíbený vojín Ryan byl tentokrát průměrný, ale pak se vyšvihli pořadatelé. Nádherný Forrets Gump byl doplněn foukáním peříček z balkonů a padající pírka navodily nádhernou atmosféru. Byl jsem hodně naměko, to přiznávám.
Na závěr přišel James Bond, hlavní téma a k tomu začátky z několika klasických dílů, včetně mého nejoblíbenějšího Goldfingera.
Jako přídavek byli opět Rota a Hamlisch z úvodu programu, čehož vůbec nelituji. Jsou to rychlé skladby a krásně vygradovaly celý koncert.
Co se týče technického provedení, občas to lehce ujelo žesťům, ale jinak vše v pořádku. Velmi oceňuji nadšení celého orchestru a i dirigenta, který si v přídavcích na pultíku doslova tancoval. Podařilo se jim tímto nadšením nakazit i diváky a to je to nejlepší, co si z takového koncertu můžete odnést.

Máme doma brouka

Dnes jsem definitivne propadl geocachingu. Nebudu tu popisovat o co se jedná, válí se toho všude dost. Chtěl bych spíš říct,jak jsem se dostal ke kašení já.


Inu, mám rád technologie a mám rád přírodu a procházky. Když se tedy tento druh turistky začal rozvíjet a já si konečně pořídil PDA s GPS navigací, bylo jen otázkou času, kdy se do ní pustím i já. Někdy v loni na podzim jsem na toto téma vedl hovor se snorchlem, který byl odvážnější a nějaké kešky si už odlovil. Bylo to zrovna na Festivalu fantazie Speciál v Chotěboři, kde také jedna keš je a tak jsme si řekli, že ji odlovíme. Nicméně na FFS je spousta jiné zábavy (chlastání v KD, tousty a další divoká vzrůša) a tak se to nějak nestihlo.

Dál jsem o tom se snorchlem průběžně bavil, až přišel letošní Festival fantazie. Ten už je delší a tak jsme si na lov kešky už čas udělali. Hodně tomu pomohl i Jacob Carter, který se mezitím stal vášnivým lovcem a proto nás ke kešce vytáhnul.

Hodně jsem toho o geocachingu četl, ale ten pocit, když jednu opravdu najdete, to je něco co se musí zažít. Tak mě to chytlo, že jsem si hned umínil, že si ulovím další. Mám na Moravě menší statek, v jehož blízkosti také jedna leží, i vydal jsem se dnes pro ni. Byla v místech, která dobře znám z mládí, proto nebyl problém ji ulovit.


Když jsem se k ní nakonec dostal (což nebylo nejlehčí, terén je lehce skalní a lesní), čekal mě bonus navíc. Moje druhá cache obsahovala Travel Bug! Musím se přiznat, nečekal jsem to. Na webu zalogovaný nebyl. Až doma jsem zjistil, že člověk který ho tam dal, to ještě prostě nestihnul. Takže mám teď brouka já a vezmu ho zase dál.



Cestou z lovu jsme se rozhodnul, že tu příští týden založím svou vlastní keš. Už ji mám připravenou a tuším i místo, zítra je jen zkontroluji, v týdnu vyrobím logbook a hurá na to!

FF08 aneb cesta tam a zase zpátky

foto:Sarth

Byl jednou jeden con. Nebyl ani tak malý, jako spíš obří a ani tak ošklivý, jako spíš krásný. A protože byl obří a krásný, sjížděli se hrdinové ze širokého okolí, aby si s jeho pomocí slávu vydobyli. I pořádali linie, přednášky, soutěže, workshopy, turnaje a různé jiné kratochvíle pro pobavení lidu prostého. A lid se bavil, ó vskutku se bavil. Někdy až moc, ale to je zase jiná pohádka. Vraťme se však k našim hrdinům. I oni se bavili. A proto, že byli chytří, a mnozí z nich i zkušení, věděli, že udržet pozornost lidu lze obtížně. Snažili se o to, opravdu snažili. Ne vždy uspěli, protože i oni to dělali pro radost a zábavu (a možná že někteří i pro tu slávu), ale tak už to chodí.Také jsem byl na conu. Nevím, jestli jsem byl hrdinnou, nebo prostým člověkem, asi obojím. Ale bavil jsem se dobře. A o to jde, ne? Děkuji všem lidem, díky kterým jsem se bavit mohl. Však vy víte! (A ta cesta z nadpisu byla příjemná. Tam i zpátky.)

Iron Sky Teaser

Chlapci od Star Wreck: In the Pirkinning jsou zpět! Tohle vypadá zajímavě, Wall°e už bude venku a tak se aspoň zase mám na co těšit.

Opravdový Wall-e v L.A.!

X Factor

Musím se vám svěřit se svou nejnovější úchylkou. Je jí sledování TV pořadu X Factor. Když jsem o něm poprvé slyšel z reklam na TV Nova, napadla mě automaticky myšlenka na další vyčpělé milionté pokračování Superstar. V tom jsem se úspěšně utvrzoval během konkurzové kampaně a úvodních kvalifikačních kol, na která jsem se samozřejmě v televizi ani nedíval. Nevím, jestli to byla chyba nebo ne, ale s jistotou mohu prohlásit, že je velká chyba nedívat se na kola finálová.




Když na televizní obrazovky vstoupila první Superstar, byl to závan něčeho svěžího. To taky znamenalo obrovskou sledovanost a nemalou popularitu účastníků. Další kola byla už jen recyklace a zvyšování agonie. X Factor tedy na scénu vstupoval s cejchem vyčpělé Superstar a jsem si jistý, že nemalá část lidí ho právě kvůli tomu nesleduje. A po minulé neděli mohu s naprostou jistotou říct, že je to škoda.


Jak jsem se k X Factoru propracoval a co mě přesvědčilo? Na první otázku asi nebudu umět odpovědět, nejspíš jsem prostě jednou v neděli večer u té televize vydržel sedět dost dlouho. Na druhou otázku už ale přesnou odpověď mám. Je to dospělejší úroveň soutěže. V Superstar soutěžili teenageři mezi 16 a 26 roky a na výkonech to bylo často vidět. V X Factoru je to jen jedna z kategorií a na tom, jak od začátku soutěže značně prořídla, je hezky vidět, jak je nejméně zajímavá. Další kategorie jsou 26+ a vokální skupiny. A to je panečku jiná káva! Tyhle kategorie poskytují mnohem vyzrálejší a zábavnější vystoupení, něco, co byste v Superstar nenašli.


V neděli jsem se byl na tu slávu mrknout naživo. Letitá a oprýskaná hala ve Vysočanech v sobě skrývá moderně působící scénu s hledištěm pro bratru 500 diváků. Ti jsou náležitě udržování ve varu, aby povzbuzovali soutěžící k náležitým výkonům, a smaženi mnohasetwattovými reflektory. Za horka a skandování se tedy dějí věci, které by jeden nečekal. Český Bobby McFerin jamuje Don´t Worry, Be Happy, řidič tiráku si užívá Carlose Santanu a šest maníků předvádí bojový tanec Maorských válečníků. Prostě hustý!