Window of Opportunity

Nejlepší filmy roku 2009

2009-12-30T12:01:00.000+01:00

Stejně jako loni, i letos jsem se rozhodnul zveřejnit žebříčky toho, co se mi letos podařilo vidět. Protože v Critickeru letos přibyly nějaké nové funkce na dělání žebříčků, bylo to poměrně jednoduché.

Žebříčky tu letos najdete dva. První vám ukáže filmy letošního data vzniku, ty jsem viděl převážně v kině. Ve druhém je všechno, co jsem letos na Critickeru ohodnotil, tj. i věci viděné v TV, viděné dříve a teprve letos hodnocené, atd.

Takže žebříček první:

Letošních filmů jsem viděl 23. Procentuální hodnocení vidíte sami. Je poměrně smutné, že letos se žádný film nedostal přes 90%, což je moje hranice pro nejlepší filmy. Nejlepší šestice je pro mě nerozhodná, ale kdybych přeci jen měl vybrat, pak na pomyslných stupních vítězů budou Star Trek, Hanebný pancharti a Avatar. Největší překvapení je pak jednoznačně Taken (96 hodin).

Pokud by se ale do letošních filmů počítalo vše, co jsem letos viděl, byly by stupně vítězů jiné, jak můžete vidět na dalším žebříčku:

Vítězem by se stal skvělý film V Bruggách a společnost by mu vítězů dělali neméně skvělí Karamazovi a Casablanca.

Letos jsem opět dohnal nějaké dřívější resty (právě ta Casablanca, Dům u jezera, Den kdy se Země zastavila), objevil nečekané (Romance & Cigarettes, Good Night and Good Luck) a dokoukal rozkoukané The Sopranos. Celkově to byl takový průměrný filmový rok, ale spokojenost převládá.

Na shledanou v roce 2010 a hodně dobrých filmových zážitků!

Život v Bradavicích, den první

2009-09-15T16:34:00.003+02:00

Tak je to tu, další školní rok v bradavicích včera odstartoval. Vzápětí po dokončení prvního hracího dne mě napadlo, že by bylo fajn vést si něco jako deníček, tak to zkusím zde. Nevím jestli mi to vydrží, ale zkusit to můžu.

Nejdřív představovačka pro ty, kteří nevědí, která bije.
Život v Bradavicích je MMORPG (multiplayerové hraní po internetu) ze světa Harryho Pottera. Kdo ho četl, nebo viděl v kině, ví že kouzelníci se učí ve škole. Jednu takovou ŽvB simuluje. Jako kouzelnický student chodíte každý hrací den (každý den 18:00-21:30) do školy na výuku předmětů, zkoušky apod. Školní rok trvá přibližně čtvrt roku opravdového. Ve škole se potkáváte s ostatními studenty, nejen na hodinách, ale i ve společenských místnostech, na akcích atd.

Technické provedení je založeno na enginu Ultimy Online. Ultimu jsem kdysi hrával a nesmírně miluju její grafiku. Než jsem začal hrát, měl jsem trochu strach, jestli nebude ŽvB tento rok založena na novějším enginu Kingdom Reborn, který se mi příliš nelíbí, ale naštěstí je to stále stará dobrá UO.

No a k prvnímu dni. Asi bych se měl zmínit, že jsem na něj čekal víc než rok. První zmínku o ŽvB jsem zaslechl od Affaii někdy před lonským Festivalem fantazie, pak jsem si na něm zašel na přednášku o ŽvB a hned jsem ho chtěl hrát! Jenže se zrovna přestavoval herní svět, což se trochu protáhlo a tak sova ze školy přiletěla až tuto neděli.

Opravdový školní rok ještě nezačal. Včera byla jen první sešlost hráčů u Děravého kotle. Na tento rok jsme zatím jen dostaly pokyny týkající se školky pro nováčky. Nákupu v Londýně na Příčné ulici a termínu odjezdu vlaku do Bradavic. Jako bonus se dnes večer odehraje v Malém Visánku turnaj ve Tchoříčkách (sám nevím co to je), tak jsem zvědavý.

Ještě bych mohl napsat něco o své postavě. Hraju za Josepha Waltona Jonese Jr., američana, který je v Anglii je proto, že Bradavice jsou nejlepší kouzelnická škola. Před nástupem do školy bydlí u své nevlastní sestry Kate Littletonové. Jeho nevlastní otec (otec Kate) Richard utekl bojovat s Voldemortem do Ameriky, kde se ujal Josephovy těhotné mudlovské matky. Ta jej čekala s kouzelníkem Josephem Waltonem Jonesem Sr., který byl Richardovým kolegou z odboje a nešťastně zemřel v boji se smrtijedy. Joseph Walton Jones Jr. je tak po vlastním i nevlastním otci kouzelník, po matce mudla. Josephova máma má malé zahradnictví, Joseph tedy často pomáhal a vyzná se v bylinkách.

Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst, část 6.

2009-08-10T20:43:00.012+02:00

Předchozí části

Jan Kotouč - Pokračování diplomacie

2009, Klub Julese Vernea, ISBN: 978-80-87246-13-9

Nebudu zastírat, že dnešní doporučení sci-fi knihy je neobvyklejší než všechna ostatní, co jsem doposud napsal. Je to kvůli tomu, že autora znám osobně, byl jsem přítomen na křtu knihy a celkově nejsem úplně nezaujatým recenzentem. Přesto se pokusím o co nejvíc objektivní recenzi.

Začnu trochu ze široka. V posledním půlroce jsem se hodně zažral do knížek Davida Webbera, konkrétně ságy ze světa Honorverse. Jedná se o militaristickou science fiction, s detailně vykresleným vesmírem, technologiemi, vojenským prostředím a postavami. K těmto knihám jsem se dostal zejména díky Johnakovi (to je autorova přezdívka, pro ty z vás, kdo ho neznáte), on je jedním z největších Webberových fanoušků. A upřímně řečeno, je to vidět i na jeho vlastní tvorbě. Však se k tomu taky přiznal v poděkování. 8)

Pokračování diplomacie se odehrává v sektoru galaxie Hirano, obydleném lidmi a skládajícím se ze čtyř nezávislých hvězdných států. Mimozemšťané se také vyskytují, ikdyž jen jako nepříliš důležitý doplněk. Když je v jedné ze soustav sektoru objeven vzácný prvek a na vlastnictví sektoru si dělají nárok dvě strany, je jasné, že se schyluje ke konfliktu. Jestli se ho podaří vyřešit diplomacií, nebo přijdou na řadu drsnější metody, to už si musíte zjistit sami.

Děj sledujeme prostřednictvím hlavních postav z obou znepřátelených stran. Autor si zvolil poměrně neotřelý postup, kdy nelze určit, která ze stran je v právu a proto ani čtenář nemůže cíleně fandit některé z nich. Je to něco, co se nevídá dvakrát často a proto to může některým čtenářům vadit. Já s tím měl také problémy, ale v průběhu knihy jsem si na to zvyknul. Nezastírám, že mi víc vyhovují knihy s jasnějším rozdáním karet, ale myslím, že to této knize neškodí.

Jan si, díky bohu, dokázal udržet svůj vlastní styl psaní natolik, aby nemohl být nařčen z kopírování Webbera. Pokračování diplomacie neobsahuje tolik popisných částí, respektive jsou dobře vyváženy s dějem, který se odvíjí svižně a udržuje vás v napětí až do konce. Oceňuji také spousty vlastních nápadů v popisech vojenských technologií, konzistentní a uvěřitelné chování postav a fungující svět.

Jestli bych měl něco vytknout, tak to nejspíš bude přílišná skromnost, s jakou autor přistoupil ke svému vymyšlenému světu. Nejvíc to vynikne právě při srovnání s Honorverse, čemuž jsem se při nejlepší vůli nemohl vyhnout. Tato skromnost byla nejspíš pro Jana nutná k zachování si integrity vlastního stylu psaní, ale přijde mi, že se držel zkrátka trochu moc. Vůbec by mi nevadilo, kdyby bylo k dispozici o pár desítek stránek víc, věnovaných popisnosti.

Z toho, že jsem se rozhodl Pokračování diplomacie zařadit do kategorie "Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst" je celkem zřejmé, že se mi líbila. Rozhodně jsem už četl desítky větších kravin od mnohem renovovanějších jmen. Na to, že se jedná o autorovu prvotinu, je přímo výborná. Nezbývá než doufat, že další knížka bude ještě lepší a epičtější.

Vyhledávací modul pro Firefox a Criticker.com

2009-07-18T23:31:00.000+02:00

O svém oblíbeném filmovém serveru Criticker.com už jsem tu psal. Pro ty z vás, kdo ho používáte (ostatní děláte obrovskou chybu) mám dnes drobný trik.

Pokud jse zároveň uživateli webového prohlížeče Firefox, můžete si do lišty s vyhledávacími moduly zařadit nově i modul pro Criticker. Funguje spolehlivě a odpadá zbytečné logování na mateřský web. Stahujte ze serveru Mozilly.

Enjoy!

Fotky z Festivalu fantazie 2009

2009-07-15T17:43:00.000+02:00

Ačkoliv jsem slíbil, že se k FF09 nebudu vracet, přesto se k němu jen krátce vrátit musím. Ale jen obrazově. Já letos příliš s foťákem neřádil, to za mě obstarali jiní. Mých několik málo najdete v mojí veřejné Picasa galerii.

Festival fantazie 2009

Vymetání pavučin

2009-07-14T12:52:00.000+02:00

Poslední půlrok byl hektičtější, než by mi bylo milé. Milion a jedna věc v osobním životě, práci a tak vůbec. Není divu, že nebylo moc času na blogování a popravdě, ani chuť. Dnes jsem ale konečně zase šťastný (k tomu se vrátím!), v práci mám víc klidu, je po Festivalu fantazie (k tomu se vracet netřeba, všichni jste tam byli) a já ležím doma s chřipkou. Tedy ideální podmínky k tomu něco napsat. Ale co? No nebojte se, však já něco vymyslím.

Přinejmenším jsem slíbil admirálu Johnakovi recenzi jeho knihy. To však ještě potrvá, zbývá mi dočíst poslední českou knihu z Honorverse a pak terpve začnu Pokračování diplomacie. Přemýšlel jsem tedy, že napíšu nějakou variaci na Zprávu o stavu Unie, ale do toho se mi příliš nechce.

Takže tu dnes přibyde pouze tento úvodník a možná ještě nějaký filozofický blábol odpoledne. Uvidíme...

Bilanční

2008-12-31T11:08:00.001+01:00

Dnes je poslední den roku 2008 a tak by nebylo úplně špatné se trochu ohlédnout za tím, jaký byl. Ve zkratce - nebyl nejhorší. Ale přece jen to trochu rozepíšu, stejně se na to chystám už aspoň měsíc. Budu psát jen o sobě. Ne že by mě nezajímalo, co se děje kolem mě, kam se (tak šíleně rychle) řítí svět a jak se mění lidé, se kterými přicházím do styku, ale to se stejně dočtete jinde a já se necítím být vhodnou osobou, která by měla chválit a kritizovat. Možná právě jen sebe.

Fyzička

Začnu hned tím, na co jsem pyšný nejvíc. S úderem první vteřiny roku 2008 jsem přestal kouřit. Úplně. Dnes jsou to 364 dny a kousek a vydržel jsem to. Poklepání po ramenou je, myslím, zcela na místě. Horší je to s tělesnou váhou. Ikdyž horší, jen jsem prostě nedosáhnul toho, co jsem chtěl. Ale aspoň jsem se začal víc hýbat, přestal přibírat, něco přeměnil na svaly a něco shodil. Zbývá přeměnit ten zbytek. Chodím pravidelně na squash a mám pocit, že už se pomalu začínám přibližovat tomu, kde jsem byl někdy na konci studií. Je zvláštní, jak to člověk rychle zapomene. Jen do té posilovny kdyby se mi chtělo chodit víc...

Pracovně

už to snad ani lepší být nemohlo. Tedy ne pokud pracuji v současné firmě. Byl jsem povýšen, v podstatě na druhou nejvyšší pozici v podniku. Výš ani nechci, s tím, co se bude dít letos by to určitě nebylo rozumné. Práce mám nad hlavu, ale je zajímavá, a pokud se na tom místě nějaký čas udržím a něco se naučím, pak to bude moc hezky vypadat v životopise a bude to fajn odraz dál. Ne že bych se zatím chtěl loučit, máme celkem dobrý kolektiv a rok 2009 beru jako velkou příležitost.

Osobní život

No, nějak přežívám. S Padmé trochu bojujeme, nemůžeme se shodnout na představě společného bydlení. Tohle bych chtěl určitě v roce 2009 nějak rozlousknout, je to v podstatě jediná věc, která mi dělala vrásky. Ale když si vzpomenu, co se letos přihodilo mnoha párům z mého okolí, asi můžu být ještě rád!

Získal jsem pár nových přátel, s jinými vztahy utužil a na jiné zase trochu zapomněl. Těm se tímto omlouvám a slibuju, že se pokusím polepšit.

Kde jsme se mohli potkat

Na Lapiduchu jsem stále, to je stará vesta a nečekám, že mě jen tak pustí. Blogování mě bavit nepřestalo, ikdyž už si víc vybírám, o čem mi stojí něco napsat. Sledovat mě můžete i na Twitteru. Před pár dny jsem se zaregistroval na facebooku. Úžasný žrout času. Uvidíme… A možná se i uvidíme na SGU.cz S pár lidmi jsem tenhle web založil a hodlám provozovat. Jen tak, protože mám bránu pořád rád, i přes to, co se s ní poslední dobou děje.

To by asi mohlo být všechno, žádné další podstatné věci mě už nenapadají. Tak na závěr trochu moudra, ať má tenhle blogpost apoň nějaký smysl:

"Celý život jsem se snažil žít správně, ale dělal jsem svinstva, jako všichni ostatní. Jako vy všichni."

Dmitri Karamazov

Přeju vám všechno nejlepší do roku 2009, ať je v každém ohledu lepší než 2008!

Mých Top 5 filmů pro tento rok

2008-12-14T10:59:00.000+01:00

Když jsem dnes ráno četl na Twitteru povzdech Annaud o tom, že nějaký film, na který se těšila, dostal poměrně špatné hodnocení a to měl být jejím filmovým zážitkem roku, napadla mě jedna věc: Jaký byl můj filmový zážitek roku?

Protože používám služeb serveru Criticker.com, nebylo těžké to zjistit. Pohleďte na pět nejlepších filmů, které jsem měl tento rok možnost vidět. (Nejsou to všechno filmy letošní, já vím a ještě není úplný konec roku, já vím. V závorce je moje procentuální hodnocení.)

Finding Neverland (95%)
The Good, the Bad and the Ugly (95%)
No Country for Old Men (93%)
The Dark Knight (91%)
The Assassination of Jesse James by the Coward Robert Ford (90%)

A na co se těším v roce 2009. Podle trailerů nejvíc na nové Coeny - Po přečtení spalte, na pořádný komiksák - Watchmen, na dvojku Transformers a na nového Tarantina. Ale třeba se taky objeví něco, co všem vypálí rybník. A jak jste na tom vy?

V začarovaném lese, přijďte probůh, nebojte se!

2008-12-13T13:32:00.002+01:00

byl podtitul letošního vánočního koncertu Monkey Business, 10. prosince v Lucerně.
Kdo má aspoň trochu tuhle partičku kolem Romana Holého, Matěje Rupperta a Tonye Graves, ten rozhodně neprohloupil. Byla to show se vším všudy - králem sokolů, královnou lidojedů, medvědem s cigárem, funkujícím čertem a vokálními bludičkami. Nechyběla ani ohňová a operní exhibice.Předkapela Showstation spolu s Terezou Černochovou (jíž se musím hluboce omluvit) nažhavila publikum víc než dobře a pak už bylo načase přivítat krále a bohy:

Celý večer probíhal ve velice svižném tempu, M.B. hráli průřez ze všech desek a nechyběly ani ukázky z nového alba Twilight Of Jesters, které by mělo vyjít v únoru. Zhruba ve 2/3 koncertu se na pódiu zjevil avizovaný host, Glen Hughes (ex Deep Purple). který to taky slušně rozpálil. Ondřej Brousek na klávesy a Glen Hughes zpívající Video Killed Radio Star, na to asi dlouho nezapomenu. Na konci nechyběl ani Dan Bárta (má nový účes a pěstěný knír), což se dalo čekat, protože se objevil i na dvě písničky s předkapelou, hostuje totiž na desce Terezy Čenochové.
Nechybělo tedy vůbec nic, koncert byl naprosto dokonalý. Energie, kterou dokáže na pódiu Matěj Ruppert předat, jeho práce z publikem, desítky kravinek, které za během koncertu vymyslí, to se musí vidět.

The Shape Of Things To Come

2008-12-09T23:35:00.000+01:00

God is a goalie
winning the extra time
God is a goalie
What great churches

A ticket to fame
Come to the game
Coach in every street
That is all the kids will need

Setting the score
you will be adored
Just run with the ball
Education is obsolete

Těším se!

Hezky napsáno

2008-12-04T09:09:00.000+01:00

Když jsem dnes ráno na Lapiduchu četl klub "Co vás dnes pobavilo", našel jsem odkaz na tento příspěvek na blogu. Kromě toho, že je to celkem vtipný a dobře napsaný příspěvek, velice mě v něm zaujala jedna konkrétní část, která mi připadá neuvěřitelně výstižná a navíc moc hezky napsaná. Musím se tedy s vámi o ni podělit:

"Mnoho ľudí, s ktorými prichádzam do osobného, či pracovného kontaktu nadáva a ja ich akceptujem. Je to ich voľba, ich život, ich osobnosť, ich profil. Každý z nás osobnými prejavmi pestuje svoju vlastnú bytosť. Niekto besné zviera, iný anjela."

Obloukový zkrat

2008-11-11T21:23:00.002+01:00

, aneb co se stane rozváděči, když do něj pustíte nějaký ten kiloampér navíc.

(Zajímavé věci se dějí od 0:45. Omluvte kvalitu, točeno na mobil.)

Zajat seriály

2008-09-22T22:12:00.001+02:00

Končí léto a začíná sezona seriálů. Něco už běží a něco startuje tento týden, jsem velice zvědavý, jak budu stíhat na všechnu tu nadílku koukat.

Co už běží (a na co koukám):

Stargate Atlantis. Pátá řada. Dobře, je to sračka, ale už je to poslední sérka a je to SG, takže bych na to pravděpodobně koukal, ikdyby tam obručí procházeli cvičení tygři.

Eureka. Třetí řada. Naprosto boží věc, oddychovka a v současnosti asi moje nejoblíbenější.

Terminator: The Sarah Connor Chronicles. Druhá řada. Pro fanoušky terminátorů povinnost, solidní průměr.

Fringe. První řada. Letošní novinka z produkce J.J.Abramse, pokus o nová Akta X. Zatím se mi to docela líbí, ale po dvou dílech těřko hodnotit.

Co startuje (a na co budu koukat):

Heroes. Třetí řada. Tenhle hrdinský seriál mě baví, přestože necítím potřebu se k němu vracet, zajímá mě jak to bude pokračovat.

The Big Bang Theory. Druhá řada. Nejlepší věc minulé sezóny. Velice zábavný život geeků, must see.

Co běží (a uvažuji o sledování):

How I met your Mother. XY řada. Každí to chválí a každý se u toho směje. Snad si najdu čas.

Merlin. První řada. BBC Wales a dobré ohlasy na pilot. Pilotu šanci dám, až bude volná chvilka.

Co musím dokoukat:

Sarah Jane Adventures. Spin-off Doktora Who. Brzy poběží další řada, je potřeba se dostat do obrazu.

Pushing Daisies. Viz minule. Navíc v říjnu startuje druhá řada.

Uff, není toho málo. Jelikož většina nových dílů se vyskyne v úterý a středu, je do konce týdne o zábavu postaráno. Jak pak má člověk dělat taky něco jiného?

Pozn.: pokud přestáváte stíhat sledovat kdy běží nová epizoda vašeho oblíbeného seriálu, doporučuji si je naklikat na CAT - Calendar for TV.

Zasažen seriály

2008-09-05T19:56:00.002+02:00

Jak jste si mohli přečíst v minulém příspěvku, mám docela dost co dělat a tak jsem toho poslední dobou moc nenapsal. A pravda také je, že každou volnou chvíli, ve které jsem dřív blogoval, mi sežraly dvě seriálové novinky (pro mě novinky), na které bych vás rád upozornil.

The Tudors

You think you know a story but you only know how it ends, to get to the heart of the story you have to go back to the beginning...

Máte rádi historické romány a dramata? A co takhle trochu fikce na způsob Šifry mistra Leonarda? Řízněte to Třemi mušketýry, vypusťte většinu humoru a přidejte trochu krve. Máte to? A líbí se vám to? Když si pustíte tenhle seriál, zaručeně bude!
Tudorovci pocházejí z produkce HBO a stejně jako Řím se mohou chlubit nákladnou výpravou, skvělými herci a výborným příběhem. Jak sám název napovídá, odehrávají se v Anglii za vlády rodu Tudorovců, konkrétně Jindřicha VIII. Nevím kolik si toho pamatujete z hodin dějepisu, já zhruba jen to, že měl šest žen a aby toho dosáhnul, neváhal v Anglii změnit náboženství a své ženy popravovat. Všechno tohle se také dozvíte ze seriálu, ovšem mnohem poutavějším způsobem. Ovšem jako na přípravu do školy bych na seriál příliš nespoléhal, scénáristé vám totiž předhodí směs pravd, polopravd, intrik a vymyšleností a to tak chytře, že nebudete tušit, co je co. Nejlepší na tom je, že pravda může být cokoliv. Přesně jako u Dana Browna.
You think you know a story but you only know how it ends...

Pushing Daisies

Pamatujete na Dead Like Me? Tak tenhle je taky o mrtvých lidech, tak trochu.
Odkaz na DLM není úplně bezpředmětný, za oba totiž může Brian Fuller. Oba seriály jsou podobně vtipné, ale Pushing Daisies ještě o trošku ujetější.
Něco k příběhu - cukrář Ned umí dotekem oživit mrtvé. Má to ale dva drobné háčky. Druhý dotek je opět vrátí mezi mrtvé, tentokrát natrvalo. A když to nestihne do minuty, umře místo nich někdo jiný. Legrace nastvává, když mu na to přijde soukromý detektiv Emerson Cod a začne Neda využívat ke své práci. Vědět kdo byl vrah se detektivovi docela hodí a jak to zjistit líp, než se zeptat zavražděného, že? Jednou ale Ned v márnici objeví svou dětskou lásku, Charlotte "Chuck" Charles a na problémy je zaděláno...
Pushing Daisies vám velice doporučuji na chvíle, kdy potřebujete relaxovat a zasmát se.

Málo času i chuti

2008-08-28T08:04:00.001+02:00

na blogování. To máte:

práce, rekonstrukce statku, posilovna, placení faktur, být svědkem na svatbě, dovolená v Bulharsku, Lapiduch, technická na autě, interní audity, posilovna, Supreme Commander, výměna DVD v počítači a uspořádání kabelového chaosu, kolaudace u Invi, SGC sraz, podklady pro koordinační pracoviště, posilovna, zjistit proč nejde Padmé počítač, nakupování domény, Lapiduch, stavební dozor, instalace CMS, přeinstalovat Padmé počítač, SGU, geocaching, Supreme Commander, hrátky s PDA, Lapiduch, sledování seriálů, tátovy narozeniny.

Ale stejně, Stay Tuned!

Do Kutné Hory za keškama

2008-08-04T18:51:00.007+02:00

Tak jsme si v neděli udělali geovýlet.
Ptáte se kdo? V abecedním pořadí:
Posádka šnorchlkár: Johny Idler, snorchl, Shake_meloun
Posádka Jarmomkár: Affaia, Jarmom, Padmé, Tarkish
Časoprostorové koordináty cílové destinace: 49° 57' 00" s. š., 15° 16' 01" v. d. (pokud jste seriózní geokačeři, jistě dávno znáte systém zeměpisných souřadnic zpaměti, zbytek dál číst nemusí), 10:00 GMT.
Teplota, tlak, rosný bod: střídavě oblačno, zprvu horko, pak pršelo a pak zas hic.

Průběh mise:
(ve stručnosti, pro lepší report KLIK)
Cache č.1 - super hřbitůvek, creepy babička included. Šahání do míst plných pavučin übercool.
Cache č.2 - hezký chrám, mňam klobása v přilehlé občerstvovně. Ceny se začínají zvedat. Keška nic moc, nalezena po chvíli, když už mě nebavilo koukat na šnorchla.

Mezipřistání v kostnici. Very creepy, kam se hrabe babička.

Cache č.3 - zajímavá schovka, hlídkující mudlové byli výzva, ale šnorchl to odlovil mistrovsky. Akorát mám dojem, že by to stejněudělal ikdyby na něj koukal fotbalový stadion.

Cache č.4 - začíná pražit slunce, keš dobře schovaná, naštěstí máme bystrého Shakea.
Cache č.5 - zmizelé uličky. Nezmizelá keš.

Mezipřistání v pizzerii, čerpání tekutin skromné, ceny na úrovni 5th avenue NY.

Cache č.6 - mystery keš. Jelen s osmi nohama je mystery, to dá rozum!
Cache č.7 - vyhlídka na pamětihodnost největší, Sv. Barboru. Velice hezké.

Cache č.8 - druhá mystery keš. Milion komínů na jedné střeše, mudlovská rádkyně a hledání tam, kde nic nebylo. Velice mystery.

Návrat na výchozí koordináty cca 18:30 GMT.
Výsledek mise: 7 úspěšně odlovený kešek, 1 neúspěšná. 7 uondaných geokačerů, žádná zranění na těle ani na duchu.
*****/*****

N 48° 59' 23.8812" E 15° 54' 52.4988"

2008-07-26T20:32:00.004+02:00

Geocaching mě fakt dostal! Od minule už se mi podařilo ulovit zase něco víc keší, povětšinou pražských. Mám k tomu skvělého parťáka, jehož hlad po lovení je stejný jako můj a tak můžeme vyrážet celkem pravidelně. Ostatně, ve dvou je to větší zábava a víc očí víc vidí...

Také jsem minule psal, že si založím svou vlastní skrýš. Minulý víkend jsem si na to udělal čas a na svém vysněném místě kešku schoval. Samozřejmě, nebylo to tak úplně snadné, jak to tu zde popisuju. Místo jsem sice vybrané měl, ale to bylo všechno. Potřeboval jsem kompletní kešku a připravit její popis.

Co se kešky samotné týče, v podstatě jsem se řídil radami zkušených. Krabičku jsem koupil v Tescu, spolu s logbookem. Taktéž jsem tam sehnal igelitové pytlíky s uzavíratelným vstupem, aby je chránili před vlhkostí. Kvůli té jsem přidal i několik balení silicagelu. Tužku dodala tradičně IKEA a informační materiály jsem stáhnul z geocaching.cz. Poslední starostí bylo, co vložit za startovní předměty k výměně. Doma se různého harampádí najde dost, ale do své první keše jsem chtěl něco speciálního. Volil jsem hlavně předměty s SG tématikou, která je moje srdcová. Tedy lanyardu, náramek a nějaké odznáčky. Doplnil jsem to pexesem, starými mincemi, přívěskem ve tvaru meče a v náboji schovaným zapalovačem. (Ano, já vím, zapalovač se nedoporučuje, ale tohle je suchý benzíňák, schovaný v přívěšku na klíče ve tvaru náboje do pistole, miniatura. Něco prostě skvělého.) Celá keška vypadá takhle:

Poté následovala příprava zápisu pro stránky geocaching.com. Naštěstí se k místu pokladu vztahuje pěkná pověst a také jsem udělal nějaké fotky, takže to nebyl až tak strašný problém.

Když tedy byla příprava hotová, vydal jsem se na procházku spojenou se zaměřením a uschováním kešky. To se ukázalo být asi nejtěžším na celém podniku. Představu o místě jsem měl, ale vymyšlenou schovku ne. Na místě to byl trochu problém, ale nakonec jsem ho vyřešil tak, aby schovka nebyla příliš očividná ani příliš obtížná. Zaměřování jsem prováděl na několikrát, výsledné souřadnice průměroval a nakonec ještě ověřil na mapy.cz.

Poté už stačilo kešku poslat ke schválení, které trvalo ani ne půl dne (i s pochvalou, heč!) a čekat na FTF. Výsledek můžete posoudit zde, nebo přímo zde:

FTF proběhlo asi za dva dny a nálezce byl velmi spokojený, což mě moc těší. Doufám, že se keška bude líbit i dalším lidem, byl bych rád, kdyby byl alespoň jeden nález týdně, ale smutný nebudu, ani když potěší jen pár lidí za rok.

Won't You be My Neighbor?

2008-07-24T17:34:00.003+02:00

V úterý, 29.7. startuje v USA třetí řada seriálu Eureka. Nebudu ho zde popisovat, kdo neviděl, stejně nepochopí neuvěřitelnou lehkost a humor tohoto sci-fi seriálu. Ale napovědět by vám mohl trailer:

EDIT: na tytrubce je z nějakého záhadného důvodu jen kratší verze traileru, doporučuji pustit tuhle.

Prague Proms: „Hollywoodská noc“ VOL. II.

2008-07-19T19:26:00.002+02:00

V dnešním postu se vrátím k zážitku ze středy. Konečně uběhly dva měsíce, kdy jsem nedočkavě čekal na to, až budu moct použít lístky na další koncert filmové hudby. Tentokrát šlo o Hollywoodskou noc, VOL.II. (nevím proč druhá část, ale tiše předpokládejme, že nějaká první někdy dřív byla) a byla to součást pravidelného letního festivalu Prague Proms.

Tento festival je pořádán Českým národním symfonickým orchestrem. Na různých akcích hraje buď přímo celý orchestr, nebo jeho jednotliví členové doprovázejí známé umělce z celého světa.

Vraťme se ale ke středě. ČSNO kocertoval tentokrát celý, pod taktovkou Marcella Roty, který je jeho stálým dirigentem a pod kterým doprovázeli např. i Andrea Bocelliho. Sídlem souboru je Smetanova síň Obecního domu, koncert se proto konal tam. S Padmé jsme měli lístky na balkon, ze kterého bylo krásně vidět, fotky už ale mobil zvládal hůř.

Program:
Richard Wagner – Valkýra...Apokalypsa /Francis Ford Coppola 1979/
Nino Rota - Cabiriny noci /Federico Fellini 1957/
Marvin Hamlisch - A Chorus Line /Richard Attenborough 1985/
John Williams - Schindlerův seznam /Steven Spielberg 1993 /
John Barry - Tanec s vlky /Kevin Costner 1990/
James Horner – Titanic /James Cameron 1997/

Přestávka

Klaus Badelt - Piráti z Karibiku /Gore Verbinski 2003/
John Williams - ET Mimozemšťan /Steven Spielberg 1982/
Lalo Schifrin – Mission: Impossible /Brian De Palma 1996/
John Williams - Zachraňte vojína Ryana /Steven Spielberg 1998/
Alan Silvestri - Forrest Gump /Robert Zemeckis 1994/
John Barry - 007 James Bond /Terence Young 1962/

Znal jsem všechna skladby, kromě úvodních Roty a Hamlische. Ti mě také nejvíc (a možná právě proto) překvapili. Schindlerův seznam byl prostě klasika, ten mě vždycky dostane. Zajímavý byl i Titanic, nebýt té prostřední pasáže provařené Celine Dione. Po přestávce přišel svižný rozjezd, Badeltovy Piráty taky docela můžu. Pak jsem přetrpěl E.T.ho (nějaká moje soukromá fobie, prostě tenhle film nemusím, včetně hudby) a nastala největší bomba. MI v podání symfoňáku, to se musí slyšet! Válela zejména rocková sekce (bubny a basskytara), zbytek ansáblu si to neuvěřitelně užíval a klátil se do rytmu. Oblíbený vojín Ryan byl tentokrát průměrný, ale pak se vyšvihli pořadatelé. Nádherný Forrets Gump byl doplněn foukáním peříček z balkonů a padající pírka navodily nádhernou atmosféru. Byl jsem hodně naměko, to přiznávám.
Na závěr přišel James Bond, hlavní téma a k tomu začátky z několika klasických dílů, včetně mého nejoblíbenějšího Goldfingera.
Jako přídavek byli opět Rota a Hamlisch z úvodu programu, čehož vůbec nelituji. Jsou to rychlé skladby a krásně vygradovaly celý koncert.
Co se týče technického provedení, občas to lehce ujelo žesťům, ale jinak vše v pořádku. Velmi oceňuji nadšení celého orchestru a i dirigenta, který si v přídavcích na pultíku doslova tancoval. Podařilo se jim tímto nadšením nakazit i diváky a to je to nejlepší, co si z takového koncertu můžete odnést.

Máme doma brouka

2008-07-12T23:19:00.005+02:00

Dnes jsem definitivne propadl geocachingu. Nebudu tu popisovat o co se jedná, válí se toho všude dost. Chtěl bych spíš říct,jak jsem se dostal ke kašení já.

Inu, mám rád technologie a mám rád přírodu a procházky. Když se tedy tento druh turistky začal rozvíjet a já si konečně pořídil PDA s GPS navigací, bylo jen otázkou času, kdy se do ní pustím i já. Někdy v loni na podzim jsem na toto téma vedl hovor se snorchlem, který byl odvážnější a nějaké kešky si už odlovil. Bylo to zrovna na Festivalu fantazie Speciál v Chotěboři, kde také jedna keš je a tak jsme si řekli, že ji odlovíme. Nicméně na FFS je spousta jiné zábavy (chlastání v KD, tousty a další divoká vzrůša) a tak se to nějak nestihlo.

Dál jsem o tom se snorchlem průběžně bavil, až přišel letošní Festival fantazie. Ten už je delší a tak jsme si na lov kešky už čas udělali. Hodně tomu pomohl i Jacob Carter, který se mezitím stal vášnivým lovcem a proto nás ke kešce vytáhnul.

Hodně jsem toho o geocachingu četl, ale ten pocit, když jednu opravdu najdete, to je něco co se musí zažít. Tak mě to chytlo, že jsem si hned umínil, že si ulovím další. Mám na Moravě menší statek, v jehož blízkosti také jedna leží, i vydal jsem se dnes pro ni. Byla v místech, která dobře znám z mládí, proto nebyl problém ji ulovit.

Když jsem se k ní nakonec dostal (což nebylo nejlehčí, terén je lehce skalní a lesní), čekal mě bonus navíc. Moje druhá cache obsahovala Travel Bug! Musím se přiznat, nečekal jsem to. Na webu zalogovaný nebyl. Až doma jsem zjistil, že člověk který ho tam dal, to ještě prostě nestihnul. Takže mám teď brouka já a vezmu ho zase dál.

Cestou z lovu jsme se rozhodnul, že tu příští týden založím svou vlastní keš. Už ji mám připravenou a tuším i místo, zítra je jen zkontroluji, v týdnu vyrobím logbook a hurá na to!

Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst, část 5.

2008-07-09T20:24:00.008+02:00

Předchozí části

Isaac Asimov - Nadace
v originále Foundation
1951, Gnome Press, ISBN N/A

Dvanáct tisíc let trvající Galaktické impérium chřadne a jeho pád je neodvratný. Doba temna a barbarství bude trvat třicet tisíc let. Ví to však jen geniální matematik Harry Seldon. Jak je to možné? Inu, vypracoval si k tomu psychohistorii, což je statisticko-sociologická věda, umožňující na základě složitých výpočtů předpovídat budoucnost. Zní to jednoduše, ale není. Vědět co se stane ještě neznamená umět tomu zabránit. Se stovkami miliard lidí na milionech planet se manipuluje jen těžko a tak nezbývá než to zařídit tak, aby malá část impéria (jedna planeta) dostala do vínku takové podmínky k životu, a jen takové možnosti volby, aby novou říši prostě vybudovat musela a éru barbarství zkrátila na pouhých tisíc let.

Kniha Nadace byla původně souborem pěti povídek, které sledují vznik a první kroky planety Terminus, která má být onou vyvolenou zárodečnou planetou. Asimov tyto povídky vydával ve čtyřicátých letech dvacátého století v časopise Astounding a až v roce 1951 vyšly jako kniha. K ní se později připojili knihy Nadace a Říše a Druhá Nadace a tzv. Trilogie Nadace byla na světě. Počáteční neúspěch se změnil v triumf změnou vydavatele a jistě stojí za zmínku, že v roce 1966 vyfoukla Pánu prstenu speciálně udělenou cenu Hugo za nejlepší cyklus všech dob! Na četné žádosti čtenářů a i kritiky se Asimov k Nadaci vrátil skoro po třiceti letech, dopsal dvě pokračování (Nadace na hranicích, Nadace a Země) a jeden prequel (Předehra k Nadaci). Posmrtně vyšla ještě sedmá část - A zrodí se Nadace. To už ale byla celá původní série považována za nejdůležitější událost v dějinách sci-fi vůbec.

Proč je celý tento cyklus tak populární? Jednoduše - kvůli mistrnému vypravěčskému umění autora. Každá z knih má nějakého hlavního hrdinu, který čtenáře provádí daným psychohistorickým údobím, o nějž se může bát a jehož kroky nedočkavě sleduje až k cíli. Těmito cíli jsou milníky na přechodu od nabubřelé a zkostnatělé Říše staré k funkčnímu celku Říše nové. Děj není vysloveně akční, autor se hodně věnuje logice a vnitřní soudržnosti , přesto však se jedná o hodně čtivé knihy. Někdy v polovině vyprávění však dojde k zásadnímu zlomu a najednou už vše není tak jasně nalinkováno a nikdo neví, co se bude dít dál. Schválně neprozradím co se stane, naznačím jen, že děj má mnoho společného s Asimovou sérií o robotech. Ale o tom až zase jindy.

FF08 aneb cesta tam a zase zpátky

2008-07-07T20:18:00.005+02:00

foto:Sarth

Byl jednou jeden con. Nebyl ani tak malý, jako spíš obří a ani tak ošklivý, jako spíš krásný. A protože byl obří a krásný, sjížděli se hrdinové ze širokého okolí, aby si s jeho pomocí slávu vydobyli. I pořádali linie, přednášky, soutěže, workshopy, turnaje a různé jiné kratochvíle pro pobavení lidu prostého. A lid se bavil, ó vskutku se bavil. Někdy až moc, ale to je zase jiná pohádka. Vraťme se však k našim hrdinům. I oni se bavili. A proto, že byli chytří, a mnozí z nich i zkušení, věděli, že udržet pozornost lidu lze obtížně. Snažili se o to, opravdu snažili. Ne vždy uspěli, protože i oni to dělali pro radost a zábavu (a možná že někteří i pro tu slávu), ale tak už to chodí.Také jsem byl na conu. Nevím, jestli jsem byl hrdinnou, nebo prostým člověkem, asi obojím. Ale bavil jsem se dobře. A o to jde, ne? Děkuji všem lidem, díky kterým jsem se bavit mohl. Však vy víte! (A ta cesta z nadpisu byla příjemná. Tam i zpátky.)

Iron Sky Teaser

2008-07-03T16:14:00.000+02:00

Chlapci od Star Wreck: In the Pirkinning jsou zpět! Tohle vypadá zajímavě, Wall°e už bude venku a tak se aspoň zase mám na co těšit.

Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst, část 4.

2008-06-11T20:47:00.006+02:00

Předchozí části

Michael Crichton - Kmen Andromeda
v originále The Andromeda Strain
1969, Alfred A. Knopf, ISBN 0-394-41525-6

„První kontakt s mimozemskou formou života bude určen pravděpodobnostním rozložením jednotlivých kategorií životních forem. Komplexní organismy se vyskytují na Zemi nepopiratelně vzácně, zatímco jednoduché organismy tu žijí ve velkém množství a rozmanitosti. Existují milióny druhů baktérií a tisíce druhů hmyzu. Je však jenom několik druhů primátu, a jen čtyři druhy lidoopů. … Na světě jsou tři miliardy lidí, což se zdá velmi mnoho, ovšem jenom potud, pokud si neuvědomíme, že baktérií lze v každé větší bance namnožit desetkrát až stokrát více. … Tyto úvahy mě vedou k přesvědčení, že první styk člověka s mimozemským životem bude spočívat v kontaktu s organismy podobnými nebo dokonce totožnými s baktériemi nebo viry, tak jak je známe na Zemi.“

Můj oblíbený architekt jednou řekl, že bůh je v detailech. Je-li to pravda, pak Michaela Crichtona se boží ruka musela dotknout opravdu velice silně. Celá jeho tvorba se smyslem pro detail vyznačuje a nejlíp je to vidět na knize, která ho proslavila. (Ne, nemyslím Jurský park, ikdyž to je taky velice slušné počteníčko)

Krátce k zápletce - US armáda v šedesátých letech dvacátého století touží po nových chemických a biologických zbraních a proto je založen projekt Scoop, jehoý cílem je posílat na orbitální dráhu Země družice, které tam budou sbírat jakékoliv potenciálně využitelné bakterie a viry. Když se jedna z družic neplánovaně vrátí a jen tak mimochodem zřejmě sebrala něco, co za pár minut zahubí celou americkou vesničku, je třeba aktivovat proceduru Wildfire, která se neposlušné bakterii podívá na zoubek. Udržet ale na uzdě nebezpečného návštěvníka ale není lehké ani v laboratořích k tomu určených.

V další místnosti bylo mělké brodiště („Ponořte si jen nohy“), a sprcha („Nepolykejte roztok. Chraňte si oči a sliznice“). Všechno to až nahánělo hrůzu. Snažil se uhodnout podle čichu, jaké to mohou být roztoky, ale marně. Po sprchovacím roztoku byla kůže kluzká, což by znamenalo, že je alkalický. Zeptal se na to Leavitta a dozvěděl se od něho, že to je alfa chlorofin a že má pH 7,7. Řekl Hallovi, že pokud je to možno, střídají se po sobě kyselé a zásadité roztoky. „Když se nad tím jen trochu zamyslíš,“ pokračoval Leavitt, „dojde ti, že jsme tu stáli přeď zapeklitým problémem: Jak vydezinfikovat lidské tělo, tedy jednu z nejnečistějších věcí ve vesmíru, a nezahubit přitom jeho majitele?“

Hlavním poznávacím znamením Crichtonových románů je fakt, že nikdy nevíte, co je ještě pravda a co už si autor vymyslel. Přitom ale máte pocit, že pravda může být klidně všechno. Autor svoje fabulace podporuje citováním vědeckých studií, ale už nevíte, která opravdu existuje a kterou si vymyslel. Neváhá přitom zacházet do detailů, které by v každém jiném románu působily rušivě, zde jsou však meritem věci a autor pomocí nich vykresluje chování postav a logické posuny v ději. (Pro ilustraci - vyhubenou osadu, ve které logicky zůstaly mrtvá těla i na ulici stejně logicky najdou supové. Aby bylo zabráněno možnému roznosu infekce, jsou ze vzduchu shozeny kanystry s jedovatým plynem. Většina autorů by se s tímto spokojila, ale Crichton popíše přesné složení plynu a působení na metabolismus supů. To pak i použije v pozdějším ději.) U kohokoliv jiného by asi takové množství detailů, citací a vysvětlivek patrně působilo rušivě, v případě Crichtona ale děj i tak ubíhá svižně a divák je v neustálém napětí.

Kniha byla také zfilmována, dokonce dvakrát. Původní film z roku 1971 se hodně drží předlohy, ale ve výsledku působí trošku prkenně. Celkem čerstvý je televizní dvojfilm z roku 2007, který je zasazen do modernějších kulis a má slavnější obsazení, ale poněkud si ohýbá celkové vyznění pointy. Za podívání však stojí oba.

Máte-li tedy raději ze spojení science-fiction slovo science, pak vám Kmen Andromeda velice doporučuji a vlastně i jakoukoliv jinou knihu od Crichtona.

Novinky z uplynulého pracovního měsíce

2008-06-02T18:19:00.003+02:00

Protože jsem slíbil sám sobě, že budu častěji psát o své práci, což má být jedno z hlavních témat tohoto blogu, plním slib a po měsíci tu mám další příspěvek.

A že to byl měsíc značně hektický. Jak už jsem psal minule, převzal jsem celou agendu sám a tak jsem teď mnohem zavalenější. Jen pro představu, každý měsíc vyřídím přibližně kolem čtyřiceti zakázek, jejichž detaily je nutné znát. Znát znamená je nějakým způsobem evidovat, tj. zapsat, v lepším případě i nosit v hlavě. Hlídat nejen termíny, ale technické podrobnosti atd. No co, aspoň si trénuju paměť. Někdy příště určitě musím napsat o tom, jak se starám o to, aby všechno šlapalo. (Kdo chce mít náskok, může začít samostudiem Getting Things Done.)

Abych to neměl hned tak jednoduché, nastalo tento měsíc několik událostí, které dlouhodobě a nevyhnutelně směřovaly ke květnovému uskutečnění. Sedím v několika českých normalizačních komisích (tzv. TNK – technické normalizační komise), z nichž dvě si vybraly termín pravidelného zasedání na květen a pak jsme tu také pořádali pravidelné roční zasedání podobné komise mezinárodní – OSM/IN (Organization Staff Meeting/ Installation Materials). Pokud to spojím se dvěma dny dovolené, máme tu hezkých mínus šest dní z dvaadvaceti pracovních. To už dokáže harmonogram běžné agendy narušit slušně.

Ještě se na chvíli vrátím k zasedání OSM/IN. Zhruba kolem dvaceti lidí ze zkušebnické branže se jednou za rok sejde v některé evropské zemi a debatuje nad otázkami, které se podařilo během onoho roku nashromáždit. Loni jsem si to užil v portugalském Lisabonu, letos však organizování padlo na náš podnik, potažmo na mě. Znamenalo to přípravy už od ledna – zajistit konferenční hotel, rozeslat povánky, přijímat registrace, řešit ubytování hostů, řešit „social event“ pro první večer, informovat o způsobech možné dopravy, objednávat, fakturovat atd. atd. Jedna legrace za všechny – pohlídat, aby jídla účastníků s muslimským vyznáním neobsahovala vepřové. Naštěstí aspoň program samotného zasedání se řešit nemusí, ten hlídají tzv. chairman a secretary. Nicméně vše se podařilo zorganizovat ke spokojenosti účastníků a i mých nadřízených, takže z toho i snad bude nějaká potěšující věc pro mě. Na tomto místě bych chtěl doporučit a pochválit organizace, díky kterým šlo všechno pěkně po drátkách. Ubytování a konference – doporučuji všem Clarion Congress Hotel Prague - poněkud dražší, ale naprosto profesionální a ochotné služby, luxusní servis všeho co bylo potřeba. A první večer zábavu a jídlo poskytnul Pivovarský dům na rohu Ječné a Lípové ulice. Skvělá jídla a piva, vše za super ceny. Specialitu v podobě pivních žiraf ocení zejména zahraniční hosté.

Minule jsem také mluvil o nové šéfové. Jak se ukázalo, nové koště dometlo velice rychle, přesně do konce zkušební doby. Od června nás zase řídí přímo náš vrchní ředitel, což bude asi přeci jen lepší.

Ale abych nekončil tak pesimisticky – poslední firemní záležitost tohoto měsíce byla naopak velice příjemná. Podnik nám platil víkendovou dovolenou v tyrolských Alpách, která se ukázala být naprosto super relaxací. Brzy o ní napíšu víc, jen co utřídím fotky.