V dnešním postu se vrátím k zážitku ze středy. Konečně uběhly dva měsíce, kdy jsem nedočkavě čekal na to, až budu moct použít lístky na další koncert filmové hudby. Tentokrát šlo o Hollywoodskou noc, VOL.II. (nevím proč druhá část, ale tiše předpokládejme, že nějaká první někdy dřív byla) a byla to součást pravidelného letního festivalu Prague Proms.
Tento festival je pořádán Českým národním symfonickým orchestrem. Na různých akcích hraje buď přímo celý orchestr, nebo jeho jednotliví členové doprovázejí známé umělce z celého světa.
Vraťme se ale ke středě. ČSNO kocertoval tentokrát celý, pod taktovkou Marcella Roty, který je jeho stálým dirigentem a pod kterým doprovázeli např. i Andrea Bocelliho. Sídlem souboru je Smetanova síň Obecního domu, koncert se proto konal tam. S Padmé jsme měli lístky na balkon, ze kterého bylo krásně vidět, fotky už ale mobil zvládal hůř.
Program:
Richard Wagner – Valkýra...Apokalypsa /Francis Ford Coppola 1979/
Nino Rota - Cabiriny noci /Federico Fellini 1957/
Marvin Hamlisch - A Chorus Line /Richard Attenborough 1985/
John Williams - Schindlerův seznam /Steven Spielberg 1993 /
John Barry - Tanec s vlky /Kevin Costner 1990/
James Horner – Titanic /James Cameron 1997/
Přestávka
Klaus Badelt - Piráti z Karibiku /Gore Verbinski 2003/
John Williams - ET Mimozemšťan /Steven Spielberg 1982/
Lalo Schifrin – Mission: Impossible /Brian De Palma 1996/
John Williams - Zachraňte vojína Ryana /Steven Spielberg 1998/
Alan Silvestri - Forrest Gump /Robert Zemeckis 1994/
John Barry - 007 James Bond /Terence Young 1962/
Znal jsem všechna skladby, kromě úvodních Roty a Hamlische. Ti mě také nejvíc (a možná právě proto) překvapili. Schindlerův seznam byl prostě klasika, ten mě vždycky dostane. Zajímavý byl i Titanic, nebýt té prostřední pasáže provařené Celine Dione. Po přestávce přišel svižný rozjezd, Badeltovy Piráty taky docela můžu. Pak jsem přetrpěl E.T.ho (nějaká moje soukromá fobie, prostě tenhle film nemusím, včetně hudby) a nastala největší bomba. MI v podání symfoňáku, to se musí slyšet! Válela zejména rocková sekce (bubny a basskytara), zbytek ansáblu si to neuvěřitelně užíval a klátil se do rytmu. Oblíbený vojín Ryan byl tentokrát průměrný, ale pak se vyšvihli pořadatelé. Nádherný Forrets Gump byl doplněn foukáním peříček z balkonů a padající pírka navodily nádhernou atmosféru. Byl jsem hodně naměko, to přiznávám.
Na závěr přišel James Bond, hlavní téma a k tomu začátky z několika klasických dílů, včetně mého nejoblíbenějšího Goldfingera.
Jako přídavek byli opět Rota a Hamlisch z úvodu programu, čehož vůbec nelituji. Jsou to rychlé skladby a krásně vygradovaly celý koncert.
Co se týče technického provedení, občas to lehce ujelo žesťům, ale jinak vše v pořádku. Velmi oceňuji nadšení celého orchestru a i dirigenta, který si v přídavcích na pultíku doslova tancoval. Podařilo se jim tímto nadšením nakazit i diváky a to je to nejlepší, co si z takového koncertu můžete odnést.
Žádné komentáře:
Okomentovat