Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst, část 5.

Předchozí části

Isaac Asimov - Nadace
v originále Foundation
1
951, Gnome Press, ISBN N/A


Dvanáct tisíc let trvající Galaktické impérium chřadne a jeho pád je neodvratný. Doba temna a barbarství bude trvat třicet tisíc let. Ví to však jen geniální matematik Harry Seldon. Jak je to možné? Inu, vypracoval si k tomu psychohistorii, což je statisticko-sociologická věda, umožňující na základě složitých výpočtů předpovídat budoucnost. Zní to jednoduše, ale není. Vědět co se stane ještě neznamená umět tomu zabránit. Se stovkami miliard lidí na milionech planet se manipuluje jen těžko a tak nezbývá než to zařídit tak, aby malá část impéria (jedna planeta) dostala do vínku takové podmínky k životu, a jen takové možnosti volby, aby novou říši prostě vybudovat musela a éru barbarství zkrátila na pouhých tisíc let.



Kniha Nadace byla původně souborem pěti povídek, které sledují vznik a první kroky planety Terminus, která má být onou vyvolenou zárodečnou planetou. Asimov tyto povídky vydával ve čtyřicátých letech dvacátého století v časopise Astounding a až v roce 1951 vyšly jako kniha. K ní se později připojili knihy Nadace a Říše a Druhá Nadace a tzv. Trilogie Nadace byla na světě. Počáteční neúspěch se změnil v triumf změnou vydavatele a jistě stojí za zmínku, že v roce 1966 vyfoukla Pánu prstenu speciálně udělenou cenu Hugo za nejlepší cyklus všech dob! Na četné žádosti čtenářů a i kritiky se Asimov k Nadaci vrátil skoro po třiceti letech, dopsal dvě pokračování (Nadace na hranicích, Nadace a Země) a jeden prequel (Předehra k Nadaci). Posmrtně vyšla ještě sedmá část - A zrodí se Nadace. To už ale byla celá původní série považována za nejdůležitější událost v dějinách sci-fi vůbec.


Proč je celý tento cyklus tak populární? Jednoduše - kvůli mistrnému vypravěčskému umění autora. Každá z knih má nějakého hlavního hrdinu, který čtenáře provádí daným psychohistorickým údobím, o nějž se může bát a jehož kroky nedočkavě sleduje až k cíli. Těmito cíli jsou milníky na přechodu od nabubřelé a zkostnatělé Říše staré k funkčnímu celku Říše nové. Děj není vysloveně akční, autor se hodně věnuje logice a vnitřní soudržnosti , přesto však se jedná o hodně čtivé knihy. Někdy v polovině vyprávění však dojde k zásadnímu zlomu a najednou už vše není tak jasně nalinkováno a nikdo neví, co se bude dít dál. Schválně neprozradím co se stane, naznačím jen, že děj má mnoho společného s Asimovou sérií o robotech. Ale o tom až zase jindy.

Žádné komentáře: