Jan Kotouč - Pokračování diplomacie
2009, Klub Julese Vernea, ISBN: 978-80-87246-13-9
Nebudu zastírat, že dnešní doporučení sci-fi knihy je neobvyklejší než všechna ostatní, co jsem doposud napsal. Je to kvůli tomu, že autora znám osobně, byl jsem přítomen na křtu knihy a celkově nejsem úplně nezaujatým recenzentem. Přesto se pokusím o co nejvíc objektivní recenzi.
Začnu trochu ze široka. V posledním půlroce jsem se hodně zažral do knížek Davida Webbera, konkrétně ságy ze světa Honorverse. Jedná se o militaristickou science fiction, s detailně vykresleným vesmírem, technologiemi, vojenským prostředím a postavami. K těmto knihám jsem se dostal zejména díky Johnakovi (to je autorova přezdívka, pro ty z vás, kdo ho neznáte), on je jedním z největších Webberových fanoušků. A upřímně řečeno, je to vidět i na jeho vlastní tvorbě. Však se k tomu taky přiznal v poděkování. 8)
Pokračování diplomacie se odehrává v sektoru galaxie Hirano, obydleném lidmi a skládajícím se ze čtyř nezávislých hvězdných států. Mimozemšťané se také vyskytují, ikdyž jen jako nepříliš důležitý doplněk. Když je v jedné ze soustav sektoru objeven vzácný prvek a na vlastnictví sektoru si dělají nárok dvě strany, je jasné, že se schyluje ke konfliktu. Jestli se ho podaří vyřešit diplomacií, nebo přijdou na řadu drsnější metody, to už si musíte zjistit sami.
Děj sledujeme prostřednictvím hlavních postav z obou znepřátelených stran. Autor si zvolil poměrně neotřelý postup, kdy nelze určit, která ze stran je v právu a proto ani čtenář nemůže cíleně fandit některé z nich. Je to něco, co se nevídá dvakrát často a proto to může některým čtenářům vadit. Já s tím měl také problémy, ale v průběhu knihy jsem si na to zvyknul. Nezastírám, že mi víc vyhovují knihy s jasnějším rozdáním karet, ale myslím, že to této knize neškodí.
Jan si, díky bohu, dokázal udržet svůj vlastní styl psaní natolik, aby nemohl být nařčen z kopírování Webbera. Pokračování diplomacie neobsahuje tolik popisných částí, respektive jsou dobře vyváženy s dějem, který se odvíjí svižně a udržuje vás v napětí až do konce. Oceňuji také spousty vlastních nápadů v popisech vojenských technologií, konzistentní a uvěřitelné chování postav a fungující svět.
Jestli bych měl něco vytknout, tak to nejspíš bude přílišná skromnost, s jakou autor přistoupil ke svému vymyšlenému světu. Nejvíc to vynikne právě při srovnání s Honorverse, čemuž jsem se při nejlepší vůli nemohl vyhnout. Tato skromnost byla nejspíš pro Jana nutná k zachování si integrity vlastního stylu psaní, ale přijde mi, že se držel zkrátka trochu moc. Vůbec by mi nevadilo, kdyby bylo k dispozici o pár desítek stránek víc, věnovaných popisnosti.
Z toho, že jsem se rozhodl Pokračování diplomacie zařadit do kategorie "Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst" je celkem zřejmé, že se mi líbila. Rozhodně jsem už četl desítky větších kravin od mnohem renovovanějších jmen. Na to, že se jedná o autorovu prvotinu, je přímo výborná. Nezbývá než doufat, že další knížka bude ještě lepší a epičtější.
Začnu trochu ze široka. V posledním půlroce jsem se hodně zažral do knížek Davida Webbera, konkrétně ságy ze světa Honorverse. Jedná se o militaristickou science fiction, s detailně vykresleným vesmírem, technologiemi, vojenským prostředím a postavami. K těmto knihám jsem se dostal zejména díky Johnakovi (to je autorova přezdívka, pro ty z vás, kdo ho neznáte), on je jedním z největších Webberových fanoušků. A upřímně řečeno, je to vidět i na jeho vlastní tvorbě. Však se k tomu taky přiznal v poděkování. 8)
Pokračování diplomacie se odehrává v sektoru galaxie Hirano, obydleném lidmi a skládajícím se ze čtyř nezávislých hvězdných států. Mimozemšťané se také vyskytují, ikdyž jen jako nepříliš důležitý doplněk. Když je v jedné ze soustav sektoru objeven vzácný prvek a na vlastnictví sektoru si dělají nárok dvě strany, je jasné, že se schyluje ke konfliktu. Jestli se ho podaří vyřešit diplomacií, nebo přijdou na řadu drsnější metody, to už si musíte zjistit sami.
Děj sledujeme prostřednictvím hlavních postav z obou znepřátelených stran. Autor si zvolil poměrně neotřelý postup, kdy nelze určit, která ze stran je v právu a proto ani čtenář nemůže cíleně fandit některé z nich. Je to něco, co se nevídá dvakrát často a proto to může některým čtenářům vadit. Já s tím měl také problémy, ale v průběhu knihy jsem si na to zvyknul. Nezastírám, že mi víc vyhovují knihy s jasnějším rozdáním karet, ale myslím, že to této knize neškodí.
Jan si, díky bohu, dokázal udržet svůj vlastní styl psaní natolik, aby nemohl být nařčen z kopírování Webbera. Pokračování diplomacie neobsahuje tolik popisných částí, respektive jsou dobře vyváženy s dějem, který se odvíjí svižně a udržuje vás v napětí až do konce. Oceňuji také spousty vlastních nápadů v popisech vojenských technologií, konzistentní a uvěřitelné chování postav a fungující svět.
Jestli bych měl něco vytknout, tak to nejspíš bude přílišná skromnost, s jakou autor přistoupil ke svému vymyšlenému světu. Nejvíc to vynikne právě při srovnání s Honorverse, čemuž jsem se při nejlepší vůli nemohl vyhnout. Tato skromnost byla nejspíš pro Jana nutná k zachování si integrity vlastního stylu psaní, ale přijde mi, že se držel zkrátka trochu moc. Vůbec by mi nevadilo, kdyby bylo k dispozici o pár desítek stránek víc, věnovaných popisnosti.
Z toho, že jsem se rozhodl Pokračování diplomacie zařadit do kategorie "Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst" je celkem zřejmé, že se mi líbila. Rozhodně jsem už četl desítky větších kravin od mnohem renovovanějších jmen. Na to, že se jedná o autorovu prvotinu, je přímo výborná. Nezbývá než doufat, že další knížka bude ještě lepší a epičtější.
Žádné komentáře:
Okomentovat