Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst, část 4.

Předchozí části

Michael Crichton - Kmen Andromeda
v originále The Andromeda Strain
1969, Alfred A. Knopf, ISBN 0-394-41525-6

„První kontakt s mimozemskou formou života bude určen pravděpodobnostním rozložením jednotlivých kategorií životních forem. Komplexní organismy se vyskytují na Zemi nepopiratelně vzácně, zatímco jednoduché organismy tu žijí ve velkém množství a rozmanitosti. Existují milióny druhů baktérií a tisíce druhů hmyzu. Je však jenom několik druhů primátu, a jen čtyři druhy lidoopů. … Na světě jsou tři miliardy lidí, což se zdá velmi mnoho, ovšem jenom potud, pokud si neuvědomíme, že baktérií lze v každé větší bance namnožit desetkrát až stokrát více. … Tyto úvahy mě vedou k přesvědčení, že první styk člověka s mimozemským životem bude spočívat v kontaktu s organismy podobnými nebo dokonce totožnými s baktériemi nebo viry, tak jak je známe na Zemi.“

Můj oblíbený architekt jednou řekl, že bůh je v detailech. Je-li to pravda, pak Michaela Crichtona se boží ruka musela dotknout opravdu velice silně. Celá jeho tvorba se smyslem pro detail vyznačuje a nejlíp je to vidět na knize, která ho proslavila. (Ne, nemyslím Jurský park, ikdyž to je taky velice slušné počteníčko)

Krátce k zápletce - US armáda v šedesátých letech dvacátého století touží po nových chemických a biologických zbraních a proto je založen projekt Scoop, jehoý cílem je posílat na orbitální dráhu Země družice, které tam budou sbírat jakékoliv potenciálně využitelné bakterie a viry. Když se jedna z družic neplánovaně vrátí a jen tak mimochodem zřejmě sebrala něco, co za pár minut zahubí celou americkou vesničku, je třeba aktivovat proceduru Wildfire, která se neposlušné bakterii podívá na zoubek. Udržet ale na uzdě nebezpečného návštěvníka ale není lehké ani v laboratořích k tomu určených.

V další místnosti bylo mělké brodiště („Ponořte si jen nohy“), a sprcha („Nepolykejte roztok. Chraňte si oči a sliznice“). Všechno to až nahánělo hrůzu. Snažil se uhodnout podle čichu, jaké to mohou být roztoky, ale marně. Po sprchovacím roztoku byla kůže kluzká, což by znamenalo, že je alkalický. Zeptal se na to Leavitta a dozvěděl se od něho, že to je alfa chlorofin a že má pH 7,7. Řekl Hallovi, že pokud je to možno, střídají se po sobě kyselé a zásadité roztoky. „Když se nad tím jen trochu zamyslíš,“ pokračoval Leavitt, „dojde ti, že jsme tu stáli přeď zapeklitým problémem: Jak vydezinfikovat lidské tělo, tedy jednu z nejnečistějších věcí ve vesmíru, a nezahubit přitom jeho majitele?“

Hlavním poznávacím znamením Crichtonových románů je fakt, že nikdy nevíte, co je ještě pravda a co už si autor vymyslel. Přitom ale máte pocit, že pravda může být klidně všechno. Autor svoje fabulace podporuje citováním vědeckých studií, ale už nevíte, která opravdu existuje a kterou si vymyslel. Neváhá přitom zacházet do detailů, které by v každém jiném románu působily rušivě, zde jsou však meritem věci a autor pomocí nich vykresluje chování postav a logické posuny v ději. (Pro ilustraci - vyhubenou osadu, ve které logicky zůstaly mrtvá těla i na ulici stejně logicky najdou supové. Aby bylo zabráněno možnému roznosu infekce, jsou ze vzduchu shozeny kanystry s jedovatým plynem. Většina autorů by se s tímto spokojila, ale Crichton popíše přesné složení plynu a působení na metabolismus supů. To pak i použije v pozdějším ději.) U kohokoliv jiného by asi takové množství detailů, citací a vysvětlivek patrně působilo rušivě, v případě Crichtona ale děj i tak ubíhá svižně a divák je v neustálém napětí.

Kniha byla také zfilmována, dokonce dvakrát. Původní film z roku 1971 se hodně drží předlohy, ale ve výsledku působí trošku prkenně. Celkem čerstvý je televizní dvojfilm z roku 2007, který je zasazen do modernějších kulis a má slavnější obsazení, ale poněkud si ohýbá celkové vyznění pointy. Za podívání však stojí oba.

Máte-li tedy raději ze spojení science-fiction slovo science, pak vám Kmen Andromeda velice doporučuji a vlastně i jakoukoliv jinou knihu od Crichtona.