Velikonoce jsou svátky, které mě „berou“ asi nejmíň ze všech všeobecně uznávaných. Zvyk spočívající v obejití vesnice s pomlázkou (mimochodem, tam kde jsem vyrostl se jí říká žíla) a vypití alespoň jednoho panáka alkoholu v každém domě, mě přestal bavit někdy po pubertě. Náboženské pozadí Velikonoc neřeším vůbec. Pro mě jsou tyto svátky nyní spojeny zejména s příjemným dnem pracovního volna navíc.
Letos ale došlo k podstatné změně. S celou rodinou, vzato v nejširším slova smyslu (=17 lidí), jsme strávili prodloužený víkend v lázních Velichovky. Kdo z vás někdy na nějakém lázeňském víkendovém pobytu byl, má slušnou představu, pro zbytek jen telegraficky:
Ubytování – dvojlůžkové pokoje v renovovaných vilách, procedury – namíchané balíčky podle chuti každého účastníka. Vesměs několik druhů vodoléčby, masáží a bahenních zábalů. Stravování – polopenze, obědy v restauracích v okolí. Ostatní program – mezi procedurami polehávání a spánek na pokoji (na tomhle je nejlepší to totální oprostění od všech běžných povinností, termínů, problémů ...), večer posedávání v hospodě (naštěstí mám několik sestřenic a jejich partnerů, se kterýmí se to dá v pohodě přežít a vlastně je to velice příjemné).
UbytováníSobotní program jsme si zpestřili návštěvou nádherného barokního zámku Kuks. Velice doporučuji všem, za pozornost stojí zejména úžasné sochy od Matyáše Brauna.
Mám-li shrnout celkový dojem a porovnat třeba s lázněmi Poděbrady, kam jezdíme od podniku, pak mohu říct, že Velichovky mají intimnější a klidnější atmosféru (je to přeci jen vesnice) a procedůry a ceny srovnatelné. Menší je jen možnost kulturního vyžití, doporučuji rozhodně auto s sebou.
Žádné komentáře:
Okomentovat