Window of Opportunity

Nejlepší filmy roku 2009

2009-12-30T12:01:00.000+01:00

Stejně jako loni, i letos jsem se rozhodnul zveřejnit žebříčky toho, co se mi letos podařilo vidět. Protože v Critickeru letos přibyly nějaké nové funkce na dělání žebříčků, bylo to poměrně jednoduché.

Žebříčky tu letos najdete dva. První vám ukáže filmy letošního data vzniku, ty jsem viděl převážně v kině. Ve druhém je všechno, co jsem letos na Critickeru ohodnotil, tj. i věci viděné v TV, viděné dříve a teprve letos hodnocené, atd.

Takže žebříček první:

Letošních filmů jsem viděl 23. Procentuální hodnocení vidíte sami. Je poměrně smutné, že letos se žádný film nedostal přes 90%, což je moje hranice pro nejlepší filmy. Nejlepší šestice je pro mě nerozhodná, ale kdybych přeci jen měl vybrat, pak na pomyslných stupních vítězů budou Star Trek, Hanebný pancharti a Avatar. Největší překvapení je pak jednoznačně Taken (96 hodin).

Pokud by se ale do letošních filmů počítalo vše, co jsem letos viděl, byly by stupně vítězů jiné, jak můžete vidět na dalším žebříčku:

Vítězem by se stal skvělý film V Bruggách a společnost by mu vítězů dělali neméně skvělí Karamazovi a Casablanca.

Letos jsem opět dohnal nějaké dřívější resty (právě ta Casablanca, Dům u jezera, Den kdy se Země zastavila), objevil nečekané (Romance & Cigarettes, Good Night and Good Luck) a dokoukal rozkoukané The Sopranos. Celkově to byl takový průměrný filmový rok, ale spokojenost převládá.

Na shledanou v roce 2010 a hodně dobrých filmových zážitků!

Život v Bradavicích, den první

2009-09-15T16:34:00.003+02:00

Tak je to tu, další školní rok v bradavicích včera odstartoval. Vzápětí po dokončení prvního hracího dne mě napadlo, že by bylo fajn vést si něco jako deníček, tak to zkusím zde. Nevím jestli mi to vydrží, ale zkusit to můžu.

Nejdřív představovačka pro ty, kteří nevědí, která bije.
Život v Bradavicích je MMORPG (multiplayerové hraní po internetu) ze světa Harryho Pottera. Kdo ho četl, nebo viděl v kině, ví že kouzelníci se učí ve škole. Jednu takovou ŽvB simuluje. Jako kouzelnický student chodíte každý hrací den (každý den 18:00-21:30) do školy na výuku předmětů, zkoušky apod. Školní rok trvá přibližně čtvrt roku opravdového. Ve škole se potkáváte s ostatními studenty, nejen na hodinách, ale i ve společenských místnostech, na akcích atd.

Technické provedení je založeno na enginu Ultimy Online. Ultimu jsem kdysi hrával a nesmírně miluju její grafiku. Než jsem začal hrát, měl jsem trochu strach, jestli nebude ŽvB tento rok založena na novějším enginu Kingdom Reborn, který se mi příliš nelíbí, ale naštěstí je to stále stará dobrá UO.

No a k prvnímu dni. Asi bych se měl zmínit, že jsem na něj čekal víc než rok. První zmínku o ŽvB jsem zaslechl od Affaii někdy před lonským Festivalem fantazie, pak jsem si na něm zašel na přednášku o ŽvB a hned jsem ho chtěl hrát! Jenže se zrovna přestavoval herní svět, což se trochu protáhlo a tak sova ze školy přiletěla až tuto neděli.

Opravdový školní rok ještě nezačal. Včera byla jen první sešlost hráčů u Děravého kotle. Na tento rok jsme zatím jen dostaly pokyny týkající se školky pro nováčky. Nákupu v Londýně na Příčné ulici a termínu odjezdu vlaku do Bradavic. Jako bonus se dnes večer odehraje v Malém Visánku turnaj ve Tchoříčkách (sám nevím co to je), tak jsem zvědavý.

Ještě bych mohl napsat něco o své postavě. Hraju za Josepha Waltona Jonese Jr., američana, který je v Anglii je proto, že Bradavice jsou nejlepší kouzelnická škola. Před nástupem do školy bydlí u své nevlastní sestry Kate Littletonové. Jeho nevlastní otec (otec Kate) Richard utekl bojovat s Voldemortem do Ameriky, kde se ujal Josephovy těhotné mudlovské matky. Ta jej čekala s kouzelníkem Josephem Waltonem Jonesem Sr., který byl Richardovým kolegou z odboje a nešťastně zemřel v boji se smrtijedy. Joseph Walton Jones Jr. je tak po vlastním i nevlastním otci kouzelník, po matce mudla. Josephova máma má malé zahradnictví, Joseph tedy často pomáhal a vyzná se v bylinkách.

Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst, část 6.

2009-08-10T20:43:00.012+02:00

Předchozí části

Jan Kotouč - Pokračování diplomacie

2009, Klub Julese Vernea, ISBN: 978-80-87246-13-9

Nebudu zastírat, že dnešní doporučení sci-fi knihy je neobvyklejší než všechna ostatní, co jsem doposud napsal. Je to kvůli tomu, že autora znám osobně, byl jsem přítomen na křtu knihy a celkově nejsem úplně nezaujatým recenzentem. Přesto se pokusím o co nejvíc objektivní recenzi.

Začnu trochu ze široka. V posledním půlroce jsem se hodně zažral do knížek Davida Webbera, konkrétně ságy ze světa Honorverse. Jedná se o militaristickou science fiction, s detailně vykresleným vesmírem, technologiemi, vojenským prostředím a postavami. K těmto knihám jsem se dostal zejména díky Johnakovi (to je autorova přezdívka, pro ty z vás, kdo ho neznáte), on je jedním z největších Webberových fanoušků. A upřímně řečeno, je to vidět i na jeho vlastní tvorbě. Však se k tomu taky přiznal v poděkování. 8)

Pokračování diplomacie se odehrává v sektoru galaxie Hirano, obydleném lidmi a skládajícím se ze čtyř nezávislých hvězdných států. Mimozemšťané se také vyskytují, ikdyž jen jako nepříliš důležitý doplněk. Když je v jedné ze soustav sektoru objeven vzácný prvek a na vlastnictví sektoru si dělají nárok dvě strany, je jasné, že se schyluje ke konfliktu. Jestli se ho podaří vyřešit diplomacií, nebo přijdou na řadu drsnější metody, to už si musíte zjistit sami.

Děj sledujeme prostřednictvím hlavních postav z obou znepřátelených stran. Autor si zvolil poměrně neotřelý postup, kdy nelze určit, která ze stran je v právu a proto ani čtenář nemůže cíleně fandit některé z nich. Je to něco, co se nevídá dvakrát často a proto to může některým čtenářům vadit. Já s tím měl také problémy, ale v průběhu knihy jsem si na to zvyknul. Nezastírám, že mi víc vyhovují knihy s jasnějším rozdáním karet, ale myslím, že to této knize neškodí.

Jan si, díky bohu, dokázal udržet svůj vlastní styl psaní natolik, aby nemohl být nařčen z kopírování Webbera. Pokračování diplomacie neobsahuje tolik popisných částí, respektive jsou dobře vyváženy s dějem, který se odvíjí svižně a udržuje vás v napětí až do konce. Oceňuji také spousty vlastních nápadů v popisech vojenských technologií, konzistentní a uvěřitelné chování postav a fungující svět.

Jestli bych měl něco vytknout, tak to nejspíš bude přílišná skromnost, s jakou autor přistoupil ke svému vymyšlenému světu. Nejvíc to vynikne právě při srovnání s Honorverse, čemuž jsem se při nejlepší vůli nemohl vyhnout. Tato skromnost byla nejspíš pro Jana nutná k zachování si integrity vlastního stylu psaní, ale přijde mi, že se držel zkrátka trochu moc. Vůbec by mi nevadilo, kdyby bylo k dispozici o pár desítek stránek víc, věnovaných popisnosti.

Z toho, že jsem se rozhodl Pokračování diplomacie zařadit do kategorie "Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst" je celkem zřejmé, že se mi líbila. Rozhodně jsem už četl desítky větších kravin od mnohem renovovanějších jmen. Na to, že se jedná o autorovu prvotinu, je přímo výborná. Nezbývá než doufat, že další knížka bude ještě lepší a epičtější.

Vyhledávací modul pro Firefox a Criticker.com

2009-07-18T23:31:00.000+02:00

O svém oblíbeném filmovém serveru Criticker.com už jsem tu psal. Pro ty z vás, kdo ho používáte (ostatní děláte obrovskou chybu) mám dnes drobný trik.

Pokud jse zároveň uživateli webového prohlížeče Firefox, můžete si do lišty s vyhledávacími moduly zařadit nově i modul pro Criticker. Funguje spolehlivě a odpadá zbytečné logování na mateřský web. Stahujte ze serveru Mozilly.

Enjoy!

Fotky z Festivalu fantazie 2009

2009-07-15T17:43:00.000+02:00

Ačkoliv jsem slíbil, že se k FF09 nebudu vracet, přesto se k němu jen krátce vrátit musím. Ale jen obrazově. Já letos příliš s foťákem neřádil, to za mě obstarali jiní. Mých několik málo najdete v mojí veřejné Picasa galerii.

Festival fantazie 2009

Vymetání pavučin

2009-07-14T12:52:00.000+02:00

Poslední půlrok byl hektičtější, než by mi bylo milé. Milion a jedna věc v osobním životě, práci a tak vůbec. Není divu, že nebylo moc času na blogování a popravdě, ani chuť. Dnes jsem ale konečně zase šťastný (k tomu se vrátím!), v práci mám víc klidu, je po Festivalu fantazie (k tomu se vracet netřeba, všichni jste tam byli) a já ležím doma s chřipkou. Tedy ideální podmínky k tomu něco napsat. Ale co? No nebojte se, však já něco vymyslím.

Přinejmenším jsem slíbil admirálu Johnakovi recenzi jeho knihy. To však ještě potrvá, zbývá mi dočíst poslední českou knihu z Honorverse a pak terpve začnu Pokračování diplomacie. Přemýšlel jsem tedy, že napíšu nějakou variaci na Zprávu o stavu Unie, ale do toho se mi příliš nechce.

Takže tu dnes přibyde pouze tento úvodník a možná ještě nějaký filozofický blábol odpoledne. Uvidíme...

Bilanční

2008-12-31T11:08:00.001+01:00

Dnes je poslední den roku 2008 a tak by nebylo úplně špatné se trochu ohlédnout za tím, jaký byl. Ve zkratce - nebyl nejhorší. Ale přece jen to trochu rozepíšu, stejně se na to chystám už aspoň měsíc. Budu psát jen o sobě. Ne že by mě nezajímalo, co se děje kolem mě, kam se (tak šíleně rychle) řítí svět a jak se mění lidé, se kterými přicházím do styku, ale to se stejně dočtete jinde a já se necítím být vhodnou osobou, která by měla chválit a kritizovat. Možná právě jen sebe.

Fyzička

Začnu hned tím, na co jsem pyšný nejvíc. S úderem první vteřiny roku 2008 jsem přestal kouřit. Úplně. Dnes jsou to 364 dny a kousek a vydržel jsem to. Poklepání po ramenou je, myslím, zcela na místě. Horší je to s tělesnou váhou. Ikdyž horší, jen jsem prostě nedosáhnul toho, co jsem chtěl. Ale aspoň jsem se začal víc hýbat, přestal přibírat, něco přeměnil na svaly a něco shodil. Zbývá přeměnit ten zbytek. Chodím pravidelně na squash a mám pocit, že už se pomalu začínám přibližovat tomu, kde jsem byl někdy na konci studií. Je zvláštní, jak to člověk rychle zapomene. Jen do té posilovny kdyby se mi chtělo chodit víc...

Pracovně

už to snad ani lepší být nemohlo. Tedy ne pokud pracuji v současné firmě. Byl jsem povýšen, v podstatě na druhou nejvyšší pozici v podniku. Výš ani nechci, s tím, co se bude dít letos by to určitě nebylo rozumné. Práce mám nad hlavu, ale je zajímavá, a pokud se na tom místě nějaký čas udržím a něco se naučím, pak to bude moc hezky vypadat v životopise a bude to fajn odraz dál. Ne že bych se zatím chtěl loučit, máme celkem dobrý kolektiv a rok 2009 beru jako velkou příležitost.

Osobní život

No, nějak přežívám. S Padmé trochu bojujeme, nemůžeme se shodnout na představě společného bydlení. Tohle bych chtěl určitě v roce 2009 nějak rozlousknout, je to v podstatě jediná věc, která mi dělala vrásky. Ale když si vzpomenu, co se letos přihodilo mnoha párům z mého okolí, asi můžu být ještě rád!

Získal jsem pár nových přátel, s jinými vztahy utužil a na jiné zase trochu zapomněl. Těm se tímto omlouvám a slibuju, že se pokusím polepšit.

Kde jsme se mohli potkat

Na Lapiduchu jsem stále, to je stará vesta a nečekám, že mě jen tak pustí. Blogování mě bavit nepřestalo, ikdyž už si víc vybírám, o čem mi stojí něco napsat. Sledovat mě můžete i na Twitteru. Před pár dny jsem se zaregistroval na facebooku. Úžasný žrout času. Uvidíme… A možná se i uvidíme na SGU.cz S pár lidmi jsem tenhle web založil a hodlám provozovat. Jen tak, protože mám bránu pořád rád, i přes to, co se s ní poslední dobou děje.

To by asi mohlo být všechno, žádné další podstatné věci mě už nenapadají. Tak na závěr trochu moudra, ať má tenhle blogpost apoň nějaký smysl:

"Celý život jsem se snažil žít správně, ale dělal jsem svinstva, jako všichni ostatní. Jako vy všichni."

Dmitri Karamazov

Přeju vám všechno nejlepší do roku 2009, ať je v každém ohledu lepší než 2008!

Mých Top 5 filmů pro tento rok

2008-12-14T10:59:00.000+01:00

Když jsem dnes ráno četl na Twitteru povzdech Annaud o tom, že nějaký film, na který se těšila, dostal poměrně špatné hodnocení a to měl být jejím filmovým zážitkem roku, napadla mě jedna věc: Jaký byl můj filmový zážitek roku?

Protože používám služeb serveru Criticker.com, nebylo těžké to zjistit. Pohleďte na pět nejlepších filmů, které jsem měl tento rok možnost vidět. (Nejsou to všechno filmy letošní, já vím a ještě není úplný konec roku, já vím. V závorce je moje procentuální hodnocení.)

Finding Neverland (95%)
The Good, the Bad and the Ugly (95%)
No Country for Old Men (93%)
The Dark Knight (91%)
The Assassination of Jesse James by the Coward Robert Ford (90%)

A na co se těším v roce 2009. Podle trailerů nejvíc na nové Coeny - Po přečtení spalte, na pořádný komiksák - Watchmen, na dvojku Transformers a na nového Tarantina. Ale třeba se taky objeví něco, co všem vypálí rybník. A jak jste na tom vy?

V začarovaném lese, přijďte probůh, nebojte se!

2008-12-13T13:32:00.002+01:00

byl podtitul letošního vánočního koncertu Monkey Business, 10. prosince v Lucerně.
Kdo má aspoň trochu tuhle partičku kolem Romana Holého, Matěje Rupperta a Tonye Graves, ten rozhodně neprohloupil. Byla to show se vším všudy - králem sokolů, královnou lidojedů, medvědem s cigárem, funkujícím čertem a vokálními bludičkami. Nechyběla ani ohňová a operní exhibice.Předkapela Showstation spolu s Terezou Černochovou (jíž se musím hluboce omluvit) nažhavila publikum víc než dobře a pak už bylo načase přivítat krále a bohy:

Celý večer probíhal ve velice svižném tempu, M.B. hráli průřez ze všech desek a nechyběly ani ukázky z nového alba Twilight Of Jesters, které by mělo vyjít v únoru. Zhruba ve 2/3 koncertu se na pódiu zjevil avizovaný host, Glen Hughes (ex Deep Purple). který to taky slušně rozpálil. Ondřej Brousek na klávesy a Glen Hughes zpívající Video Killed Radio Star, na to asi dlouho nezapomenu. Na konci nechyběl ani Dan Bárta (má nový účes a pěstěný knír), což se dalo čekat, protože se objevil i na dvě písničky s předkapelou, hostuje totiž na desce Terezy Čenochové.
Nechybělo tedy vůbec nic, koncert byl naprosto dokonalý. Energie, kterou dokáže na pódiu Matěj Ruppert předat, jeho práce z publikem, desítky kravinek, které za během koncertu vymyslí, to se musí vidět.

The Shape Of Things To Come

2008-12-09T23:35:00.000+01:00

God is a goalie
winning the extra time
God is a goalie
What great churches

A ticket to fame
Come to the game
Coach in every street
That is all the kids will need

Setting the score
you will be adored
Just run with the ball
Education is obsolete

Těším se!

Hezky napsáno

2008-12-04T09:09:00.000+01:00

Když jsem dnes ráno na Lapiduchu četl klub "Co vás dnes pobavilo", našel jsem odkaz na tento příspěvek na blogu. Kromě toho, že je to celkem vtipný a dobře napsaný příspěvek, velice mě v něm zaujala jedna konkrétní část, která mi připadá neuvěřitelně výstižná a navíc moc hezky napsaná. Musím se tedy s vámi o ni podělit:

"Mnoho ľudí, s ktorými prichádzam do osobného, či pracovného kontaktu nadáva a ja ich akceptujem. Je to ich voľba, ich život, ich osobnosť, ich profil. Každý z nás osobnými prejavmi pestuje svoju vlastnú bytosť. Niekto besné zviera, iný anjela."

Obloukový zkrat

2008-11-11T21:23:00.002+01:00

, aneb co se stane rozváděči, když do něj pustíte nějaký ten kiloampér navíc.

(Zajímavé věci se dějí od 0:45. Omluvte kvalitu, točeno na mobil.)

Zajat seriály

2008-09-22T22:12:00.001+02:00

Končí léto a začíná sezona seriálů. Něco už běží a něco startuje tento týden, jsem velice zvědavý, jak budu stíhat na všechnu tu nadílku koukat.

Co už běží (a na co koukám):

Stargate Atlantis. Pátá řada. Dobře, je to sračka, ale už je to poslední sérka a je to SG, takže bych na to pravděpodobně koukal, ikdyby tam obručí procházeli cvičení tygři.

Eureka. Třetí řada. Naprosto boží věc, oddychovka a v současnosti asi moje nejoblíbenější.

Terminator: The Sarah Connor Chronicles. Druhá řada. Pro fanoušky terminátorů povinnost, solidní průměr.

Fringe. První řada. Letošní novinka z produkce J.J.Abramse, pokus o nová Akta X. Zatím se mi to docela líbí, ale po dvou dílech těřko hodnotit.

Co startuje (a na co budu koukat):

Heroes. Třetí řada. Tenhle hrdinský seriál mě baví, přestože necítím potřebu se k němu vracet, zajímá mě jak to bude pokračovat.

The Big Bang Theory. Druhá řada. Nejlepší věc minulé sezóny. Velice zábavný život geeků, must see.

Co běží (a uvažuji o sledování):

How I met your Mother. XY řada. Každí to chválí a každý se u toho směje. Snad si najdu čas.

Merlin. První řada. BBC Wales a dobré ohlasy na pilot. Pilotu šanci dám, až bude volná chvilka.

Co musím dokoukat:

Sarah Jane Adventures. Spin-off Doktora Who. Brzy poběží další řada, je potřeba se dostat do obrazu.

Pushing Daisies. Viz minule. Navíc v říjnu startuje druhá řada.

Uff, není toho málo. Jelikož většina nových dílů se vyskyne v úterý a středu, je do konce týdne o zábavu postaráno. Jak pak má člověk dělat taky něco jiného?

Pozn.: pokud přestáváte stíhat sledovat kdy běží nová epizoda vašeho oblíbeného seriálu, doporučuji si je naklikat na CAT - Calendar for TV.

Zasažen seriály

2008-09-05T19:56:00.002+02:00

Jak jste si mohli přečíst v minulém příspěvku, mám docela dost co dělat a tak jsem toho poslední dobou moc nenapsal. A pravda také je, že každou volnou chvíli, ve které jsem dřív blogoval, mi sežraly dvě seriálové novinky (pro mě novinky), na které bych vás rád upozornil.

The Tudors

You think you know a story but you only know how it ends, to get to the heart of the story you have to go back to the beginning...

Máte rádi historické romány a dramata? A co takhle trochu fikce na způsob Šifry mistra Leonarda? Řízněte to Třemi mušketýry, vypusťte většinu humoru a přidejte trochu krve. Máte to? A líbí se vám to? Když si pustíte tenhle seriál, zaručeně bude!
Tudorovci pocházejí z produkce HBO a stejně jako Řím se mohou chlubit nákladnou výpravou, skvělými herci a výborným příběhem. Jak sám název napovídá, odehrávají se v Anglii za vlády rodu Tudorovců, konkrétně Jindřicha VIII. Nevím kolik si toho pamatujete z hodin dějepisu, já zhruba jen to, že měl šest žen a aby toho dosáhnul, neváhal v Anglii změnit náboženství a své ženy popravovat. Všechno tohle se také dozvíte ze seriálu, ovšem mnohem poutavějším způsobem. Ovšem jako na přípravu do školy bych na seriál příliš nespoléhal, scénáristé vám totiž předhodí směs pravd, polopravd, intrik a vymyšleností a to tak chytře, že nebudete tušit, co je co. Nejlepší na tom je, že pravda může být cokoliv. Přesně jako u Dana Browna.
You think you know a story but you only know how it ends...

Pushing Daisies

Pamatujete na Dead Like Me? Tak tenhle je taky o mrtvých lidech, tak trochu.
Odkaz na DLM není úplně bezpředmětný, za oba totiž může Brian Fuller. Oba seriály jsou podobně vtipné, ale Pushing Daisies ještě o trošku ujetější.
Něco k příběhu - cukrář Ned umí dotekem oživit mrtvé. Má to ale dva drobné háčky. Druhý dotek je opět vrátí mezi mrtvé, tentokrát natrvalo. A když to nestihne do minuty, umře místo nich někdo jiný. Legrace nastvává, když mu na to přijde soukromý detektiv Emerson Cod a začne Neda využívat ke své práci. Vědět kdo byl vrah se detektivovi docela hodí a jak to zjistit líp, než se zeptat zavražděného, že? Jednou ale Ned v márnici objeví svou dětskou lásku, Charlotte "Chuck" Charles a na problémy je zaděláno...
Pushing Daisies vám velice doporučuji na chvíle, kdy potřebujete relaxovat a zasmát se.

Málo času i chuti

2008-08-28T08:04:00.001+02:00

na blogování. To máte:

práce, rekonstrukce statku, posilovna, placení faktur, být svědkem na svatbě, dovolená v Bulharsku, Lapiduch, technická na autě, interní audity, posilovna, Supreme Commander, výměna DVD v počítači a uspořádání kabelového chaosu, kolaudace u Invi, SGC sraz, podklady pro koordinační pracoviště, posilovna, zjistit proč nejde Padmé počítač, nakupování domény, Lapiduch, stavební dozor, instalace CMS, přeinstalovat Padmé počítač, SGU, geocaching, Supreme Commander, hrátky s PDA, Lapiduch, sledování seriálů, tátovy narozeniny.

Ale stejně, Stay Tuned!

Do Kutné Hory za keškama

2008-08-04T18:51:00.007+02:00

Tak jsme si v neděli udělali geovýlet.
Ptáte se kdo? V abecedním pořadí:
Posádka šnorchlkár: Johny Idler, snorchl, Shake_meloun
Posádka Jarmomkár: Affaia, Jarmom, Padmé, Tarkish
Časoprostorové koordináty cílové destinace: 49° 57' 00" s. š., 15° 16' 01" v. d. (pokud jste seriózní geokačeři, jistě dávno znáte systém zeměpisných souřadnic zpaměti, zbytek dál číst nemusí), 10:00 GMT.
Teplota, tlak, rosný bod: střídavě oblačno, zprvu horko, pak pršelo a pak zas hic.

Průběh mise:
(ve stručnosti, pro lepší report KLIK)
Cache č.1 - super hřbitůvek, creepy babička included. Šahání do míst plných pavučin übercool.
Cache č.2 - hezký chrám, mňam klobása v přilehlé občerstvovně. Ceny se začínají zvedat. Keška nic moc, nalezena po chvíli, když už mě nebavilo koukat na šnorchla.

Mezipřistání v kostnici. Very creepy, kam se hrabe babička.

Cache č.3 - zajímavá schovka, hlídkující mudlové byli výzva, ale šnorchl to odlovil mistrovsky. Akorát mám dojem, že by to stejněudělal ikdyby na něj koukal fotbalový stadion.

Cache č.4 - začíná pražit slunce, keš dobře schovaná, naštěstí máme bystrého Shakea.
Cache č.5 - zmizelé uličky. Nezmizelá keš.

Mezipřistání v pizzerii, čerpání tekutin skromné, ceny na úrovni 5th avenue NY.

Cache č.6 - mystery keš. Jelen s osmi nohama je mystery, to dá rozum!
Cache č.7 - vyhlídka na pamětihodnost největší, Sv. Barboru. Velice hezké.

Cache č.8 - druhá mystery keš. Milion komínů na jedné střeše, mudlovská rádkyně a hledání tam, kde nic nebylo. Velice mystery.

Návrat na výchozí koordináty cca 18:30 GMT.
Výsledek mise: 7 úspěšně odlovený kešek, 1 neúspěšná. 7 uondaných geokačerů, žádná zranění na těle ani na duchu.
*****/*****

N 48° 59' 23.8812" E 15° 54' 52.4988"

2008-07-26T20:32:00.004+02:00

Geocaching mě fakt dostal! Od minule už se mi podařilo ulovit zase něco víc keší, povětšinou pražských. Mám k tomu skvělého parťáka, jehož hlad po lovení je stejný jako můj a tak můžeme vyrážet celkem pravidelně. Ostatně, ve dvou je to větší zábava a víc očí víc vidí...

Také jsem minule psal, že si založím svou vlastní skrýš. Minulý víkend jsem si na to udělal čas a na svém vysněném místě kešku schoval. Samozřejmě, nebylo to tak úplně snadné, jak to tu zde popisuju. Místo jsem sice vybrané měl, ale to bylo všechno. Potřeboval jsem kompletní kešku a připravit její popis.

Co se kešky samotné týče, v podstatě jsem se řídil radami zkušených. Krabičku jsem koupil v Tescu, spolu s logbookem. Taktéž jsem tam sehnal igelitové pytlíky s uzavíratelným vstupem, aby je chránili před vlhkostí. Kvůli té jsem přidal i několik balení silicagelu. Tužku dodala tradičně IKEA a informační materiály jsem stáhnul z geocaching.cz. Poslední starostí bylo, co vložit za startovní předměty k výměně. Doma se různého harampádí najde dost, ale do své první keše jsem chtěl něco speciálního. Volil jsem hlavně předměty s SG tématikou, která je moje srdcová. Tedy lanyardu, náramek a nějaké odznáčky. Doplnil jsem to pexesem, starými mincemi, přívěskem ve tvaru meče a v náboji schovaným zapalovačem. (Ano, já vím, zapalovač se nedoporučuje, ale tohle je suchý benzíňák, schovaný v přívěšku na klíče ve tvaru náboje do pistole, miniatura. Něco prostě skvělého.) Celá keška vypadá takhle:

Poté následovala příprava zápisu pro stránky geocaching.com. Naštěstí se k místu pokladu vztahuje pěkná pověst a také jsem udělal nějaké fotky, takže to nebyl až tak strašný problém.

Když tedy byla příprava hotová, vydal jsem se na procházku spojenou se zaměřením a uschováním kešky. To se ukázalo být asi nejtěžším na celém podniku. Představu o místě jsem měl, ale vymyšlenou schovku ne. Na místě to byl trochu problém, ale nakonec jsem ho vyřešil tak, aby schovka nebyla příliš očividná ani příliš obtížná. Zaměřování jsem prováděl na několikrát, výsledné souřadnice průměroval a nakonec ještě ověřil na mapy.cz.

Poté už stačilo kešku poslat ke schválení, které trvalo ani ne půl dne (i s pochvalou, heč!) a čekat na FTF. Výsledek můžete posoudit zde, nebo přímo zde:

FTF proběhlo asi za dva dny a nálezce byl velmi spokojený, což mě moc těší. Doufám, že se keška bude líbit i dalším lidem, byl bych rád, kdyby byl alespoň jeden nález týdně, ale smutný nebudu, ani když potěší jen pár lidí za rok.

Won't You be My Neighbor?

2008-07-24T17:34:00.003+02:00

V úterý, 29.7. startuje v USA třetí řada seriálu Eureka. Nebudu ho zde popisovat, kdo neviděl, stejně nepochopí neuvěřitelnou lehkost a humor tohoto sci-fi seriálu. Ale napovědět by vám mohl trailer:

EDIT: na tytrubce je z nějakého záhadného důvodu jen kratší verze traileru, doporučuji pustit tuhle.

Prague Proms: „Hollywoodská noc“ VOL. II.

2008-07-19T19:26:00.002+02:00

V dnešním postu se vrátím k zážitku ze středy. Konečně uběhly dva měsíce, kdy jsem nedočkavě čekal na to, až budu moct použít lístky na další koncert filmové hudby. Tentokrát šlo o Hollywoodskou noc, VOL.II. (nevím proč druhá část, ale tiše předpokládejme, že nějaká první někdy dřív byla) a byla to součást pravidelného letního festivalu Prague Proms.

Tento festival je pořádán Českým národním symfonickým orchestrem. Na různých akcích hraje buď přímo celý orchestr, nebo jeho jednotliví členové doprovázejí známé umělce z celého světa.

Vraťme se ale ke středě. ČSNO kocertoval tentokrát celý, pod taktovkou Marcella Roty, který je jeho stálým dirigentem a pod kterým doprovázeli např. i Andrea Bocelliho. Sídlem souboru je Smetanova síň Obecního domu, koncert se proto konal tam. S Padmé jsme měli lístky na balkon, ze kterého bylo krásně vidět, fotky už ale mobil zvládal hůř.

Program:
Richard Wagner – Valkýra...Apokalypsa /Francis Ford Coppola 1979/
Nino Rota - Cabiriny noci /Federico Fellini 1957/
Marvin Hamlisch - A Chorus Line /Richard Attenborough 1985/
John Williams - Schindlerův seznam /Steven Spielberg 1993 /
John Barry - Tanec s vlky /Kevin Costner 1990/
James Horner – Titanic /James Cameron 1997/

Přestávka

Klaus Badelt - Piráti z Karibiku /Gore Verbinski 2003/
John Williams - ET Mimozemšťan /Steven Spielberg 1982/
Lalo Schifrin – Mission: Impossible /Brian De Palma 1996/
John Williams - Zachraňte vojína Ryana /Steven Spielberg 1998/
Alan Silvestri - Forrest Gump /Robert Zemeckis 1994/
John Barry - 007 James Bond /Terence Young 1962/

Znal jsem všechna skladby, kromě úvodních Roty a Hamlische. Ti mě také nejvíc (a možná právě proto) překvapili. Schindlerův seznam byl prostě klasika, ten mě vždycky dostane. Zajímavý byl i Titanic, nebýt té prostřední pasáže provařené Celine Dione. Po přestávce přišel svižný rozjezd, Badeltovy Piráty taky docela můžu. Pak jsem přetrpěl E.T.ho (nějaká moje soukromá fobie, prostě tenhle film nemusím, včetně hudby) a nastala největší bomba. MI v podání symfoňáku, to se musí slyšet! Válela zejména rocková sekce (bubny a basskytara), zbytek ansáblu si to neuvěřitelně užíval a klátil se do rytmu. Oblíbený vojín Ryan byl tentokrát průměrný, ale pak se vyšvihli pořadatelé. Nádherný Forrets Gump byl doplněn foukáním peříček z balkonů a padající pírka navodily nádhernou atmosféru. Byl jsem hodně naměko, to přiznávám.
Na závěr přišel James Bond, hlavní téma a k tomu začátky z několika klasických dílů, včetně mého nejoblíbenějšího Goldfingera.
Jako přídavek byli opět Rota a Hamlisch z úvodu programu, čehož vůbec nelituji. Jsou to rychlé skladby a krásně vygradovaly celý koncert.
Co se týče technického provedení, občas to lehce ujelo žesťům, ale jinak vše v pořádku. Velmi oceňuji nadšení celého orchestru a i dirigenta, který si v přídavcích na pultíku doslova tancoval. Podařilo se jim tímto nadšením nakazit i diváky a to je to nejlepší, co si z takového koncertu můžete odnést.

Máme doma brouka

2008-07-12T23:19:00.005+02:00

Dnes jsem definitivne propadl geocachingu. Nebudu tu popisovat o co se jedná, válí se toho všude dost. Chtěl bych spíš říct,jak jsem se dostal ke kašení já.

Inu, mám rád technologie a mám rád přírodu a procházky. Když se tedy tento druh turistky začal rozvíjet a já si konečně pořídil PDA s GPS navigací, bylo jen otázkou času, kdy se do ní pustím i já. Někdy v loni na podzim jsem na toto téma vedl hovor se snorchlem, který byl odvážnější a nějaké kešky si už odlovil. Bylo to zrovna na Festivalu fantazie Speciál v Chotěboři, kde také jedna keš je a tak jsme si řekli, že ji odlovíme. Nicméně na FFS je spousta jiné zábavy (chlastání v KD, tousty a další divoká vzrůša) a tak se to nějak nestihlo.

Dál jsem o tom se snorchlem průběžně bavil, až přišel letošní Festival fantazie. Ten už je delší a tak jsme si na lov kešky už čas udělali. Hodně tomu pomohl i Jacob Carter, který se mezitím stal vášnivým lovcem a proto nás ke kešce vytáhnul.

Hodně jsem toho o geocachingu četl, ale ten pocit, když jednu opravdu najdete, to je něco co se musí zažít. Tak mě to chytlo, že jsem si hned umínil, že si ulovím další. Mám na Moravě menší statek, v jehož blízkosti také jedna leží, i vydal jsem se dnes pro ni. Byla v místech, která dobře znám z mládí, proto nebyl problém ji ulovit.

Když jsem se k ní nakonec dostal (což nebylo nejlehčí, terén je lehce skalní a lesní), čekal mě bonus navíc. Moje druhá cache obsahovala Travel Bug! Musím se přiznat, nečekal jsem to. Na webu zalogovaný nebyl. Až doma jsem zjistil, že člověk který ho tam dal, to ještě prostě nestihnul. Takže mám teď brouka já a vezmu ho zase dál.

Cestou z lovu jsme se rozhodnul, že tu příští týden založím svou vlastní keš. Už ji mám připravenou a tuším i místo, zítra je jen zkontroluji, v týdnu vyrobím logbook a hurá na to!

Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst, část 5.

2008-07-09T20:24:00.008+02:00

Předchozí části

Isaac Asimov - Nadace
v originále Foundation
1951, Gnome Press, ISBN N/A

Dvanáct tisíc let trvající Galaktické impérium chřadne a jeho pád je neodvratný. Doba temna a barbarství bude trvat třicet tisíc let. Ví to však jen geniální matematik Harry Seldon. Jak je to možné? Inu, vypracoval si k tomu psychohistorii, což je statisticko-sociologická věda, umožňující na základě složitých výpočtů předpovídat budoucnost. Zní to jednoduše, ale není. Vědět co se stane ještě neznamená umět tomu zabránit. Se stovkami miliard lidí na milionech planet se manipuluje jen těžko a tak nezbývá než to zařídit tak, aby malá část impéria (jedna planeta) dostala do vínku takové podmínky k životu, a jen takové možnosti volby, aby novou říši prostě vybudovat musela a éru barbarství zkrátila na pouhých tisíc let.

Kniha Nadace byla původně souborem pěti povídek, které sledují vznik a první kroky planety Terminus, která má být onou vyvolenou zárodečnou planetou. Asimov tyto povídky vydával ve čtyřicátých letech dvacátého století v časopise Astounding a až v roce 1951 vyšly jako kniha. K ní se později připojili knihy Nadace a Říše a Druhá Nadace a tzv. Trilogie Nadace byla na světě. Počáteční neúspěch se změnil v triumf změnou vydavatele a jistě stojí za zmínku, že v roce 1966 vyfoukla Pánu prstenu speciálně udělenou cenu Hugo za nejlepší cyklus všech dob! Na četné žádosti čtenářů a i kritiky se Asimov k Nadaci vrátil skoro po třiceti letech, dopsal dvě pokračování (Nadace na hranicích, Nadace a Země) a jeden prequel (Předehra k Nadaci). Posmrtně vyšla ještě sedmá část - A zrodí se Nadace. To už ale byla celá původní série považována za nejdůležitější událost v dějinách sci-fi vůbec.

Proč je celý tento cyklus tak populární? Jednoduše - kvůli mistrnému vypravěčskému umění autora. Každá z knih má nějakého hlavního hrdinu, který čtenáře provádí daným psychohistorickým údobím, o nějž se může bát a jehož kroky nedočkavě sleduje až k cíli. Těmito cíli jsou milníky na přechodu od nabubřelé a zkostnatělé Říše staré k funkčnímu celku Říše nové. Děj není vysloveně akční, autor se hodně věnuje logice a vnitřní soudržnosti , přesto však se jedná o hodně čtivé knihy. Někdy v polovině vyprávění však dojde k zásadnímu zlomu a najednou už vše není tak jasně nalinkováno a nikdo neví, co se bude dít dál. Schválně neprozradím co se stane, naznačím jen, že děj má mnoho společného s Asimovou sérií o robotech. Ale o tom až zase jindy.

FF08 aneb cesta tam a zase zpátky

2008-07-07T20:18:00.005+02:00

foto:Sarth

Byl jednou jeden con. Nebyl ani tak malý, jako spíš obří a ani tak ošklivý, jako spíš krásný. A protože byl obří a krásný, sjížděli se hrdinové ze širokého okolí, aby si s jeho pomocí slávu vydobyli. I pořádali linie, přednášky, soutěže, workshopy, turnaje a různé jiné kratochvíle pro pobavení lidu prostého. A lid se bavil, ó vskutku se bavil. Někdy až moc, ale to je zase jiná pohádka.Vraťme se však k našim hrdinům. I oni se bavili. A proto, že byli chytří, a mnozí z nich i zkušení, věděli, že udržet pozornost lidu lze obtížně. Snažili se o to, opravdu snažili. Ne vždy uspěli, protože i oni to dělali pro radost a zábavu (a možná že někteří i pro tu slávu), ale tak už to chodí.Také jsem byl na conu. Nevím, jestli jsem byl hrdinnou, nebo prostým člověkem, asi obojím. Ale bavil jsem se dobře. A o to jde, ne?Děkuji všem lidem, díky kterým jsem se bavit mohl. Však vy víte!(A ta cesta z nadpisu byla příjemná. Tam i zpátky.)

Iron Sky Teaser

2008-07-03T16:14:00.000+02:00

Chlapci od Star Wreck: In the Pirkinning jsou zpět! Tohle vypadá zajímavě, Wall°e už bude venku a tak se aspoň zase mám na co těšit.

Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst, část 4.

2008-06-11T20:47:00.006+02:00

Předchozí části

Michael Crichton - Kmen Andromeda
v originále The Andromeda Strain
1969, Alfred A. Knopf, ISBN 0-394-41525-6

„První kontakt s mimozemskou formou života bude určen pravděpodobnostním rozložením jednotlivých kategorií životních forem. Komplexní organismy se vyskytují na Zemi nepopiratelně vzácně, zatímco jednoduché organismy tu žijí ve velkém množství a rozmanitosti. Existují milióny druhů baktérií a tisíce druhů hmyzu. Je však jenom několik druhů primátu, a jen čtyři druhy lidoopů. … Na světě jsou tři miliardy lidí, což se zdá velmi mnoho, ovšem jenom potud, pokud si neuvědomíme, že baktérií lze v každé větší bance namnožit desetkrát až stokrát více. … Tyto úvahy mě vedou k přesvědčení, že první styk člověka s mimozemským životem bude spočívat v kontaktu s organismy podobnými nebo dokonce totožnými s baktériemi nebo viry, tak jak je známe na Zemi.“

Můj oblíbený architekt jednou řekl, že bůh je v detailech. Je-li to pravda, pak Michaela Crichtona se boží ruka musela dotknout opravdu velice silně. Celá jeho tvorba se smyslem pro detail vyznačuje a nejlíp je to vidět na knize, která ho proslavila. (Ne, nemyslím Jurský park, ikdyž to je taky velice slušné počteníčko)

Krátce k zápletce - US armáda v šedesátých letech dvacátého století touží po nových chemických a biologických zbraních a proto je založen projekt Scoop, jehoý cílem je posílat na orbitální dráhu Země družice, které tam budou sbírat jakékoliv potenciálně využitelné bakterie a viry. Když se jedna z družic neplánovaně vrátí a jen tak mimochodem zřejmě sebrala něco, co za pár minut zahubí celou americkou vesničku, je třeba aktivovat proceduru Wildfire, která se neposlušné bakterii podívá na zoubek. Udržet ale na uzdě nebezpečného návštěvníka ale není lehké ani v laboratořích k tomu určených.

V další místnosti bylo mělké brodiště („Ponořte si jen nohy“), a sprcha („Nepolykejte roztok. Chraňte si oči a sliznice“). Všechno to až nahánělo hrůzu. Snažil se uhodnout podle čichu, jaké to mohou být roztoky, ale marně. Po sprchovacím roztoku byla kůže kluzká, což by znamenalo, že je alkalický. Zeptal se na to Leavitta a dozvěděl se od něho, že to je alfa chlorofin a že má pH 7,7. Řekl Hallovi, že pokud je to možno, střídají se po sobě kyselé a zásadité roztoky. „Když se nad tím jen trochu zamyslíš,“ pokračoval Leavitt, „dojde ti, že jsme tu stáli přeď zapeklitým problémem: Jak vydezinfikovat lidské tělo, tedy jednu z nejnečistějších věcí ve vesmíru, a nezahubit přitom jeho majitele?“

Hlavním poznávacím znamením Crichtonových románů je fakt, že nikdy nevíte, co je ještě pravda a co už si autor vymyslel. Přitom ale máte pocit, že pravda může být klidně všechno. Autor svoje fabulace podporuje citováním vědeckých studií, ale už nevíte, která opravdu existuje a kterou si vymyslel. Neváhá přitom zacházet do detailů, které by v každém jiném románu působily rušivě, zde jsou však meritem věci a autor pomocí nich vykresluje chování postav a logické posuny v ději. (Pro ilustraci - vyhubenou osadu, ve které logicky zůstaly mrtvá těla i na ulici stejně logicky najdou supové. Aby bylo zabráněno možnému roznosu infekce, jsou ze vzduchu shozeny kanystry s jedovatým plynem. Většina autorů by se s tímto spokojila, ale Crichton popíše přesné složení plynu a působení na metabolismus supů. To pak i použije v pozdějším ději.) U kohokoliv jiného by asi takové množství detailů, citací a vysvětlivek patrně působilo rušivě, v případě Crichtona ale děj i tak ubíhá svižně a divák je v neustálém napětí.

Kniha byla také zfilmována, dokonce dvakrát. Původní film z roku 1971 se hodně drží předlohy, ale ve výsledku působí trošku prkenně. Celkem čerstvý je televizní dvojfilm z roku 2007, který je zasazen do modernějších kulis a má slavnější obsazení, ale poněkud si ohýbá celkové vyznění pointy. Za podívání však stojí oba.

Máte-li tedy raději ze spojení science-fiction slovo science, pak vám Kmen Andromeda velice doporučuji a vlastně i jakoukoliv jinou knihu od Crichtona.

Novinky z uplynulého pracovního měsíce

2008-06-02T18:19:00.003+02:00

Protože jsem slíbil sám sobě, že budu častěji psát o své práci, což má být jedno z hlavních témat tohoto blogu, plním slib a po měsíci tu mám další příspěvek.

A že to byl měsíc značně hektický. Jak už jsem psal minule, převzal jsem celou agendu sám a tak jsem teď mnohem zavalenější. Jen pro představu, každý měsíc vyřídím přibližně kolem čtyřiceti zakázek, jejichž detaily je nutné znát. Znát znamená je nějakým způsobem evidovat, tj. zapsat, v lepším případě i nosit v hlavě. Hlídat nejen termíny, ale technické podrobnosti atd. No co, aspoň si trénuju paměť. Někdy příště určitě musím napsat o tom, jak se starám o to, aby všechno šlapalo. (Kdo chce mít náskok, může začít samostudiem Getting Things Done.)

Abych to neměl hned tak jednoduché, nastalo tento měsíc několik událostí, které dlouhodobě a nevyhnutelně směřovaly ke květnovému uskutečnění. Sedím v několika českých normalizačních komisích (tzv. TNK – technické normalizační komise), z nichž dvě si vybraly termín pravidelného zasedání na květen a pak jsme tu také pořádali pravidelné roční zasedání podobné komise mezinárodní – OSM/IN (Organization Staff Meeting/ Installation Materials). Pokud to spojím se dvěma dny dovolené, máme tu hezkých mínus šest dní z dvaadvaceti pracovních. To už dokáže harmonogram běžné agendy narušit slušně.

Ještě se na chvíli vrátím k zasedání OSM/IN. Zhruba kolem dvaceti lidí ze zkušebnické branže se jednou za rok sejde v některé evropské zemi a debatuje nad otázkami, které se podařilo během onoho roku nashromáždit. Loni jsem si to užil v portugalském Lisabonu, letos však organizování padlo na náš podnik, potažmo na mě. Znamenalo to přípravy už od ledna – zajistit konferenční hotel, rozeslat povánky, přijímat registrace, řešit ubytování hostů, řešit „social event“ pro první večer, informovat o způsobech možné dopravy, objednávat, fakturovat atd. atd. Jedna legrace za všechny – pohlídat, aby jídla účastníků s muslimským vyznáním neobsahovala vepřové. Naštěstí aspoň program samotného zasedání se řešit nemusí, ten hlídají tzv. chairman a secretary. Nicméně vše se podařilo zorganizovat ke spokojenosti účastníků a i mých nadřízených, takže z toho i snad bude nějaká potěšující věc pro mě. Na tomto místě bych chtěl doporučit a pochválit organizace, díky kterým šlo všechno pěkně po drátkách. Ubytování a konference – doporučuji všem Clarion Congress Hotel Prague - poněkud dražší, ale naprosto profesionální a ochotné služby, luxusní servis všeho co bylo potřeba. A první večer zábavu a jídlo poskytnul Pivovarský dům na rohu Ječné a Lípové ulice. Skvělá jídla a piva, vše za super ceny. Specialitu v podobě pivních žiraf ocení zejména zahraniční hosté.

Minule jsem také mluvil o nové šéfové. Jak se ukázalo, nové koště dometlo velice rychle, přesně do konce zkušební doby. Od června nás zase řídí přímo náš vrchní ředitel, což bude asi přeci jen lepší.

Ale abych nekončil tak pesimisticky – poslední firemní záležitost tohoto měsíce byla naopak velice příjemná. Podnik nám platil víkendovou dovolenou v tyrolských Alpách, která se ukázala být naprosto super relaxací. Brzy o ní napíšu víc, jen co utřídím fotky.

Blogpost psaný z Wordu

2008-05-21T21:40:00.005+02:00

Pokud máte nainstalovaný Word z Office 2007, pak nemusíte k psaní vašeho blogu používat prostředí integrované do webové aplikace, ale můžete požít wordové vychytávky.

Jak na to? Soubor ->Nový-> Nainstalované šablony->Nový příspěvek do blogu.

Poté budete vyzváni k zaregistrování vašeho blogu (což je v podstatě výběr poskytovatele) a k zadání vašich přihlašovacích údajů.

Podporovaní poskytovatelé:

Windows Live Spaces
Windows SharePoint Services
Blogger
Community server
Ostatní poskytovatelé (nutné zadat URL a rozhraní API)

Word vaše přihlašovací údaje ověří a potom už vás přepne do klasické obrazovky pro psaní.

Zdá se, že vše funguje, jak jste zvyklí, neověřoval jsem vkládání obrázků, ale předpokládám, že to nebude moc problém. Jediné co neumím, je vložit tag. Resp. Word obsahuje tlačítko "Vložit kategorii", ale já je mám neaktivní.

Když máte příspěvek napsaný, stačí zmáčknout tlačítko "Publikovat". Na výběr dostanete mezi publikováním na blog a uložením na blog do složky konceptů. Následuje nahrání na web.

Celkově je psaní ve Wordu mnohem pohodlnější (alespoň v porovnání s možnostmi bloggeru), docela uvažuju o tom, že je budu používat pokaždé.

Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst, část 3.

2008-05-18T19:34:00.004+02:00

Předchozí části

Orson Scott Card - Enderova hra
v originále Ender´s Game
1985, Tor Books, ISBN 0-312-93208-1

Andrew "Ender" Wiggin je nevinný zabiják. Tzv. třetí, tedy třetí dítě ve světě, kde povoleno je jedno dítě a dvě už jsou jen řídká výjimka pro rodiče, u nichž se předpokládají geniální děti. Být třetím je punc. Jenže armáda potřebuje nového geniálního velitele a protože Andrewovi sourozenci byli skoro vhodní, narodit se mohl i on. Ve věku šesti let je odebrán rodičům a vhozen do soukolí elitní vojenské školy pro nadané děti, kde je školen ve válečných hrách a připravován na budoucí válku. Lidstvo se totiž připravuje na třetí invazi insektoidní rasy termiťáků a tentokrát nebude stačit jen štěstí.

Na Enderově hře je nejkrásnější sledovat nevinnost malých dětí, které jsou nuceni se ze dne na den stát dospělými vojáky a chovat se podle toho. Výcvik je stejně tvrdý jako na klasických vojenských školách a řídí se heslem "co je nezabije, to je posílí", někdy dokonce doslova. Orson Scott Card umí nádherně popsat nejen charaktery, ale hlavně jejich niterné pocity a interakce mezi dětmi. Malí vojáci bojují v nulové gravitaci, cvičí na simulátorech a jsou od nich očekávány výsledky, kterých by dospělí dosáhnout nedokázali. Dle výsledků jsou sestavovány žebříčky, což přirozeně vytváří atmosféru soupeření a třenice. Kdyby však věděli, jakou cenu si odnese vítěz, určitě by se o ni nervali s takovým elánem. Překvapivá pointa je už jen pověstnou třešničkou na dortu.

V roce svého vydání dostala Enderova hra obě nejdůležitější ceny v oblasti sci-fi literatury, jak Huga, tak i Nebulu. Měla však úspěch nejen u kritiky, ale hlavně u čtenářů a tak následovaly tři volné pokračování a jeden paralelní román. Ve fázi příprav je navíc prequel. Doporučuji přečíst všechny, i ony jsou výborné. Dalším důkazem kvality knihy je její zařazení na seznam povinné četby v mnoha školách anglosaské civilizace a taktéž je používána na vojenských školách jako příklad psychologie velitelů. Mimochodem, také je to vůbec první kniha, která byla před svým vydáním publikována online, na tehdejším startujícím skorointernetu.

Těžko tu můžu popsat, s jakým nadšením jsem celou knihu zhltnul a jak překvapený jsem na jejím konci byl. To si budete muset vyzkoušet sami a zaručuji vám, že nebudete litovat.

Příště: Michael Crichton - Kmen Andromeda

Opravdový Wall-e v L.A.!

2008-05-17T13:46:00.001+02:00

Novinky z práce

2008-05-07T20:14:00.002+02:00

Je to už pár týdnů, co jsem tu naposledy psal něco o mé práci, takže je čas to napravit. Co se tedy událo nového?

Předně už jsem na svoje povinnosti sám. Od začátku jsem nastupoval jako náhrada za kolegu, který se ze zdravotních důvodů chystal do důchodu. Nakonec se to předávání protáhlo na skoro dva roky, ale jsem za to rád. Měl jsem příležitost se učit od jednoho z největších odborníků nejen v česku a navíc to byly dva super roky se skvělým člověkem. Mimochodem, kolega nastoupil do podniku hned po vojně a pracoval v něm celý život. Skoro 40 let. To už je něco! Jisté je, že naše ranní kávy mi budou velice chybět.

Logicky mám tedy teď víc práce, ale myslím, že to zvládnu. Ověřil jsem si to loni, když byl kolega 4 měsíce v rekonvalescenci po operaci srdce. Zvládal jsem to tehdy a zvládnu to i teď. Mám i víc zkušeností, snad to nebude problém.

S přesunem odpovědnosti je spojena i příjemnější věc - mzda. Po dvou letech jsem splnil kvalifikační požadavky, nejsem už tedy manažer junior, ale regular. Mám tak vyšší plat a plné prémie. Taky proběhlo pravidelné valorizování tarifních mezd, takže v tomhle směru spokojenost.

Další fajn věc je, že mám v rámci optimalizací přidělenu novou pracovnici administrativy. Ne že by ta předchozí nebyla fajn, naopak! S tou současnou však sedím v jedné kanceláři a tak je spolupráce jednodušší. Navíc ode mě převzala část nutné byrokracie a tak se mohu spíš soustředit na řešení technických problémů a hladký chod procesů a nemusím tolik vyplňovat lejstra. A na ta teď opravdu čas nemám, přespříští týden tu pořádám mezinárodní jednání pracovníků v mojí oblasti, do toho nějaká pravidelná školení, zasedání v českých národních komisích a v neposlední řadě běžná denní práce na zakázkách. Ale zase lepší než kdyby nebylo do čeho píchnout.

Další změna, která má vliv na mou práci, nastala na přelomu února a března. Mám novou šéfovou. Nová vedoucí oddělení se rozhodla, že za to vezme rázně. Nové koště dobře mete, říká se. Zdá se však, že naše nové koště mete spíš razantně a metař nemá úplně pevné ruce. Obchod v naší oblasti není typickým obchodem a poznat jeho specifika trvá dlouho. Snad si to metař uvědomí a počká s vymetáním pavučin, až pozná chodník dokonale.

X Factor

2008-04-29T21:21:00.006+02:00

Musím se vám svěřit se svou nejnovější úchylkou. Je jí sledování TV pořadu X Factor. Když jsem o něm poprvé slyšel z reklam na TV Nova, napadla mě automaticky myšlenka na další vyčpělé milionté pokračování Superstar. V tom jsem se úspěšně utvrzoval během konkurzové kampaně a úvodních kvalifikačních kol, na která jsem se samozřejmě v televizi ani nedíval. Nevím, jestli to byla chyba nebo ne, ale s jistotou mohu prohlásit, že je velká chyba nedívat se na kola finálová.

Když na televizní obrazovky vstoupila první Superstar, byl to závan něčeho svěžího. To taky znamenalo obrovskou sledovanost a nemalou popularitu účastníků. Další kola byla už jen recyklace a zvyšování agonie. X Factor tedy na scénu vstupoval s cejchem vyčpělé Superstar a jsem si jistý, že nemalá část lidí ho právě kvůli tomu nesleduje. A po minulé neděli mohu s naprostou jistotou říct, že je to škoda.

Jak jsem se k X Factoru propracoval a co mě přesvědčilo? Na první otázku asi nebudu umět odpovědět, nejspíš jsem prostě jednou v neděli večer u té televize vydržel sedět dost dlouho. Na druhou otázku už ale přesnou odpověď mám. Je to dospělejší úroveň soutěže. V Superstar soutěžili teenageři mezi 16 a 26 roky a na výkonech to bylo často vidět. V X Factoru je to jen jedna z kategorií a na tom, jak od začátku soutěže značně prořídla, je hezky vidět, jak je nejméně zajímavá. Další kategorie jsou 26+ a vokální skupiny. A to je panečku jiná káva! Tyhle kategorie poskytují mnohem vyzrálejší a zábavnější vystoupení, něco, co byste v Superstar nenašli.

V neděli jsem se byl na tu slávu mrknout naživo. Letitá a oprýskaná hala ve Vysočanech v sobě skrývá moderně působící scénu s hledištěm pro bratru 500 diváků. Ti jsou náležitě udržování ve varu, aby povzbuzovali soutěžící k náležitým výkonům, a smaženi mnohasetwattovými reflektory. Za horka a skandování se tedy dějí věci, které by jeden nečekal. Český Bobby McFerin jamuje Don´t Worry, Be Happy, řidič tiráku si užívá Carlose Santanu a šest maníků předvádí bojový tanec Maorských válečníků. Prostě hustý!

Dan Bárta & Illustratosphere - Animage: skorokřest

2008-04-25T20:42:00.004+02:00

Když se vydá nová deska, je třeba ji řádně pokřtít. Většinou se tak stane na nějakém koncertu, v případě nejlepšího českého zpěváka Dana Bárty a jeho kapely Illustratosphere dokonce na koncertech dvou. Tyto koncerty proběhly 24. a 25. dubna (jeden tedy běží právě teď, kdy tento post píšu) v Paláci Akropolis. Borci na nich představují své nové album s názvem Animage.

Jelikož jsem velký fanoušek, nemohl jsem na křtu chybět. A rozhodně jsem nelitoval. Kromě nových věcí jsou zařazeny klasické pecky ze starších desek Illustratosphere a Entropicture, něco písniček od Sexy Dancers a něco od úplně jiných skupin, např. Spirits in the Material World od The Police. Užijete si taky klasického Danova jamování, kontrabasových sól Roberta Balzara atd.

K novému albu - zdá se, že bude spíš podobné Entropicture, než první desce Illustratosphere. Je na něm víc improvizačně kakofonických skladeb, než čistě melodických klasičtějších věcí. Osobně si myslím, že je to trošku škoda, ale záleží na vašem osobním vkusu. Mimochodem, v tomhle byl křest trochu zklamání, protože jsem byl už na Danově vánočním koncertu, kde minimálně 5 až 6 věcí už hrál a zkoušel na lidech. Takže se pro mě nekonalo až tak velké překvapení, jak jsem čekal. Slyšel jsem asi 3 úplně nové písničky, zbytek jsem znal. Nicméně rozhodně si na koncert nestěžuji, atmosféra byla úžasná, ostatně jako vždy.

A na závěr to nejvtipnější - deska se docela blbě křtí, když ji ještě nemáte. Zatím je tedy hotový master, který byl přítomen, ale který byl přímo z pódia odeslán na lisování kopií. Obal teprve vytvořen bude, takže Dan v podstatě při křtu držel jen něco, co vypadalo jako klasické vypálené cédéčko. A vypálený master si určitě šampaňským nepolijete. 8)

Stavíme vyhledávání s Google Mini a GSA II

2008-04-23T20:35:00.004+02:00

Google zná dnes asi každý, kdo má alespoň minimální zkušenosti s internetem. Ostatně potvrzuje to i studie zveřejněná v tomto týdnu, která označuje Google značku jako nejhodnotnější na světě. Vlastně už jen to, že čtete tento článek znamená, že používáte jednu z jeho služeb. A někteří z nás těch služeb používají desítky.

Ne každý ale ví, že kromě stovek aplikací a služeb, poskytuje Google svůj vyhledávací engine v hardwarovém balení k použití ve firmách. Já to zaznamenal někdy při vzniku tohoto produktu a poté úspěšně vypustil z hlavy. Ovšem když jsem v nabídce přednášek, pořádaných v rámci Google User Group, našel i tu, jejíž název můžete najít v titulku, neváhal jsem a přihlásil jsem se. Technologie velkého bratra mě velice fascinuje a dozvědět se něco ze zákulisí, to je možnost, kterou jsem si nemohl nechat ujít. I přemluvil jsem ještě fise a včera jsme strávili poměrně příjemných 90 minut posloucháním přednášky Aleše Teplého a Jana Matuše z firmy Autocont, která je pro tento produkt autorizovaným partnerem Googlu pro ČR.

Nebudu se tu moc rozepisovat o technologii jako takové, pokud vás téma zaujalo, můžete první část přednášky omrknout na webu, druhá jistě brzy přibyde. Jen poznamenám, že mít peněz na rozhazování, určitě bych si Google krabičku pořídil a pohrál si s ní, evidentně je její síla mocná.

Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst, část 2.

2008-04-16T19:19:00.004+02:00

Předchozí části

Isaac Asimov - Já robot
v originále I, Robot
1950, Gnome Press, ISBN NA

Zapomeňte na (ne až tak úplně špatný) film a nalaďte se na detektivní notu.

Já robot je sbírka devíti krátkých scifi povídek, které vycházely mezi roky 1940 a 1950 v časopisech Super Science Stories a Astounding Science Fiction. Velmistr žánru scifi Isaac Asimov v nich formuloval jeho slavné Zákony robotiky. Nebudu je zde citovat, pokud je neznáte, rychle se je doučte, jinak nad vámi budou ostatní fanoušci scifi ohrnovat nos.

Ačkoliv se jedná o povídkovou sbírku, celá kniha působí kompaktním dojmem. To je způsobeno tím, že povídky jsou předkládány jako interview o celoživotní práci Dr. Susan Calvinové, šéfrobopsycholožky v U.S. Robots and Mechanical Men (v českém překladu "Národní americká společnost pro výrobu robotů, a.s.") Dr. Calvinová vypráví, jak s výrobou začínali, jak vymysleli prvni pozitronický mozek, jak musela vymyslet nové odvětví psychologie. Apropó - robopsychologie - to je to nejhezčí na celé knize. Roboti se chovají přísně logicky a takové jsou i jejich zkraty v myšlení a chování. Na jejich odhalení a vyřešení tedy musíte aplikovat stejně logické postupy, což v mnohém připomíná klasické detektivní příběhy. A jedním dechem je nutné dodat, že velmi dobré detektivní příběhy.
Pokud se do čtení knihy pustíte, garantuji vám, že ji slupnete z jedné vody načisto a že se u toho budete náramně bavit.
Mimochodem, kdybych měl vybrat nejhezčí českou obálku zahraniční scifi knížky, určitě bych zvolil tuto s ilustrací od Adolfa Borna.

Příště: Orson Scott Card - Enderova hra

Hledá se antivir

2008-04-13T00:11:00.003+02:00

Pomůžete mi najít něco vhodného?

Od té doby co AOL přestalo poskytovat free licenci výborného Active Virus Shield, jsem bez antiviru, se kterým bych byl spokojen. Na stanici mám freewarovou Avira AntiViru, tam si, díky dostatečnému hardwarovému výkonu a winXP, nějakého zpomalování systému ani nevšimnu. Na svém novém notebooku mám však winVista a také pomalejší disk a (zatím) méně RAM, takže jsem na zpomalování velice citlivý.

Zde jsou tedy vyžadované parametry:
- co nejmenší zpomalování systému
- co nejvyšší účinnost detekce virů
- freeware, nebo free pro domácí použití výhodou

100 dnů bez cigaret

2008-04-10T22:40:00.003+02:00

No dobře, je to 101, ale včera jsem na to zapomněl. Takže včera to bylo 100 dnů, kdy jsem se díky náhlému půlnočnímu impulzu rozhodl zcela přestat kouřit. Nebyl jsem žádný silný kuřák nikdy, ke konci tak 2-3 denně (resp. večerně) u televize. Takže jsem si řekl, že by možná neškodilo přestat úplně.

Začal jsem kouřit někdy v 17 letech, abych mohl chodit na rauchpauzu s jednou slečnou, která se mi v té době líbila. Blbý důvod, ale co byste chtěli od puberťáka. Postupem času se mi to tak nějak přeměnilo v závislost, zejména v hospodě u piva a pak v momentech, kdy prostě potřebuje zabít chvilku čekání. Např. na autobus apod. Navíc ta chuť mi prostě chutnala a kdyby neobtěžoval ten smrad, asi bych toho nenechal.

Abych se ale vrátil k současné abstinenci. Nejvíc mi ze začátku chyběla bíložlutá přítelkyně v těch momentech, kdy jsem si ji vychutnával pravidelně - večer u telky. Dneska už je tohle ok, spíš po ní na vteřinku zatoužím, když vidím někoho potáhnout třeba ve filmu. Dým mi smrdí dál, přibral jsem pár kilo, ale jinak mi už nevadí nic.
No snad mi to vydrží.

Titanic - výstava artefaktů

2008-04-07T17:05:00.011+02:00

Protože jsem měl minulý týden málo výstav, rozhodli jsme se s přítelkyní vyrazit v sobotu do Brna, zažít něco mystického, prožít dotek historie. Tímto zážitkem byla výstava o nejslavnější námořní tragedii v dějinách - potopení lodi Titanic.

Logistické údaje
místo: TITANIC HALL, Heršpická 9 (bývalý Bauhaus) Brno
čas: do 18.5. denně 10:00 až 20:00 hod
cena: 200 - 300 Kč

Bývalý Bauhaus je asi nejpřesnější popis, který lze použít, zvlášť pokud jste brňák. Pro ostatní lze říct, že je to na výpadovce na Vídeň. Na značení se moc nehraje, navíc se v okolí poslední dobou docela pilně stavělo, takže doporučuji GPS anebo trpělivost.

O výstavě samotné

Z produkce firmy RMS Titanic, Inc. (která je mimo jiné vlastníkem práv na vrak a zbytky lodi) pochází výstava, která koluje světem a zavítala také do ČR. Nejdříve do Brna, posléze by se měla přesunout do Prahy (kde budou pravděpodobně dražší lístky). Tato společnost koná výpravy k vraku lodi Titanic a vyzvedává z mořského dna artefakty. Na nic je vystavěna celá výstava.

Po zakoupení lístků v pokladně (my měli lístky ovšem koupeny přes internet a vytiskli jsme si je sami doma) vstoupíte do samotného objektu bývalého megaobchodu pro kutily a u vstupních turniketů obdržíte kopii palubního lístku na Titanic, se jménem opravdového pasažéra. Na konci výstavy si pak můžete v seznamu najít, zda katastrofu přežil či nikoliv. Maličkost a zdánlivě blbinka, věřte mi ale, že dodá celé výstavě o dost osobnější rozměr.

Celá hala je členěna do tematických kojí, kterými plynule procházíte. Od začátku se dozvídáte příběh lodi, od stavby až po tragický konec. Kóje jsou různě nasvětleny a ozvučeny, uvidíte, jak vypadaly kajuty cestujících, kapitánský můstek, strojovna apod. Překvapí i opravdový ledovec velkých rozměrů, evidentně čerstvě mražený na každý den. Uvnitř každé kóje se nalézají předměty vytažené ze dna moře, s patřičným komentářem. Často z nich na vás dýchne dobová atmosféra a člověk si uvědomí rozměr celé tragedie mnohem osobněji.

Zpočátku jsem byl celkem skeptický, ale musím přiznat, že mě výstava docela oslovila. I přes vyšší cenu vstupného (300 na hodinu) bylo v sobotu po obědě poměrně plno, ale klimatizace to zvládala a prostory také. Celkově tedy mohu s klidným svědomím doporučit.

Amper 2008

2008-04-07T16:25:00.007+02:00

Během minulého týdne se v PVA Letňany konal 16. ročník mezinárodního veletrhu elektrotechniky a elektroniky Amper. Jaký byl?

Ve zkratce - podobný jako loni, alespoň takový je můj subjektivní dojem. Zúčastnil jsem se první a poslední den, přičemž se mi zdálo, že počet návštěvníků i vystavovatelů je přibližně stejný. Já osobně jsem měl práce víc než loni, ale to je logické, vždyť už znám osobně mnohem víc mých zákazníků, spoustu jsem jich musel navštívit, spousta zase navštívila mě. Často to nebyla ani zdaleka zdvořilostní návštěva, pracovní problémy je třeba řešit neustále.

Jestli mě něco příjemně překvapilo, pak to byla celková nálada na veletrhu. Jak tak člověk mluví s obchodníky v průběhu roku, získá neodbytný dojem, že polovina jich už krachuje a druhá se na to chystá nejpozději za rok. V Letňanech ale každý překypoval nadšením, subjektivně snad ještě víc než to tak na výstavách bývá.

Jestli jsem si dobře všímal, nechyběl žádný z velkých hráčů na trhu, menší byli také hojně zastoupení. U každého stánku se blýskaly výrobky a barevné letáčky, krásné dívky ve slušivých oblečcích rozdávaly úsměvy a pohoštění, prostě idylka.

A co mě zaujalo nejvíc. Letos nic ze Zlatého Ampéru, spíš takové ty klasické poctivé věci. Nejzajímavější mi přišla expozice ABB, které letos slaví 140 let existence a dává to patřičně najevo. Senzační bylo vystoupení, opakované každou celou hodinu - před tabulí shrnující jejich výrobky po celou dobu existence, byly nastoupeny dívky v dobových kostýmech z té které éry a každá z nich také zatančila patřičně dobový tanec na patřičně dobovou hudbu. Velice hezké.

Zajímavý nápad byl také automatizovaný barman, který vám nalil zcela sám požadovaný alkoholický nápoj. Hezká ukázka automatizace.

Sci-fi knihy, které byste si měli přečíst, část 1.

2008-04-01T22:06:00.003+02:00

Za svých dosavadních 26 let života jsem toho docela dost přečetl. Četl jsem ale hlavně to, co mě bavilo. Tedy zejména sci-fi literaturu. Počet knih půjde do stovek, většinou starší klasiku. Oblíbené knihy jsem četl vícekrát, něktré určitě víc než desetkrát. Troufám si tedy, při vší skromnosti, tvrdit, že tuto specifickou oblast literatury docela znám. Proto jsem se rozhodl psát tento mnohadílný (doufejme) seriál a doporučovat vám, co byste si určitě meli přečíst i vy.

Robert A. Heinlein - Měsíc je drsná milenka
v originále The Moon Is a Harsh Mistress
1966, G. P. Putnam's Sons, ISBN 0-312-86355-1

Co když si superpočítač uvědomí sám sebe? Ne klasicky béčkově, kdy ničí světy, ale roztomile zvědavě a strašně, ale strašně osaměle? A co když je to náhodou hlavní řidící počítač trestanecké kolonie Luna? Měsíc je v roce 2075 sice stále ještě trestanecká kolonie Země, ale většina jejích obyvatel je už dávno svobodná, nebo jsou to už dokonce potomci původních trestanců. Vrátit se zpět nemohou, kvůli dlouhodobým účinkům snížené gravitace a tak musí nedobrovolně žít ve vyhnanství. A pracovat ve prospěch sobecké matičky Země. Ne všem se to ale líbí a když potenciální revolucionáři dostanou mocného spojence, revoluce může začít.

Tahle kniha se čte krásně, lehce, příběh přímo sprintuje do cíle. Do hořkosladkého cíle, ale víc neprozradím. Snad jen, že když jsem tento skvost četl poprvé, jen těžko jsem se ubránil slzám. Tak silně na mě zapůsobil. Autor do detailu popisuje, jak má vypadat ideální revoluční organizace, přípravy na puč a jeho průběh. Vše sledujeme očima počítačové opraváře Manuela Davise O´Kellyho, který se na revoluci také podílí. Jak je u Heinleina zvykem, dočkáme se bohatě rozepsaných postav, zamyšlení nad během světa i nezvyklých představ budoucího sociálního uspořádání lidstva. Ale hlavně skvělého nápadu a vypravěčského stylu.

Příště: Isaac Asimov - Já, robot

Kdyby vás zajímalo, na co točí na nejmenované TV stanici zprávy.

2008-04-01T21:13:00.005+02:00

Sony PDW-F355L XDCAM HD Camcorder
MPEG HD MPEG-2, libo-li 1440 x 1080 zprávy?

média: Sony XDCAM disc
kapacita 23GB...

Něco o XDCAM technologii, AJ wiki.

10 nejlepších epizod sci-fi seriálů

2008-03-31T19:46:00.004+02:00

podle Jarmoma:

10. místo: 4400 - Fifty-Fifty
Naprosto strhující vyvrcholení skvělého seriálu. Po tomhle už tvůrci vůbec neměli dělat 4. řadu!

9. místo: Futurama - Fry & Slurm Factory
Faktor pařby - 100%

8. místo: Heroes - Company Man
Claire a pan Bennet, tuhle dvojku žeru.

7. místo: Červený trpaslík - Já na druhou
Budíček ve 4:30 a ať to má grády, jako aerodynamický třesk!

6.místo: Battlestar Galactica - 33
Parádně stísněná atmosféra.

5.místo: Doctor Who - Human Nature/Family of Blood
Which one of them do you want us to kill? Your friend or your lover?

4. místo: Stargate SG1 - Lost City/ New Order
Proclarush Teonas, bitva nat Antarktidou, chobotničky...

3.místo: Star Trek - Best of Both Worlds
I am Locutus of Borg.

2.místo: Doctor Who - Blink
Vypiplané do posledního detailu. Don´t blink!

1. místo: Stargate SG1 - Window of Opportunity
opravdu jste mysleli, že by mohlo vyhrát něco jiného?

Shrnutí víkendu

2008-03-30T19:55:00.004+02:00

Jedním slovem - fajn. Více slovy - moc fajn.

Detailně:
* v pátek večer příjemné pokoukání na první polovinu nejlepšího dvojdílu 3. řady Doktora Who - 3x08 - Human Nature. Bohužel skončilo cliffhangerem a v jednu ráno už jsem energii na druhou část fakt neměl.

* ideální sobota ráno - kafčo, župan a noviny. jsem prostě klasik. Cestou k přítelkyni jsem potkal na Nábřeží Kapitána Jaroše účastníky Hervis ½maratonu.

* následoval oběd s přítelkyní v Novodvorská Plaza, doplněný kinem. Venkovský učitel je evidentně výborný film, profesionálně natočený, námět mě ale bohužel moc neoslovil.

* v podvečer a večer hospoda s přáteli. 5 plzeňských dvanáctek a moc dobrý pokec.

* následovaný ranním probuzením s permonem v hlavě. Nechápu, že po víc jak dvou pivech mám vždycky druhý den ráno ucpané dutiny tak, jako kdybych byl uprostřed angíny. Naštěstí pomůže horká sprcha.

* k obědu můj oblíbený recept: fazole, kuřecí prsa a omáčka z rajčatového pyré. K tomu sposta zeleniny a čerstvý chléb. Faktor přežrání 100%.

*po obědě druhá část dvojdílu Doktora Who - 3x09 - Family of Blood. Byl jsem nadšen a dojat zároveň. Plus dvě hodinky spánku.

*Spánek vyhnal permona a tak jsme se s přítelkyní vydali do prvního českého Starbucks. Kvalita stejná jako jinde v Evropě, ceny taktéž. Naštěstí nebylo moc narváno. Kafčo mají exkluzivní, i za ty prachy.

*teď si v klidu surfuju po netu a už se těším na pondělí. V práci to bude boj...

Otestujte si vlastní flashku

2008-03-26T20:55:00.005+01:00

Editorial: Toto není recenze. K tomuto postu mě inspiroval článek na Extrahardware.cz - TEST: Ultrarychlý flash disk HyperX a diskuze pod ním.

Mám rád exkluzivní věci, hardware, hračičky. Věci, které nemá každý. Jsem ochotný za ně připlatit. Pokud spolu se svou exkluzivitou přinášejí navíc nějakou službu, tím líp.

Proto, když jsem si kupoval svůj první flashdisk, hledal jsem něco, co bude mít nejen dostatečnou kapacitu, ale i rychlost. Tehdy (v roce 2003) jsem pořídil 1GB Corsair Flash Voyager, jednu z největších a určitě nejrychlejší dostupnou flashku na trhu. S doživotní zárukou. Cenu raději říkat nebudu, abyste se mi nesmáli.

Jak šel čas, 1GB mi přestal stačit a začal jsem koukat, co dál. S Corsairem jsem byl spokojený a tehdy jsem zjistil, že právě spatřila světlo světa nová edice Flash Voyagerů, s přídomkem GT. Kdo zná aspoň trochu auta, ví, že zkratka GT znamená "Grand Turismo" a v podstatě značí brutální výkon. Tohle se dá říct i o flashce, kterou jsem se rozhodnul koupit - 8GB Corsair Flash Voyager GT. Na začátku roku 2007 to byla horká novinka, cena byla kolem 3000Kč. Když se podíváte do ceníků dnes, s překvapením zjistíte, že příliš neklesla. Důvod je celkem jasný - na trhu stále moc lepších produktů nenajdete.

S flashkou jsem velice spokojený. Na 8GB už něco nacpete, monstrózní rychlost zápisu je jednoznačně super věc. A o rychlosti tu je dnes řeč. Jak jsem už napsal v editorialu, přečetl jsem si článek o nové flashce od Kingstonu. Jak bývá na Extrahardware zvykem, článek je pěkně zpracovaný. Obsahuje rychlostní testy nové flashky i porovnání s konkurencí. Jedinné co jsem v něm nenašel, bylo porovnání právě s mým Voyagerem GT. Napsal jsem to do komentářů a dozvěděl jsem se, že ho v redakci neměli k dispozici. Na požádání jsem tedy provedl test vlastní a vystavil ho. Nyní tak činím i zde:

Test byl proveden stejně, jako to udělala redakce Extrahardware, utilitkou Crystal Disk Mark (odkaz na stažení). Tento jednorázový prográmek testuje nejen rychlost zápisu v blocích po 512 kB, ale i po 4kB a tak ověřuje reálnou situaci zápisu jak velkých, tak i malých souborů. I vy teď máte možnost si otestovat vaše flashdisky. Byl bych rád, kdyby se v diskuzi pod článkem nějaký výsledek objevil, zabere vám to jen pár minut.

Velikonoční láznění

2008-03-24T16:59:00.006+01:00

Velikonoce jsou svátky, které mě „berou“ asi nejmíň ze všech všeobecně uznávaných. Zvyk spočívající v obejití vesnice s pomlázkou (mimochodem, tam kde jsem vyrostl se jí říká žíla) a vypití alespoň jednoho panáka alkoholu v každém domě, mě přestal bavit někdy po pubertě. Náboženské pozadí Velikonoc neřeším vůbec. Pro mě jsou tyto svátky nyní spojeny zejména s příjemným dnem pracovního volna navíc.

Letos ale došlo k podstatné změně. S celou rodinou, vzato v nejširším slova smyslu (=17 lidí), jsme strávili prodloužený víkend v lázních Velichovky. Kdo z vás někdy na nějakém lázeňském víkendovém pobytu byl, má slušnou představu, pro zbytek jen telegraficky:
Ubytování – dvojlůžkové pokoje v renovovaných vilách, procedury – namíchané balíčky podle chuti každého účastníka. Vesměs několik druhů vodoléčby, masáží a bahenních zábalů. Stravování – polopenze, obědy v restauracích v okolí. Ostatní program – mezi procedurami polehávání a spánek na pokoji (na tomhle je nejlepší to totální oprostění od všech běžných povinností, termínů, problémů ...), večer posedávání v hospodě (naštěstí mám několik sestřenic a jejich partnerů, se kterýmí se to dá v pohodě přežít a vlastně je to velice příjemné).

Ubytování

Sobotní program jsme si zpestřili návštěvou nádherného barokního zámku Kuks. Velice doporučuji všem, za pozornost stojí zejména úžasné sochy od Matyáše Brauna.

Mám-li shrnout celkový dojem a porovnat třeba s lázněmi Poděbrady, kam jezdíme od podniku, pak mohu říct, že Velichovky mají intimnější a klidnější atmosféru (je to přeci jen vesnice) a procedůry a ceny srovnatelné. Menší je jen možnost kulturního vyžití, doporučuji rozhodně auto s sebou.

Wall-e trailer číslo 3

2008-03-13T22:14:00.003+01:00

V úterý vyšel třetí trailer na nový Pixar/Disney animák.
Beyond the ordinar-e!

Lepší rozlišení.

Já ten film miluju už teď!

Želvičky

2008-03-12T08:39:00.003+01:00

Inspirováno tímto článkem na českém google blogu.

Bude se přesazovat vánoční stromek

2008-03-03T20:12:00.003+01:00

Už to opravdu potřebuje.

Today´s quotation

2008-03-03T14:11:00.001+01:00

"Because I said so," is a perfectly acceptable reason. Not every "why" deserves an answer.

—Solomon Short

LinkedIn - mít styky je fajn

2008-02-27T21:24:00.007+01:00

Ti z vás, kteří chodí na můj blog pravidelněji, si mohou už asi týden všimnout nové ikonky pod klasickým žlutým okem. Ti zvídavější si už na ni možná i kliknuli a zvěděli, pro zbytek nechť je inspirací tento blogpost.

Hledáte práci? Jste spokojeni a jen zkoumáte možnosti? Chcete zjistit co dělají vaši spolužáci a bývalí kolegové? Potřebujete na sebe upozornit? Pak právě pro vás je určena business orintovaná sociální síť LinkedIn. Tento server vám nabízí právě výše uvedené služby a ještě mnohé další.

Jak to funguje? V podstatě na základě "příbuznosti" vašich kontaktů s jejich kontakty a tedy i s vámi. Kde a jak kontakty získáte? Dvěma způsoby - buď si budete přímo v adresáři LinkedIn vyhledávat jednotlivá jména, nebo na to půjdete chytřeji. Vyplníte o sobě pár základních údajů, svoje vzdělání, současné a bývalé zaměstnání a necháte systém vyhledat další lidi, kteří ve stejných firmách a vzdělávacích institucích působili ve stejnou dobu jako vy. Potom vám je nabíde a je jen na vás, koho si přidáte do svých kontaktů. Požadovaní kolegové a spolužáci musí přidání odsouhlasit vy poté vidíte zase jejich kontakty. Takto vznikají spletité sítě přátel a kolegů, kteří se navzájem mohou hodnoti a doporučovat se ostatním, jako schopní jedinci.

Takto nyní vypadá moje síť asi po týdnu. Na potvrzení některých kontaktů stále čekám:

V současné době je registrováno více než 19 milionů uživatelů, i vy snad tedy někoho najdete.

Čímž přicházíme k další důležité funkci - nabídky zaměstnání. Pokud si zaškrtnete, že máte zájem dostávat nabídky zaměstnání, můžete být osloveni potenciálními zaměstnavateli, kteří vás našli na základě vašich zveřejněných schopností a doporučení. Existují dokonce headhunteři zaměření na LinkedIn.

Zapomněl jsem na další vychytávku: pokud máte email na gmailu, yahoo či AOL, můžete nechat LinkedIn přímo zjistit, kdo z vašich kontaktů je na serveru registrován a pokusit se ho přidat. Užitečné!

Jedna drobná nepříjemnost: vládnoucím jazykem je angličtina, bez ní si nešktrnete.

Jak jsem již psal, na serveru jsem jenom krátkou chvíli, přesto jsem přesvědčen o jeho užitečnosti. Až budu hledat novou práci, určitě se o to pokusím i s jeho pomocí.

Na závěr ještě můj veřejný profil:

Stargate SG-1 - The Complete Series Collection, část čtvrtá

2008-02-26T18:04:00.014+01:00

(předchozí části článku: 1, 2, 3)

Konečně jsem si udělal chvilku času, abych dokončil svou recenzi kompletního vydání SG1 na dvd. Dnes se tedy podíváme, co za svoje peníze dostanete. A vskutku toho není málo.

Po sejmutí ozdobného víka krabice se vám naskytne náledující pohled:

Díváte se na dvě leporelovitá alba, každé obsahující 27 DVD, a tištěnou brožurku.

Pro ilustraci ještě fotka rozložených alb, vidíte 1/2 všech DVD:

Každé DVD obsahuje po pěti epizodách, 4 dodatečné disky pak nejrůznejší bonusy. Samotná média jsou velice hezky graficky ztvárněna: (ke kvalitě záznamu později)

Brožurka je jednak seznamem všech epizod SG1 a také průvodcem po obsahu všech disků:

A jak jsou tedy na tom obsahy disků? Jedná se o klasická DVD. Určena jsou pro region jedna, což může být jeden z důvodů, proč nekoupit. Země Evropské unie totiž mají DVD přehrávače regionu 2. Hrozí vám tedy, že si tato DVD na svých přehrávačích u televize nepustíte. Naštěstí však existují i region free přehrávače, popř. mechaniky počítačů, nebo programy pro přehrávání, které se regiony vůbec nezabývají. Osobně na počítač doporučuji VLC media player.

Co se kvality filmu týče, je to prostě DVD. V éře Blueray disků s videem ve vysokém rozlišení tedy kvalita asi nikoho nepřekvapí, ale asi ani nezklame. Remastering se nekonal. Filmy jsou v angličtině, franzouštině a španělštině, na češtinu rovnou zapomeňte! Na druhou stranu, slyšet SG1 mluvit francouzsky je opravdu zážitek. Co je horší, k dispozici jsou pouze francouzské a španělské titulky, chybí dokonce i anglické. Důvod nechápu a je to pro mě docela zklamání. Ne že bych neznal obsah epizod zpaměti a americká angličtina je dobře srozumitelná, nicméně pro někoho to může být dost zásadní problém.

Ještě přikládám samotná menu jednotlivých disků.
Úvod, animovaná brána s horizontem:

Menu jednotlivých epizod:

Menu bonusových disků:

Na závěr seznam všeho, co na 54 DVD najdete:

Disc 1- 5: Stargate SG-1 Season 1 Disc 6-10: Starage SG-1 Season 2 Disc 11-15: Stargate SG-1 Season 3 Disc 16-20: Stargate SG-1 Season 4 Disc 21-25: Stargate SG-1 Season 5 Disc 26-30: Stargate SG-1 Season 6 Disc 31-35: Stargate SG-1 Season 7 Disc 36-40: Stargate SG-1 Season 8 Disc 41-45: Stargate SG-1 Season 9 Disc 46-50: Stargate SG-1 Season 10

Disc 51: Bonus Disc 1 **Ark of Truth Promo **Continuum Promo **"Stargate SG-1: The Lowdown (SG-1 Season 7)" **From Stargate to Atlantis: The Lowdown (SG-1 Season 8 & Atlantis Season 1) **Behind the Stargate: Secrets Revealed (SG-1 Season 8 & Atlantis Season 1)

Disc 52: Bonus Disc 2 **"Sci Fi Inside: Stargate SG-1's 200th Episode (SG-1 Season 10)" **"Behind the Mythology of Stargate SG-1 (SG-1 Seasons 1-10)" **Stargate SG-1: True Science

Disc 53: Bonus Disc 3 ***Season Three: **Timeline to the Future **Part 1: Legacy of the Gate **Part II: Secrets of the Gate **Part III: Beyond the Gate

***Season Four: **SG-1 Video Diary: Teryl Rothery **"Stargate SG-1 Season 5: Gateway to Adventure " **Stargate SG-1: The 100th Episode

***Season Five: **SG-1 Video Diary: Don S. Davis

***Season Six: **"SG-1 Directors Series: Smoke and Mirrors" **SG-1 Directors Series: The Changeling **SG-1 Directors Series: Memento **SG-1 Directors Series: Prophecy **SG-1 Video Diary: Richard Dean Anderson Paradise Lost"

Disc 54: Bonus Disc 4 ***Season Seven: **SG-1 Directors Series: Revisions **SG-1 Directors Series: Heroes **SG-1 Directors Series: Resurrection **"Behind the Scenes: Journey Inside Lost City" **The Storyboard Process **"Bra'tac vs. Ronan: Designing the Fight" **Stargate Magic: Inside the Lab **Richard Dean Anderson: "My Life as a Mime"

***Season Eight: **"Beyond the Gate: A Convention Experience with Amanda Tapping" **"Beyond the Gate: A Convention Experience with Michael Shanks" **SG-1 Directors Series: Threads **Profile On: Joseph Mallozzi and Paul Mullie **The Last Day of Teal'C **SG-1 Directors Series: Moebius **"Stargate SG-1 Alliance: The Making of The Video Game"

Za sebe mohu říct, že jsem se sadou spokojený. Kupoval jsem ji proto, že jsem chtěl mít originální DVD mého oblíbeného seriálu a pro jejich sběratelskou a dekorativní hodnotu. Obsah mě ničím nepřekvapil, ani nezklamal.

Utopenci

2008-02-24T10:13:00.002+01:00

Včera večer jsem konečně zrealizoval něco, na co jsem už dlouho myslel:

Opera Software - banda trapáků!

2008-02-21T10:52:00.002+01:00

Upozornění: tento post není zaměřen proti prohlížeči Opera, který považuju za velmi dobrý kus software. Tento post chce vynadat vedení společnosti Opera Software (dále OS), které se chová jako parta ublížených dětiček.

Dnes dopoledne jsem si přečetl tento článek: Opera opäť útočí na Microsoft: IE treba vylepšiť. Je založený na základě tohoto článku od Håkon Wium Lie, který je chief technology officer OS. Nemohu si pomoct, ale po přečtení této kritiky Microsoftu a jejího Internet Exploreru si skoro přeju, aby Evropská Komise nakopala OS do koulí.

Pan CTO říká (převzato ze Živě): "... Microsoft, so svojím dominantným postavením na poli os a prehliadačov, sa správa ako monopol. A monopol sa nemusí zaoberať potrebami používateľov,"; Podľa neho dokáže jedine vyššia moc zabrániť tomuto správaniu a to finančnými sankciami. "Účelom týchto sankcií je zabezpečiť súťaž a inováciu a tým vytvoriť trh, v ktorom rozhodujú spotrebitelia," vysvetľuje. Zároveň dodáva, že splneným týchto bodov by sa IE stal paradoxne lepším produktom."

Každý normální člověk, který se jen trochu orientuje ve světě IT, si musel všimnout, že tento monopol byl narušen zcela bez jakýchkoliv regulací a pokut, a to jiným webovým prohlížečem - Firefoxem. I díky FF musel Microsoft přijít s IE7 a byl tak donucen se zlepšovat. Je tedy zcela prokazatelné, že kvalitní produkt s dobrým marketingem a vizí se dokáže prosadit i proti dominanci monopolu. Že to Opera nedokázala je jen známkou neschopnosti jejího managementu (protože software je Opera kvalitní). Ten to ovšem nemůže přiznat a tak kolem sebe kope a snaží se konkurenci zdolat nefér způsobem. Je to vysloveně ubohost.

Jedna chuťovka na závěr - OS požaduje, aby nový Internet Explorer - IE8, uměl projít už v základu Acid testem a to i ve verzi 3. Zajímavé, řekl bych, že to zatím nezvládne ani Opera!

Criticker - Home of the TCI

2008-02-20T17:50:00.004+01:00

V tomto postu bych vás rád upozornil na velice zajímavý webový server, podle mě neprávem přehlížený a řádově užitečnější, než mnohé jiné web 2.0 projekty. Jedná se o server Criticker.com. Tento web je určen pro filmové fanoušky a s jeho pomocí se můžete velmi snad dozvědět, na co byste určitě měli do kina zajít a co může v klidu vynechat.

Jestli si teď představujete něco jako Cinemu, klidně na ni zapomeňte. Tady nejde o psané recenze, tady se dozvíte poměrně přesný odhad, na kolik % se vám bude film líbit! Jak je to možné? Pomocí magické zkratky, která se vyskytuje i v nadpisu - TCI. O co se jedná? TCI - Taste Compatibility Index - je číslo, které server získá tím, že budete hodnotit procentuálně filmy, které už jste viděli. Díky existenci dalších uživatelů, kteří také mají svůj vkus, vzniká jakýsi žebříček kompatibility - TCI index. Podle toho, jak kteří lidé hodnotí které filmy, systém vyhodnocuje, jak jste si spolu podobní. Lidé, se stejným vkusem jako vy, mají s vámi podobný TCI index. Díky tomu vám systém může říct, že nový Rambo se vám asi líbit nebude, protože Pepovi a Karlovi, kteří mají stejný vkus jako vy, se také nelíbil. Zjednodušeně řečeno, v pozadí se určitě skrývají složité matematické vzorce.

Zní to poněkud utopisticky, ale funguje to, věřte mi. Služeb Critickeru využívám už skoro dva roky, ohodnoceno mám přes 550 filmů a díky tomu mám doporučení už velmi přesná. V posledním půlroce se mi server sekne maximálně tak o 5%. Samozřejmě, takto velké přesnosti dosáhnete až po hodnocení většího množství filmů, ale již od začátku nejsou výsledky nejhorší. Řekněme tak +-20%. Jak moc dokonale vám bude který film doporučen závisí i na tom, kolik už ho lidí vidělo před vámi a dodalo své hodnocení.

Abych jen nechválil - Criticker má i svoje mouchy. Předně nedokáže nikdy podchytit náhodné faktory (film se vám bude proti předpokladu víc líbit, protože vám třeba připomene nějaký hezký zážitek, kteří ostatní neměli atd.). Může se tdy stát, že vám občas něco nedoporučí. Server také nemá tak vychytané exporty, jako jiné komunitní servery, např. Last.fm. Ale i na tom už se pracuje, vznikly exporty do blogů a doporučovací okýnka, takže autoři nespí.

Ale ještě přeci jen trochu chvály - na serveru můžete najít rubriky doporučující vám nejlepší filmy na které máte jít, tříditelné podle žánrů, roku vzniku apod, najdete naopak i varování před pro vás nejhoršímy filmy, můžete si vytvářet přátele (Kumpels) a doporučovat jim a nechat si doporučovat, můžete diskutovat ve fórech.

Díky Critickeru a TCI získáváte jasný užitek - dopředu se můžete dozvědět, co stojí za vidění a ušetřit si drahocený čas promarněný koukáním na kravinu. To už stojí za pokus, ne?

Today´s quotation

2008-02-19T07:38:00.002+01:00

"Dnešní člověk potřebuje k životu kyslík a mobilní telefon. Bez toho prvního asi dvě minuty vydrží."

- http://koppel.blog.lupa.cz

Myš se setrvačníkem

2008-02-18T18:45:00.008+01:00

Co je nejdůležitější součást počítače? Někdo by řekl že, základní deska, jiný by jmenoval procesor a další třeba zdroj. Můj osobní názor je, že nejdůležitější jsou ty kusy, pomocí kterých komunikuje počítač s vámi a vy zase s ním. Tedy monitor, klávesnice a myš. Jejich kvalita a ergonomie má totiž přímý vliv na vaše tělesné funkce a v případě nekvalitních výrobků můžete být přímo ohroženi na zdraví (viz syndrom karpálního tunelu a jiné veselosti). Zvláště v dnešní době, kdy my, kancelářské krysy, trávíme u počítačů značnou část života, považuji za extrémně důležité pořizovat si periferie takové, které budou naše zdraví poškozovat co nejméně.

Proč o tom všem píšu? Inu, chci naznačit, že i při nákupu věci zdánlivě banální, jako je počítačová myš, je třeba si dobře promyslet, co vlastně potřebuji a chci. Tato nutnost padla nedávno i na mě, neboť moje tehdejší myška, Microsoft Wireless IntelliMouse Explorer 2.0, začala pomalu pociťovat známky únavy (nehezký vzhled, sedření jemného pogumování, vycvakání tlačítek aj.). Není divu, vždyť se mnou byla dobrých 6 let! Bohužel, tato myška již není ve výrobě, jinak bych neváhal a koupil ji znovu. Bohužel mě však čekalo martýrium s výběrem a koupí myši nové.

Moje požadavky byly celkem jednoznačné - co největší podobnost s myší předchozí. To tedy znamená dostatečný počet tlačítek, bezdrátovost, ergonomie a nekompromisní kvalita. Osobně v tomto směru uznávám jen dvě značky - Logitech a Microsoft. Po prozkoumání jejich nabídky jsem zjistil, že mě sortiment Microsoftu tentokrát neoslovil, limitujícím se ukázal zejména počet tlačítek. Naštěstí v nabídce konkurenta se výrobek splňující všechny požadavky vyskytnul. Jsem tedy čerstvým majitelem Logitech MX620.

Zhruba po dvou týdnech užívání zatím nemám nic, než jen slova chvály. Myš je to pro lidi s větší rukou, ale do dlaně padne jako ulitá. MX620 je pro praváky, leváci si pořídí MX610. Váha, včetně dvou napájecích AA baterií je přiměřená, po podložce klouže myš více než dobře. Nejlepší jsou na ní ovšem tlačítka. Myška jich má šest: dvě klasická, mačkací kolečko, dvě u palce a speciální tlačítko Lupa. Všechny se mačkají příjemně, kliknutí a zpětná vazba jsou tak akorát. Při mém stylu práce nepoužívám jako prostřední klikací tlačítko kolečko, ale jedno z tlačítek u palce. Druhé pak mám jako klávesu "zpět".

A nyní dvě speciality - tlačítko lupa a kolečko. Začneme Lupou a kolečko si necháme na konec, je to totiž to nejlepší. Tedy tlačítko lupa slouží k vyhledávání, jak už piktogram napovídá. Funguje to následovně: pracujete s textem a najednou zjistíte, že některé slovo neznáte, nebo je potřebujete nějak vyhledat. Není nic snazšího, než je označit a po zmáčknutí Lupy se vám automaticky otevře webový prohlížeč (popřípadě nová záložka, pokud zrovna v prohlížeči už jste) a slovo se vyhledá ve vámi předdefinovaném vyhledávači. Na výběr jich je několik, člověk si může dokonce přidat další a to včetně preferovaných jazyků, ve kterých se má vyhledávat. Musím říct, že toto tlačítko velmi zrychluje práci.

A nyní již to slibované nejlepší na konec - kolečko. Řeknete si - a co má být, vždyť kolečko má dneska snad každá myš, nic zvláštního! Jistě, máte pravdu. Ale žádná jiná myš nemá kolečko se setrvačníkem! Ona totiž má kolečko vůbec speciální. Na spodní straně myši je přepínač (viz obrázek), který kolečko přesunuje mezi dvěma módy - klasický cvakací chod a chod plynulý. Na cvakání není nic moc zajímavého, ale hladký chod kolečku umožňuje využít zabudovaný setrvačník. Pokud tedy během hladkého chodu kolečko roztočíte, samovolně se točí dál a stránky v počítači tedy plynule skrolují nahoru či dolů. Čím prudčeji roztočíte, tím rychleji a déle se skroluje. Jen pro zajímavost jsem zkusil, kolik zvládne nejrychlejší roztočení najednou posunout stránek. A nevím, protože jsem tak dlouhou stránku nenašel! Musíte se spokojit s informací, že se mi podařilo zaskrolovat 22 tisíc řádků v Excelu. 8) Samozřejmě, pokud točíte mírně, stránky se skrolují pomalu a vy třeba v klidu stíháte číst jejich obsah. Nebo točíte s prsem na kolečku a pak už vůbec není problém precizně otočit o pixel či dva. Chce to malinko praxe, ale věřte mi, ke cvakání se už nikdy nevrátíte!

Poslední vychytávka je dioda na horní straně myši, signalizují slabý stav baterií. To už je ale jen pomyslná třešnička na dortu.

Celkově tedy maximální spokojenost, komfort, zpěv andělských kůrů a tak. S klidným svědomím myš doporučuji a uděluji pomyslných pět hvězdiček z pěti.

Today´s quotation

2008-02-16T10:04:00.000+01:00

"I don't worry about being right. I worry about being accurate."

—Solomon Short

Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull Trailer

2008-02-14T13:21:00.004+01:00

Tak je to tady, dnes ráno (v USA) v ranní show televize ABC Good Morning America proběhl první trailer na dlouho očekávané čtvrté pokračování Indiana Jonese. Bez dlouhých okolků:

Mám pocit, že to bude opět bomba!

UPDATE: HD TRAILER: 480p, 720p, 1080p

Today´s striptease

2008-02-14T10:11:00.001+01:00

zdroj: wulffmorgenthaler.com

Today´s quotation

2008-02-13T22:16:00.001+01:00

“Ignorance is natural. Stupidity takes commitment.”

—Solomon Short

Okénka do počítače

2008-02-13T10:07:00.009+01:00

V životě každého windowsáka přijde dříve či později radostná událost, kdy systém, prasený instalacemi desítek aplikací, již nadále neběží plynule, začne padat a nakonec možná nenaběhne vůbec.

Někteří uživatelé to řeší posledním bodem obnovy, já však preferuji kompletní přeinstalování systému. Protože se v okenním byznysu pohybuji už drahně let, není to pro mě přílišný problém. Systém se nachází na samostatné partition (oddílu, chcete-li), na externím disku mám kompletní instalačky všech používaných programů, Windows trůní v krabici nad stolem, takže vše je teoreticky připraveno.

Tedy ne úplně. Dojdu-li k rozhodnutí, že je potřeba přeinstalování provést, většinou si na to vyhradím celé odpoledne, ovšem již několik dní před dnem D začnu zálohovat nastavení aplikací, jako jsou Firefox, Thunderbird, Miranda a další. Takto mám čas si promyslet, na co jsem eventuelně mohl zapomenout a většinou se mi tedy nestane, že bych přišel o nějaká data.

V den D naposledy zkontroluji, mám-li vše zazálohováno, dostupná instalační média a jdu na to. Počítač vypnu, fyzicky odpojím datové SATA disky a nechám připojený jen IDE systémový a SATA DVD mechaniku. (To dělám proto, že se mi již několikrát stalo, že instalační program si s kombinací SATA+IDE nedokázal správně poradit a zdánlivě podařená instalace skončí při bootu hláškou "NTLDR nenalezen (NTLDR is missing)".) Pak následuje spuštění počítače, nabootování z CD a instalace začíná. Následuje chvilka pochybností a strachu, mám-li opravdu odstranit nainstalovaný oddíl, formátování a již se soubory nové instalace kopírují na disk.

Za pár desítek minut opět reboot, hups do Windows a začíná ta delší část - ladění systému. Osobně jako úplně první věc nainstaluji Total Commander, následují ovladače grafické karty, nastavení rozumného rozlišení monitoru a poté všechny ostatní ovladače hardware, se kterými si základní instalace neporadila. Během instalace ovladačů se děje klasický restartovací maraton, doprovázený drobnými úkony jako je aktivace Windows, nastavování ergonomie myši apod.

Jakmile systém běhá, připojím zpět SATA disky a nastane fáze tzv. aplikační. Je potřeba systém opět zaprasit programy, které nabízejí lepší funkčnost, než programy obsažené v holé instalaci. Zejména jde o věci jako je virtuální mechanika, vypalování, správa multimédií, přehrávače, kodeky, kancelářský software, ladění vzhledu systému, poštovní služby, antivir atd atd... Pokud jde všechno jak má, celý proces je zakončen přibližně dvě až tři hodiny po jeho spuštění.

Jedno toto "kolečko" jsem absolvoval právě včera. Začal jsem zhruba v pět odpoledne a kolem osmé jsem měl systém ve stavu, jaký jsem si představoval. Oproti předchozím pokusům jsem si letos dovolil pár změn - k Windows jsem pořídil i MS Office a mám tak celkem dobrý pocit, že většinu hlavního software mám tedy legálně. Taktéž jsem po několika letech vyměnil antivir, neboť mému dosavadnímu favoritovi - Active Virus Shield (freewarová a systémově nenáročná varianta Kaspersky Antivirus) skončila podpora a jeho distributor - AOL nyní nabízí jen jakýsi balík obsahující i firewall a antispyware, což nepotřebuji a nechci. Zkouším tedy Avira AntiVir PersonalEdition Classic, jiný freeware. Určitě o něm napíšu někdy příště.

Ikdyž všechno proběhlo naprosto očekávaným způsobem, nemohu se zbavit dojmu, že bych si dokázal představit lépe strávené tři hodiny svého života. Určitě to taky znáte.

A na závěr jeden snímek čerstvě nainstalované a vyladěné plochy:

Hofyland 3.0b

2008-02-07T23:41:00.000+01:00

Diskuzní server Hofyland dnes přešel na novou verzi - 3.0b Ano, i přes témeř roční testing je to pořád ještě beta. Ale i přes různé porodní bolesti, ladění a momentální výpadek to vypadá docela nadějně. Zatím jsem neměl čas všechno prolézat do podrobna, ale tradičně se koná bohaté nastavení a pokročilé ovládání, jako tomu bylo u verze 2. Hofyland považuji za nejužitečnější český diskuzák, ikdyž se primárně vyskytuji na Lapiduchu. Výhodou HL je velký počet uživatelů a tedy šance na nalezení odpovědi v odborně zaměřených klubech. Na druhou stranu, právě kvůli počtu userů jsou obecné "chatovací" kluby příliš přeplněné a anonymní. Pro tyhle jednoznačně preferuji Lapiduch.

Zuma a Montezuma

2008-02-05T22:02:00.000+01:00

Dnes bych chtěl konečně napsat také něco o jednom z mých velkých koníčků - počítačových hrách. Dřív jsem hrával hodně, zejména během studia na středí a vysoké škole. Obzvláště kolejní prostředí VŠ (zejména kvalitní síťová infrastruktura) tento koníček docela podporuje. Bohužel, jak člověk vstoupí do zaměstnání, už zdaleka nemá tolik času a sedět u pařby do tří ráno také není příliš vhodné, vstáváte-li v 6:20.

Hraní jsem tedy dost omezil, přesto mě v posledním měsíci dvě hry naprosto posedly. Jsou to starší logické rychlíky Treasures of Montezuma a Zuma Deluxe.

Treasures of Montezuma

je hra, ve které spojujete kamínky do trojic a to jejich záměnou s kamenem vedlejším. Trojice kamenů stejné barvy exploduje a zmizí z hracího pole, přičem zbylé kameny se dle gravitačních zákonů sesypou dolů a na jejich místo spadnou kameny ze zásobníku. Některé kameny obsahují uvnitř sebe diamanty a jejich sbírání je cílem hry. V každím kole musíte v daném časovém limitu sesbírat určitý počet diamantů. Během hry sbíráte nejrůznější bonusy přidávající vám čas, diamanty apod. Princip tedy velice jednoduchý. To co vás však přibije na židli po velice dlouhou dobu, je nádhrené audiovizuální zpracování. Vše vybuchuje v omračujících animacích a za poměrně kvalitních zvuků. Je to přesně ten typ hry "ještě jednou zkusím tenhle level (a sakra ony jsou tři ráno a zejtra jdu do práce!)"

Zuma Deluxe

je variací na staré známe Puzzle Bobble, kdy střílíte barevné kuličky do hracího pole a spojením více než tří je z pole odstraníte. Variace v Zumovi je v tom, že pole není nad vámi, ale okolo vás a vy, prostřednictvím žáby, střílíte kuličky všuce okolo. Ty cestují po předem určiné dráze a dorazí-li do cíle, hra končí. Proto je musíte během jejich cesty sestřelovat. Problém tedy není jen vymyslet, které kuličky právě kam poslat, ale i je trefit. Tahle hra mě nechytila až tolik jako Montezuma, ale zase není problém ji stáhnout i do mobilu a pařit třeba v metru.

Není CE jako CE

2008-02-01T10:09:00.000+01:00

Označením CE musí být označen každý výrobek uváděný na trh zemí EU pokud to příslušná direktiva požaduje. Tento požadavek je vyjádřen až na výjimky ve všech direktivách tzv. nového přístupu (direktivy vydávané od devadesátých let minulého století). Tato povinnost se vztahuje po vstupu do EU i na české subjekty. Smysl značení CE: Výrobek splňuje veškeré náležitosti základních požadavků všech EU Direktiv (nařízení vlády), které se na daný výrobek vztahují. Klamavé uvedení tohoto značení na výrobek je v EU i ČR postihováno vysokými pokutami a v případě nebezpečných výrobků i dalšími sankcemi (např. stažení výrobků z trhu).

Význam CE značky se liší v různých směrnicích. Podle větsiny ale znamená, že výrobek splňuje podmínky dané legislativou EU a že zboží bylo označeno jako bezpečné.

A nyní hádanka. Která z následujících variant CE je ta pravá a která falešná?

Poradím vám, grafickou podobu značky CE u nás určuje Nařízení Vlády 291/2000 Sb. :

Už vidíte rozdíl? Ano, varianta A) je správná. A co je tedy varianta B)? Varianta B) označuje tzv. China Export (Chinesse Export), což je marketingový podvod čínských výrobců. Běžný spotřebitel nezná grafickou podobu značky CE a tak logicky usoudí, že se jedná o bezpečný výrobek a v klidu ho koupí. Dobře vymyšleno, ne?

Acid3

2008-01-31T10:22:00.000+01:00

"Tak nám vydali Acid3", řekla posluhovačka panu Švejkovi.

Nehodlám tu popisovat, co jsou Acid testy, jen vám sem šoupnu odkaz na novou verzi. Takto má vypadat referenční render a zde si můžete otestovat váš prohlížeč. Vydání trojky je pro mě docela překvapení, když ani dvojku ještě všechny prohlížeče korektně nedávají. Na druhou stranu, s nástupem web 2.0 kravinek, už asi bude na čase. V současné době neumí trojku žádný prohlížeč, nejlépe jsou na tom Opera 9.50b a Firefox 3 beta2, oba tak na 60%. Troufne si někdo tipnout, kdy dá Acid3 i IE? 8)

Dead Like Me

2008-01-30T10:06:00.000+01:00

Prý vám chvíli před smrtí proletí před očima celý váš život. To možná platí, pokud jste smrtelně nemocný, nebo se neotevře padák, ale pokud na vás smrt skočí ze zálohy, pomyslíte jen na jedinou věc. Do prdele.

V tomto postu vám chci doporučit seriálů, který mě v posledním roce nejvíc dostal. Americký seriál Dead Like Me je prostě bomba. Pro většinu lidí život po smrti končí, jenže co když pro vás je smrt jen další otravná povinnost? Georgie (skvěle zahraná Ellen Muth) se po smrti stala smrtkou, ale kromě odvádění zesnulých na druhý břeh musí ještě stále chodit do práce, protože za tuhle službu prostě plat nedostanete.

Na tomhle seriálu je nejúžasnější všudypřítomná lehkost, ironie a sarkasmus. V podání partičky smrťáků je jejich práce naprosto okouzlujícím způsobem všední. Nejdůležitější část dne je stejně snídaně v Der Wafflle Haus, kde od Ruba (Mandy Patikin) dostanete žlutý papírek se jménem, adresou a ODS (očekávaná doba smrti). Dohledat oběť nehody si už musíte sami. A to není vždycky snadné, když nemáte ani fotku a poznat kdo se zrovínka chystá umřít také vždycky nejde.

A proč tento post píšu právě dnes? Protože:
pondělí 11.2.2008 na ČT2 21.20 Mrtví jako já (1/14) [Dead Like Me]

Stargate SG-1 - The Complete Series Collection, část třetí

2008-01-28T21:29:00.000+01:00

(předchozí části článku: 1, 2)

A je to doma, mohu zvolat zvesela!

Ano, DVDčka dorazila bárkou přes oceán a pod rukama pirátské bandy (aka celníků) je dostavník dovezl až k nejbližší poště. Dnes pochopitelně nemohu recenzovat DVD samotná, popíšu jen financování, dopravu a první dojem.

Takže popořadě. Celou edici jsem objednal 31.12., za cenu $164.99 + $8.97 za poštovné a balné. Ještě ten den byla expedována a 18.1. dorazila do ČR. Zde se jí zmocnili celníci a 25.1. ji předali poště s výměrou cla 620,- Kč. Ve schráncejsem měl lístek o doručení 28.1. Suma sumárum, 29 dnů a 3600,- Kč. (jen pro připomínku, v Evropě je celá kolekce stále nejlevněji za £239.99, což je 8200,-Kč bez poštovného a cla)

Nyní k balení: Obdržíte vskutku impozantní pytel! Paradoxně, zásilka není označena jako balík, ale jako klasický dopis. I paní na poště se podivovaly.

Uvnitř pytle se nachází klasická papírová krabice s e vzduchem plněnými pytlíky a známým logem Amazonu.

A v ní poklad!

Příště si už něco povíme o tom nejdůležitějším, tedy DVD samotných.

pokračování: Stargate SG-1 - The Complete Series Collection

2008-01-28T17:31:00.000+01:00

Jak jsem psal zde, objednal jsem si z USA megapack 54 DVD s Hvězdnou Bránou. Dnes jsem našel ve schránce oznámení z pošty, že tam mám balík uložen a oznámení o doplatku cca 600Kč. Nenapadá mě nic jiného, co by to mohlo být. Tak mi držte palce, ať si můžete brzo přečíst recenzi.

Trháme zuby, Inc.

2008-01-27T17:42:00.000+01:00

Máme je všichni kromě kojenců a důchodců a stejně tak všichni na ně svorně nadáváme. Ano, řeč je o zubech. Vždycky když o nich přemýšlím, dospěju k závěru, že to matka Evoluce vymyslel nějak špatně. Lidské zuby bohužel nejsou polyfyodontní, takže pro ně platí pravidlo jednou dost. Jakmile o ně jednou přijdeme, necháme je zkazit, vyrazí nám je parta blbečků před hospodou apod., máme po ptákách a nastupuje zábavná procedura zvaná návštěva lékaře.

Kdo by se k němu netěšil, že? Nezbytná podmínka konání této společenské události ale je, že musíte nějakého mít. Většina z nás ho má od základní školy, problém ovšem nastane, pokud se přestěhujete. Díky skvělému systému českého zdravotnictví a školství (třikrát hurá všem politikům!) se ročně líhne méně dentistů než jich odchází na vejminky, takže šance najít si dobrého zubaře který bere nové pacienty se začíná podobat šanci na usmíření Palestiny a Izraele. Není to tedy nemožné, jen velmi obtížné. Asi před třemi týdny jsem před tímto problémem stál a jelikož jsem to už nemohl odkládat (doma došel valetol), položil jsem si zásadní otázku: kde najdu dobrého zubaře? Jako obvykle, kdykoliv se poslední dobou na něco ptám, použiju Google. Po zadání záludně formulovaných klíčových slov se mi dostalo asi 150 000 odpovědí a usoudil jsem tedy, že tudy cesta nevede. I udělal jsem drobný průzkum mezi kolegy v práci a pomocí něho jsem těch 150 tisíc eliminoval asi na 150 kusů. To už šlo. Po použití telefonu a vyřazení mrtvých odkazů jsem se dostal na tyto stránky:
http://www.stomatochirurgie.klekari.cz/
Nelenil jsem tedy a zavolal na uvedený telefon. Mé překvapení bylo veliké, neboť mi příjemný ženský hlas na druhé straně sdělil, že pan doktor opravdu nové pacienty bere a domluvil jsem se na termínu vstupní prohlídky.

Když jsem se ve smluvený den a dobu dostavil na adresu mého budoucího mučitele a vyhledal jeho ordinaci (což zdaleka nebylo tak lehké jak to zní, jedná se o zubařskou kliniku), nečekal jsem dlouho a ujala se mě zubní hygienistka, která pracuje s panem doktorem. Udělala mi předběžnou prohlídku a rentgen, popovídali jsme si o mých návycích a pak už si mě vzal do parády přímo mistr. Pan doktor Jandl je člověk mladý, přesto působí zkušeně a vzbuzuje důvěru. Pečlivě si mě proklepl, provizorně mi opravil problémový kaz a domluvili jsme se na druhý den na dokončení. S tím jsem byl také velice spokojen, výsledek je prakticky dokonalý a skoro ani já nepoznám, že to není původní zub. Horší je, že mě čeká trhání osmiček, o kterých jsem dosud skoro ani nevěděl. No snad to taky přežiju.

Pozitiva: Dobře se k vám chovají, máte pocit, že doktor je tu kvůli vám a ne vy kvůli němu. Rentgen je na chodbě, chirugické sály o patro níž, nikam to není daleko. Pan doktor má atestaci i na zubní chirurgii, takže nemusíte na trhání jinam. Zubní hygienistka vám poradí, jak si správně čistit zuby, jaké používat doplňky apod. Celkově máte dojem bezvadné péče.

A teď jedno negativum: Pan doktor má sice smlouvy s velkými zdravotními pojišťovnami, ale kvůli našemu skvělému zdravotnictví (opět třikrát hurá vy-víte-komu!) zapomeňte, že z toho vyjdete lacino. I obyčejná amalgamová plomba je ve množství větším než malém připlácena, bílou si zaplatíte rovnou celou. Trhání osmiček bude zdarma. Již se těším...

btw: Koho z vás na škole nutili v biologii znát výrazy jako: Incisvi, canini, premoare, moare?

Jaké jsou vaše zkušenosti se zubaři?

80 plus

2008-01-25T19:28:00.000+01:00

Dnešní článek vám může ušetřit slušné peníze, což se hodí vždycky, ne?

Když jsem tu nedávno psal o svém novém zdroji, schválně jsem opomněl zmínit jednu jeho vlastnost, na kterou jsem přišel vlastně náhodou. Tou vlastností je certifikace „80 plus“, o které svědčí nenápadná samolepka na krabici i zdroji. Přišel jsem na ni vlastně náhodou, když jsem zdroj instaloval a protože jsem od přírody zvídavý a navíc elektrikář, nelenil jsem a zasedl ke Googlu. Nyní poslyšte, co jsem se dozvěděl.

Certifikace 80 plus je program, který má za cíl používání více energeticky efektivních zdrojů v počítačové branži.

80 plus certifikovaný zdroj zaručuje, že jeho účinnost neklesne pod 80% při jeho 20%, 50% a 100% jmenovitém zatížení. Abychom pochopili, co to přesně znamená, musíme nyní trochu zabřednout do teorie. Vezmeme si na pomoc wikipedii:

"Účinnost je fyzikální veličina, která udává poměr mezi výkonem a příkonem stroje při vykonávání práce."

Co to znamená přeloženo do lidské řeči? Účinnost je poměr mezi elektřinou, kterou zdroj odebere ze sítě a kterou dodá pro potřeby komponent v počítači. (Zdroj odebranou elektřinu transformuje na parametry, se kterými komponenty pracují.) Zbytek (rozdíl) energie se nikam neztratí (z fyzikální podstaty věci ani nemůže), ale je prakticky celý vyzářen v podobě tepla. (Vířivé proudy, magnetostrikce a podobné ptákoviny pro zjednodušení zanedbáme.) A produkovat teplo určitě nechcete, pokud počítač zároveň nepoužíváte jako přímotop.

Tepelné ztráty tedy chceme co nejvíce eliminovat a tudíž účinnost zdroje zvýšit. 100% účinnosti dosáhnout nemůžete (zdroj není tepelné čerpadlo!) a tak se musíte spokojit s co nejvyšší nabízenou. Zde nastupuje certifikace 80 plus.

Jak už jsem napsal výše, takto certifikované zdroje zaručují vysokou účinnost v celém spektru zatížení a tedy co nejmenší možné ztráty. Jaké výhody to má tedy pro vás:

Omezujete spotřebu a tudíž šetříte peníze
Omezujete produkci tepla a tím snižujete náklady na chlazení
Zvyšujete životnost komponent počítače a tím snižujete náklady na údržbu
Můžete na jedné větvi elektroinstalace utáhnout více stejných PC a tím omezíte náklady na rekonstrukce a změny vedení

Jen hrubým výpočtem – za 500W zdroj pracující s 80 plus certifikací běžící denně 5 hodin ušetříte ročně cca 800Kč oproti zdroji, pracujícímu s účinností 60%.

To už stojí za úvahu, ne?

Today´s striptease

2008-01-25T11:50:00.001+01:00

zdroj: wulffmorgenthaler.com

LED, čarodějnice a skříň

2008-01-22T20:15:00.000+01:00

Editorial: Tento článek je reakcí na Johnyho post Skříň s turbínou a měl by vám nabídnout alternativu, pokud preferujete jiné atributy než Johny.

Kdykoliv se rozhoduji, jaký hardware koupit, posuzuji potenciální kandidáty podle několika různých hledisek:
Za prvé je to kvalita. Nikdo nemá zájem kupovat šmejdy a u zařízení které opatrují vaše data a osobní údaje by to mělo platit dvojnásob.
Za druhé je to poměr cena/výkon. Nerad nakupuji předražené komponenty jen kvůli několika procentům výkonu. Ovšem pokud mě něco chytí u srdce, občas nějakou tu kačku přihodím.
A za třetí je to tichost a vzhled. Věci na které koukám denně se mi prostě musí líbit a nesmí mě rušit.

Tomu jsem zhruba před dvěma roky podřídil i nákup počítačové skříně. Chtěl jsem skříň z kvalitního materiálu (rozuměj pořádně tuhé bočnice kvůli zamezení vibracím), umožňující dobrý průchod vzduchu, ale hlavně něco, co se nebudu bát za čas dát do obýváku a co bude lahodit mému oku.

Po patřičném utrápeném hledání jsem našel skříň CoolerMaster Cavalier III. Protože mám od přírody rád černou, koupil jsem v tomto barevném provedení, existuje také čistě stříbrná.

Za cenu okolo 2000,- Kč dostanete klasickou ATX skříň s ocelovými bočnicemi a čelem z leštěného hliníku, bez zdroje, s 12 cm zadním ventilátorem.
Protože jsem měl v době nákupu v přízemí domu prodejnu TNTRADE, zašel jsem si nejdřív skříň obhlédnout a jelikož jediná věc které jsem se bál - ten fialový pruh na čelní stěně - není v reálu skoro vidět (je do černa a spíš se temně fialově leskne - viz obrázek) , bylo o nákupu rozhodnuto.

Nechce se mi tu psát sáhodlouhé recenze, můžete si je přečíst na thetechlounge.com nebo hardcoreware.net. Spíš tu napíšu svoje vlastní dojmy.

Co se mi líbí:
-Jednoznačně vzhled. Vím že každému vyhovuje něco jiného, ale považuji ji za elegantní a nevtíravou zároveň.
-Robustní konstrukce. Nic se nikde nekroutí, nevibruje, zaoblené hrany, slícování dílů je dokonalé…
-Bezšroubová instalace harddisků a karet.
-Před šachtou na harddisky je připravené místo pro vstupní ventilátor.
-Přední dvířka se dají otevírat na obě strany.
-Dostanete zadní 12cm výfukový ventilátor, velmi tichý.

Co se mi nelíbí:
-Vysocesvítivé modré indikační LED diody. Naštěstí jsou docela utopené uvnitř a tak svítí jen přímo před sebe a ne po celém pokoji (viz obrázek).
-Nádech pro přední vstupní ventilátor je dnem bedny. Nedoporučuji stavět skříň na koberec.
-Diskutabilní přístup k předním USB a Firewire konektorům.
-Bočnice se šroubují přes klasické šroubky (pouze dva!!). Doporučuji nahradit šroubky stahovatelnými rukou.

Za sebe můžu říct, že klady vysoce převyšují zápory a skříň doporučuji k nákupu každému, kdo se zeptá.

Today´s striptease

2008-01-21T10:55:00.001+01:00

I Am Legend

2008-01-20T17:18:00.000+01:00

O víkendu jsem byl v kině. Chtěl jsem napsat recenzi, ale moje lepší polovička mě předběhla. A protože s jejím názorem v tomto případě stoprocentně souhlasím, prostě vás jen odkážu na její stránky.

Favicon pro váš blog

2008-01-18T14:18:00.000+01:00

Jestliže chcete, aby byl váš blog jasně a na první pohled identifikovatelný v záložkách a panelech ostatních uživatelů, je ten pravý čas uvažovat nad volbou faviconky. Jestli nevíte o co se jedná, následující obrázky mluví za vše.

Bez faviconky:

S faviconkou:

Takže jak si svoji vlastní ikonku vyrobíme a přiřadíme?
Nejdříve si musíte vymyslet, co na vaší ikoně bude. Doporučuji něco, co je jasně spojitelné s vaší osobou nebo blogem. U mě byla volba jasná.

Nyní musíme obrázek upravit do použitelné podoby.

Jděte na stránky FavIcon from Pics a tam si favikonku vygenerujte a stáhněte.

Poté ji musíte umístit někam na web, abyste se na ni mohli odkazovat. Nejlépe tedy někam na ftp apod. Následující kód pak stačí vložit do HTML šablony vašeho blogu pod tag a máte vyhráno:

V mém případě to vypadá takto:

Pozn.: řádek s favicon.png je jen doplněk pro případ, že by se některým prohlížečům nelíbil *.ico formát souboru. Favikonka nemusí být jen v *.ico formátu, podporovány jsou i následující:
- ICO: 16×16, 32×32; 4, 8, 24-bit.
- GIF: 16×16; 256 barev.
- PNG: 16×16; 256 barev nebo 24-bit.

Pokud jste postupovali správně, měli byste mít vaši favikonku hotovou. Gratuluji!

Více o favikonkách: wiki

Ticho powered by Seasonic

2008-01-15T16:45:00.001+01:00

Mám rád tiché počítače. Nesnáším hukot větráků, brumy a pískání harddisků a všechny další rušivé zvuky, které se obvykle z našich miláčků nezadržitelně šíří. Za maximální ticho jsem schopen utratit šílené peníze a strávit kvanta hodin čtením recenzí a zkoušením odhlučnění. Avšak vše v rámci normálně zakoupitelných komponent a normálního vzhledu počítače. Naštěstí existují lidé podobného zaměření a tak lze už i v našich končinách nakoupit zajímavé produkty. Přečíst si recenze je možné v češtině, já osobně však preferuji bohatší zdroj informací v angličtině - server silentpcreview.com Najdete tam všechny možné tiché počítačové komponenty, recenze a rady jak kompletně počítač odhlučnit. Někdy minulý týden se z útrob bedny pod mým stolem začal ozývat podivný hukot, který nepřestal ani po laskavém upozornění nohou. To mi chtěl naznačit můj dosavadní zdroj Chieftec, že se mnou loučí. Abych předešel případným problémům, namontoval jsem záložní Xilence, který mám pro podobné případy doma. Ten však, bohužel, produkuje hluk v množství větším než malém a je to opravdu jen nouzovka. Jal jsem se tedy zkoumat recenze a přemýšlet, jakou nejtišší a zároveň finančně dostupnou alternativu pořídit.

Po prolezení několika diskuzních fór a hlavně přečtení této recenze bylo jasno. Včera jsem koupil zdroj Seasonic S12-2-430HB Energy 80-Plus a dnes jej slavnostně namontoval. Jaký byl můj šok po prvním spuštění! Nic tak tichého jsem doposud v bedně neměl, musel jsem se opravdu přesvědčit, zda zdroj běží. Nyní jsou v mém počítači nejhlasitější harddisky (ovšem také ztišené). Objektivně můžu říct, že moje pc je tišší než lecjaký notebook.

Další tišící komponenty, které používám:
na procesoru: chladič s ventilátorem ARCTIC Freezer 64 PRO
v bedně: 3x ventilátor Noctua NF-S12-1200
na chipset: chladič Zalman ZM-NB47J
na harddisky: Antivibrační kit REVOLTEC DiskTwin
grafická karta chlazená pasivně: ASUS N7600GS SILENT

Today´s striptease

2008-01-15T09:11:00.000+01:00

zdroj: wulffmorgenthaler.com

Vylovení, vysušení, odbahnění

2008-01-13T19:33:00.000+01:00

Kromě jiných skvělých dárků jsem od přítelkyně dostal na Vánoce zážitek. Tedy vlastně poukaz na zážitek. Zní to divně? Zní, ale divné to ani v nejmenším není. Zážitky jsou to nejlepší, co si můžete za peníze koupit a potvrdilo se to i mně.

Takže bych byl trochu konkrétnější - jednalo se o Ponor na zkoušku, z nabídky serveru Uzijsito.cz. Když jsem poukaz otevíral, trochu jsem se děsil, jestli to náhodou nebude skok padákem, nebo bungee, či podobné výškovo-hloubkové šílenosti, ale musím přítelkyni pochválit. Potápění je něco, co bych si na takovém serveru vybral i sám, takže jsem byl patřičně nadšený.

Obdarován jsem nebyl jen já, ale i přítel mojí sestřenky (vlastně to byl celé její nápad), takže jsme šli do akce dva. Po domluvě s infolinkou serveru jsme si zamluvili termín na 12.1., poté nás ještě s oragnizačními záležitostmi kontaktoval pan Hrabovec, což byl samotný instruktor kurzu.

V sobotu večer jsme se dostavili do Brna na adresu prodejny Albe, kde jsme se nejdřív vybavili a poté si vyslechnuli instruktáž. I s výstrojí a výzbrojí jsme pak přejeli přímo na bazén, kde se samotný ponor konal.

Nebudu se moc rozepisovat o školení a vybavení, nemá to cenu, to si musíte zažít na vlastní kůži. Instruktoři vás naučí základní věci jako je pohyb pod hladinou, signály a věci kolem dýchání. Co bych ale chtěl určitě zmínit, je pocit, který při ponoru zažijete. Je to něco, co se těžko popisuje, zvláštní ticho a klid, pocit samostatnosti v kompletně cizím prostředí, pocit že přežíváte někde, kam vůbec nepatříte. Musím říct, že jsem byl nadšený. Samotné potápění trvalo asi 2 hodiny, klidně bych vydržel i delší dobu. Pravda, v bazénu toho moc neuvidíte, ale stejně máte nejdřív dost co dělat sami se sebou a pak zkoušíte blbnout. Po nějaké době začnete pozorovat okolí a tady by to už chtělo se někam přesunout. nejlíp samozřejmě k moři. Jestli budu mít možnost, určitě to v létě u moře zase zkusím! Ještě jednou děkuji za krásný dárek! 8-*

Today´s striptease

2008-01-11T11:16:00.001+01:00

zdroj: wulffmorgenthaler.com

Today´s striptease

2008-01-10T19:39:00.002+01:00

zdroj: The Perry Bible Fellowship

Jak na blog přidat víc zajímavých věcí

2008-01-08T21:18:00.000+01:00

Tohle asi bude spousta z vás znát, ale pro jistotu:

Jistě používáte řídící panel, jehož pomocí se blog řídí. "no nekecej!" Nejsnáze je dostupný z horní lišty (ano, z té co jsem vám minule poradil vypnout) "to bylo chytré" a je to normální webová stránka s url http://www.blogger.com/home "zííív"

Co ale možná neznáte, je tzv. konceptuální řídící panel, "no a?" na nemž si autoři blogspotu zkoušejí nově naprogramované věcičky, které ještě nejsou připravené pro ostrý provoz. Nemusíte se ale bát, jsou plně funkční, spíš jim marketing ještě nedal svoje požehnání.

Nalézá se na adrese: http://draft.blogger.com/home

A teď co vám umožní navíc "no konečně" - jsou to nové prvky stránky, které můžete přidat v rozvržení.
Momentálně jsou to, oproti klasickému řídícímu, panelu:
- miniaplikace (Google widgets), které zastupují nejrůznější kecálky, zpravodajské kanály, hry atd.
- vyhledávací pole (můžete je vidět u mě vpravo nahoře. Kdyby mi toto řekl někdo dřív, nemusel jsem je tam trapně klikat přímo v google custom search 8/)
- odkazy k odběrům (klasické RSS feedy pro nejrůznější RSS agregátory)

a určitě budou postupně přibývat další. Kromě těchto věcí navíc obsahuje konceptuální řídící panel i všechny funkce klasického, takže doporučuji používat jeho.

Jak skrýt horní lištu v blogu

2008-01-07T11:18:00.000+01:00

Na úvod: Protože jsem na blogspotu nový, rozhodl jsem se, že budu uveřejňovat zajímavé (doufám, že nejen pro mě) fičurky, na které během admistrace toho blogu přiju.

Takže jak se zbavit horní lišty, kterou vám blogger šablona vnucuje?
jednoduše jděte do nastavení blogu ->rozvržení ->šablona ->upravit html
a vložte tam následující kód:

#navbar-iframe

{

height:0px;

visibility:hidden;

display:none;

}

Doporučuji vložit někam na začátek, osobně jsem volil konec sekce /* Header */

Pozn.: odstraněním horního panelu přijdete o odkazy, které vám umožňují jednoduše přidat nový blogpost, přejít na řídící panel a vyhledávat. Takže si dobře rozmyslete, jestli vám designová čistota vašeho blogu stojí za to.

Tramvaj (skoro) přejela školáka

2008-01-07T07:30:00.000+01:00

Dnes jsem se při cestě do práce málem stal svědkem tragické události. Na tramvajové zastávce tramvaj téměř přejela chlapce. Znáte to, klučina běžel do školy, s aktovkou na zádech přebíhal kolejiště za tramvají, kterou přijel a nevšimnul si tramvaje, která do zastávky vjížděla z protisměru. Naštěstí se vše stalo v malé rychlosti, takže řidič stačil dupnout na brzdu a zastavit. Tramvaj tak do klučiny jen drcla a odhodila ho, nic se mu nestalo. Tramvaják samozřejmě vyběhl ven a se zděšeným výrazem začal zjišťovat rozsah škod. Po zjištění že se klukovi nic nestalo byl provoz normálně obnoven, ale když si člověk představí, že nechybělo moc a stala se tragédie, tak v něm tak trochu hrkne. K zamyšlení: neměl by dopravní podnik něco s tímhle systémem zastávek něco udělat? Např. vložit mezi koleje zábradlí apod. ...

Ablrecht z Valdštejna a jeho doba

2008-01-06T15:22:00.000+01:00

O víkendu jsme byli s přáteli na výstavě. Tešil jsem se na ni už dlouho a díky vyhrané sázce se mi podařilo přinutit jít i přítelkyni.

Dojmy: v zásadě fajn, jsem spokojený. Problém trochu je, že tahleta výstava je spíš "a jeho doba", než "Albrecht z Valdštejna". Čili o samotném Albrechtu Václavu Eusebiovi z Valdštejna se dozvíte víceméně to, co můžete najít na Wikipedii a uvidíte pár jeho propriet. Zbytek výstavy je zaplněn obrazy a předměty z jeho doby. V posledním sále se pak nachází promítací plátno, na kterém beží dokola několik dokumentů o Valdštejnovi, jeho životě a jeho působení na české země. čekal jsem tedy něco krapet jiného, ale výstava asi svůj cíl plní a informace člověku předá.

Ovšem ne každého asi výstava zaujala jako mě, např. Spiderman asi moc spokojený nebyl. 8)

Mně nejvíc učarovaly nádherné renesančně/barokní obrazy:

Na závěr trochu logistických informací:
termín - do 17. února 2008
otvírací doba - denně od 10 do 19 hodin
vstupné - 140Kč, důchodci a studenti 90Kč, děti 6 až 15 - 60Kč
jak se tam dostat - nejlíp přímo z metra A Malostranská, nebo tatáž zastávka tramvají č. 12,18,20,22,23

My job is bigger than yours!

2008-01-04T22:50:00.000+01:00

Práce, práce, práce. Vetšina z nás ji dělá, protože chce mít co jíst. Jinak bychom se bez ní v klidu obešli. Přiznám se, že i já. Ačkoliv se moc nepředřu a plat je celkem fajn, radši bych za stejné peníze ležel doma, o tom žádná.

Pracuji ve státním podniku. Tedy spíš polostátním, řídíme se sami a stát nám žádné peníze nedává, ale taky po nás žádné nechce. Další výhoda je, že nám neskáče po krku hyperaktivní majitel firmy a nedělá z nás otroky. Přesto docela slušne prosperujeme a i nějaké ty peníze do státní kasičky každoročně nasypeme.

Pracovat pro "s.p." v Praze znamená, že máte cca průměrný český plat, ovšem díky tomu, že v Praze by za tyhle peníze asi nikdo nedělal, tak i slušnou porcičku tzv. benefitů. Nestěžuju si. Asi je to tím, že jsem vyrostl v lokalitě, kde je dobře pracená práce spíš výjimka, než pravidlo. Zvláštní ale je, že s tímhle přístupem jsem spíš osamocený. Většina kolegů si stěžuje takřka neustále. Vždycky se najde něco, na co můžou nadávat. Ona je tam vůbec atmosféra taková nervozní, jako bychom byli před krachem, což ovšem vůbec neodpovídá realitě. Dle mého názoru docela slušně rosteme, letos byl plán splněn na víc než 120%, za prosinec skoro na 200%! Přesto panuje taková podivně dusná atmosféra. Nikdo nikoho neplácá po zádech, spíš se pronáší věty o neusínání na vavřínech apod. A přitom kolektiv je docela fajn a vše by tedy mělo nahrávat přátelské pracovní atmošce. Zvláštní.

Na konci roku nám odešel šéf, kterému jsem za hodně vděčný. On mě přijmul, dal mi příležitost, ikdyž jsem neměl prakticky žádnou praxi. Doufám, že jsem ho nezklamal. Na konci března odejde do důchodu kolega, u kterého se zauučuju. Je to asi největší odborník v oboru v celé ČR, navíc fajn chlap. Dělal v podniku celý život, nahradit ho bude docela makačka. Samozřejmě zdědím i celou jeho práci, takže vytížení docela vzroste.

A teď k těm světlým zítřkům - nový šéf mi slíbil zvýšení platu, snad to klapne (záleží na řediteli). Díky tomu, že převezmu kolegovu práci, bych měl převzít i jeho prémie. A v neposlední řadě nám ředitel slíbil v posledním emailu nějaké bonusy za prosinec a celý rok 2007. No jsem na lednovou pásku zvědavý...

Stargate SG-1 - The Complete Series Collection

2008-01-04T22:12:00.000+01:00

Tak je to tady, konečně jsem se odhodlal k nákupu této ultimátní edice. Když půjde všechno ideálně, budu se moct s DVDčky mého oblíbeného sci-fi seriálu pomazlit 18. ledna. Balení obsahuje 54 DVD se seriálem a několik bonusových disků, vše za skvělých 164.99 $.

Všechno šlo samozřejmě přes Amazon.com, jak jinak, když k nám prostě není nikdo schopný to dovézt a seriózně distribuovat. (Ok, viděl jsem jeden směšný pokus za 9999,- region 4 - no nekup to!) Zaostalost českého trhu už mě fascinovat přestala, ale nechápu, že není k dostání ani např. v Německu. V Evropě máte šanci jen v Anglii, HMV.com prodávají za 239.99£, což je přes 8000 Kč. Takže Amerika dostala logicky přednost, i přes přirážku na poštovném a cle není co řešit. Zvlášť při neustále klesajícím dolaru.

Za 160 babek je to pro každého pořádného fanouška SG skoro povinnost, ještě před půl rokem byla cena skoro 250 USD. Jediné co zamrzí je fakt, že DVD jsou, jako obvykle, bez české podpory (o dabingu se ani bavit nemusíme, chybí bohužel i titulky). Ovšem jak já to vidím, s českou podporou to stejně nikdy nevyjde, na to je náš trh moc malý, takže není nač čekat.

Až mi DVD přijdou, zkusím sem napsat nějakou menší recenzi.

Rok 2008 přichází, střezte se!

2008-01-04T17:11:00.000+01:00

Tak nám začal rok 2008. Pro někoho skvěle, pro někoho normálně, pro někoho docela blbě. Pro vaše dobro doufám, že nejste třetí kategorie, jako já. Kdybych měl vstříc budoucnosti vzhlížet se rčením "Jak na Nový rok, tak po celý rok", můžu se jít rovnou oběsit.

Měl mě varovat už 27. prosinec. Jen co jsem dorazil do Prahy, zvonila u nás sousedka od spodu s přáním hezkých svátků a jestli prý něco budeme dělat s tou protékající odpadovou stupačkou, že jí ten mokrý strop úplně nevyhovuje. Fajn zjištění, zvlášť když jsme byt před měsícem slavnostně zrekonstruovali. No nic, musí to počkat po svátcích...

Další rány přišly na Silvestra. Při návratu z nákupu mi chcíplo auto a už nenastartovalo. Nevadí, servis je v ulici, ale taky to musí počkat po svátcích a sumička to bude jistě kulatá.

Ovšem to nejlepší mě čekalo těsně po novoročním přípitku šampaňským. (btw: co měli znamenat ti mluvící hlodavci na čt2? Holt jiný prostor...) Banda ožralých idiotů odněkud pod námi považovala za nejlepší začátek roku 2008 pořádně si zastřílet římskými svícemi do zaparkovaných aut před domem. Bohužel, jedno z nich bylo i mojí tchýně. Výsledek můžete vidět na následujícím obrázku:

Po nějakém tom rituálním pošťuchování s opilci, vysvětlování odtahovce, pojišťovně a policii bylo konečně ve 3 ráno auto odtaženo do servisu a následovalo už jen Novoroční vysvětlování na policii...

No naštěstí se nejí všechno až tak horké, jak se uvaří, takže stupačku už máme opravenou, auto tchýně čeká opravené na vyzvednutí ze servisu (pojišťovna snad taky zaplatí) a moje auto už čeká v servisu na novou baterii. Ale upřímně řečeno, o moc hůř už snad v roce 2008 nebude.